Otevřít hlavní menu

Ondřej (pražský biskup)

pražský biskup

Ondřej z Gutenštejna (12. století? – asi 30. července 1224 Castellammare di Stabia, Kampánie) byl v letech 1211 až 1215 kancléřem Přemysla I. Otakara, od roku 1214[1] pražským biskupem.

Ondřej
Znak pražské diecéze
Znak pražské diecéze
Narození 12. století
Úmrtí asi 30. července 1224
Castellammare di Stabia
Místo pohřbení Katedrála svatého Víta
Funkce katolický biskup
diecézní biskup
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Život a činnostEditovat

Ondřej působil nejprve jako boleslavský probošt, od roku 1201 jako člen pražské kapituly, 1204–1207 probošt mělnické kapituly a od roku 1207 jako pražský probošt. V této funkci se pohyboval v blízkosti krále, který jej roku 1211 jmenoval kancléřem a později také biskupem a doufal, že si tím zajistí jeho loajalitu. Podobně jako předchozí biskup Daniel II., měl být zvolen, jako osoba loajální králi. Povahou neústupný biskup se ovšem po lateránském koncilu nečekaně pustil do boje o emancipaci církve.

Biskupské obdobíEditovat

Ondřej byl vysvěcen na biskupa papežem Inocencem III. dne 22. listopadu 1215, v době probíhajícího Čtvrtého lateránského koncilu. Ve svém úřadu Ondřej usiloval zejména o povýšení pražské diecéze na arcibiskupství a chtěl demonstrovat větší příklon k Římu. Při vykonávání svých církevních povinností postupoval dosti nekompromisně, čímž se dostal do střetu s panovníkem a částí šlechty. Usiloval zejména o uplatnění kanonického práva při jmenování do církevních úřadů a při odvádění biskupského desátku.

Král Přemysl I. Otakar zpočátku postupoval podle starých metod (zábor Ondřejova majetku, pustošení biskupských statků, ignorování interdiktu) a opíral se o jmenované hodnostáře. V roce 1216 byl Ondřej donucen opusti zemi. Odebral se do Říma a v roce 1217 uvalil se souhlasem papeže na Čechy interdikt. Nadále se přitom domáhal práva na řízení české církve a jmenovat či odvolávat duchovenstvo.

Mezi českým králem a papežem však došlo k dohodě, vyhlášené za přítomnosti pražského legáta. 10. května 1221 byl uzavřen konkordát s církví (privilegium pro biskupství), roku 1222 rozšířený o obecné privilegium pro církev v Čechách. S takovým řešením se Ondřej nesmířil a zůstal nadále v Itálii. Následně se navíc ukázalo, že církevní instituce v zemích Koruny české byly kořistně využívány patronátními pány. Změna byla nezbytná pro přechod české společnosti do svobodnějšího vrcholného středověku.

Závěr životaEditovat

Ondřejovi se odvolání svých protivníků z vedoucích funkcí, ani povýšení pražské diecéze, nepodařilo docílit. V Čechách nebyl vítán a pro svou neústupnost se stal nepohodlným také u papežské kurie. Pražský biskup Ondřej zemřel osamocen v létě roku 1224 v jihoitalském městě Castellammare di Stabia. Po jeho smrti byl na žádost krále novým pražským biskupem zvolen Pelhřim z Vartenberka. Lebka biskupa Ondřeje byla později převezena do Prahy a pohřbena ve zdi svatováclavské kaplekatedrále sv. Víta.

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat

  •   Ondřej ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích