Nikola Márová

česká tanečnice

Nikola Márová (* 24. června 1980, Praha) je česká baletka, první sólistka Baletu Národního divadla v Praze a stálý host Baletu Státní opery.

Nikola Márová
Narození 24. června 1980 (40 let)
Praha
Povolání tanečnice
Manžel(ka) Alexandr Kacapov
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotopisEditovat

StudiumEditovat

Již v šesti letech začala s baletem v Přípravce baletu Národního divadla.[1] V letech 199098 vystudovala Taneční konzervatoř v Praze pod vedením Hany Vláčilové, Zdeny Nemcové a Pavla Ždichynce. V průběhu studií byla také dvakrát na stáži v Drážďanech.

AngažmáEditovat

Od roku 1999 působí v Národním divadle, od roku 2001 je zde sólistkou, od sezóny 200607 první sólistkou, což se jí povedlo jako nejmladší tanečnici v historii souboru.[2]

Začala v pas de trois v Labutím jezeru, ale brzy byla obsazována do hlavních rolí Marie (Louskáček), Olgy (Oněgin). Od roku 2004[3] tančí Odettu a Odilii v Labutím jezeru, v níž hostovala také ve Slovenském národním divadle v Bratislavě a pravidelně ve Státní opeře a kterou považuje za vrchol pro každou klasickou tanečnici.[4] Za ni také získala svoji první cenu Thálie za rok 2007.[5] Ve zdůvodnění nominace se mimo jiné uvádělo, že „pohybová kantiléna v adagiu, harmonie a plasticita póz, citlivé herecké vedení role zranitelné labutě Odetty v kontrastu se svůdnou a dynamickou Odilií rozkrývají zkušenosti mimořádné tanečnice“.[6][7]

Z rolí nastudovaných do představení Baletománíe vynikla hlavně jako Umírající labuť ve stejnojmenné legendární Fokinově choreografii. Tančila také Raymondu, Kitri nebo Biancu ve Zkrocení zlé ženy, ve Státní opeře Popelku a řadu sólových partů v moderních choreografiích (Kyliánova Symfonietta, Amerikana II., Jakin v baletu Ibbur ad.). Úspěchu dosáhla také jako Giselle nebo Myrtha v Giselle a nově v podobné romantické roli Sylphidy, v níž je slovy recenzentky Niny Vangeli „velkolepá i subtilní v roli plné stylových nuancí tanečních i hereckých“.[8]

RodinaEditovat

V roce 2008 se provdala za svého kolegu z divadla Alexandra Katsapova. V srpnu 2011 se jim narodil syn Maxim.[9]

CitátEditovat

Skvost, v němž Balanchine shrnul tradici vrcholné baletní estetiky a choreografické matematiky, je příležitostí pro taneční brilanci. Nikola Márová (v prvním obsazení) je zde baletní divou s obrovskou scénickou prezencí, jejíž pohyb je plovoucí a vznášivý, ale tělo zůstává velmi žensky hmotné a senzuální. Adam Zvonař se kolmým startem zaslouženě vyšvihl na jejího partnera, zastíněn jen jejím zjevem a zkušeností.
— Nina Vangeli[10]

Baletní role, výběrEditovat

  • 1999 P. I. Čajkovskij: Oněgin, Olga, Stavovské divadlo, režie Vasilij Medveděv
  • 1999 P. I. Čajkovskij: Labutí jezero, Pas de trois, Státní opera, režie Vlastimil Harapes
  • 2000 Dítě a kouzla/Sinfonietta, Tančí, Princezna, Národní divadlo
  • 2000 P. I. Čajkovskij: Louskáček, Marie, Národní divadlo, režie Jurij Grigorovič
  • 2000 P. I. Čajkovskij: Šípková Růženka, Princezna Florina, Státní opera, režie Boris Bregvadze
  • 2001 A. K. Glazunov: Raymonda, Clemance, Národní divadlo, režie Jurij Grigorevič
  • 2002 Amerikana II, Tanečnice, Národní divadlo
  • 2002 Zpěvy země, Tančí, Stavovské divadlo
  • 2003 Zkrocení zlé ženy, Bianca, Národní divadlo
  • 2003 Motýlí efekt, Tančí, Národní divadlo
  • 2004 Rodinné album, Tančí, Stavovské divadlo
  • 2004 A. Ch. Adam: Giselle, Myrtha, Národní divadlo, režie Christopher Hampson
  • 2004 P. I. Čajkovskij, Youri Vamos: Louskáček-Vánoční příběh, Paní Cratchitová, Víla Vánoc, Národní divadlo
  • 2005 Petr Zuska, Václav Janeček: Baletománie, Grand pas de quatre, Korzár-Medora, Umírající labuť, Čajkovskij-Pas de deux, Mariin sen, Stavovské divadlo
  • 2005 Zbyněk Matějů: Ibbur aneb Pražské mystérium, Jakin-zlatá, Stavovské divadlo, režie Daniel Wiesner, Petr Zuska
  • 2006 Mozart? Mozart!, Alt-tanec, Národní divadlo
  • 2007 Česká baletní symfonie, Tančí, Národní divadlo
  • 2007 Petr Zuska: Brel-Vysockij-Kryl (Sólo pro tři), Tančí, Národní divadlo, režie Petr Zuska
  • 2008 Causa Carmen, „M“, Národní divadlo
  • 2008 La Sylphide/Napoli, La Sylphide, Národní divadlo
  • 2009 Extrém, Tančí, Nová scéna
  • 2009 Faust, Sabrina, Stavovské divadlo
  • 2009 P. I. Čajkovskij: Labutí jezero, Odetta/Odilie, Národní divadlo, režie Kenneth Greve
  • 2010 Svěcení jara, Tančí, Národní divadlo
  • 2011 Sergej Prokofjev: Popelka, Matka/Víla, Národní divadlo, režie Jean-Christophe Maillot
  • 2012 P. I. Čajkovskij: Šípková Růženka, Carabosse, víla strachu, Národní divadlo
  • 2012 George Balanchine, Jerome Robbins a William Forsythe: Amerikana III, Tančí, Státní opera
  • 2013 Sergej Prokofjev: Romeo a Julie, Královna Mab, Státní opera, režie Petr Zuska
  • 2014 Ludwig Minkus: La Bayadere, Nikia, Státní opera, režie Javier Torres
  • 2015 P. I. Čajkovskij, Petr Zuska: Louskáček a Myšák Plyšák, Máma, Hvězda, Národní divadlo, režie Petr Zuska
  • 2015 Ballettissimo, I.věta-hlavní pár, Hlavní pár, Státní opera
  • 2016 Sergej Prokofjev, Michael Corder: Sněhová královna, Sněhová královna, Státní opera, režie Michael Corder
  • 2017 Snění, Tančí jako hosté, Stavovské divadlo (Závěrečné představení Baletní přípravky ND)
  • 2017 Timeless, Matka, Národní divadlo
  • 2017 Petr Zuska: Chvění, Sólový pár, Národní divadlo, režie Petr Zuska

OceněníEditovat

ZajímavostEditovat

V červenci 2007 byla v pražské galerii Mánes výstava fotografií Nikoly Márové z dílny fotografa Pavla Brunclíka s názvem Geometrie nahoty.[12]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Nikola Márová v databázi Archivu Národního divadla
  2. Jana. Nikola Márová – baletka [online]. 2007-11-13 [cit. 2008-02-28]. Dostupné online. (česky) 
  3. Zrodila se další labuť [online]. Divadlo.cz, 2004-01-07 [cit. 2008-02-28]. Dostupné online. 
  4. HRBOTICKÝ, Saša. Baletka Nikola Márová: Chvíli jsem Odetta, chvíli Odilie [online]. Novinky.cz, 2004-01-19 [cit. 2008-02-28]. Dostupné online. (česky) 
  5. KOVÁŘÍKOVÁ, Gabriela. Na Thálii má posvíceno Kratina i Stašová [online]. Denik.cz, 2008-02-01 [cit. 2008-02-28]. Dostupné online. (česky) 
  6. Nominace 2007 : Balet ženy [online]. Ceny Thálie, 2008 [cit. 2008-02-28]. Dostupné online. (česky) [nedostupný zdroj]
  7. ČTK. Ceny Thálie převzali herci Erik Pardus a Simona Stašová [online]. ČT24, 2008-03-29 [cit. 2008-03-29]. Dostupné online. 
  8. VANGELI, Nina. Sylphide nese romantiku z Dánska [online]. iHNED, 2008-02-26 [cit. 2008-02-28]. Dostupné online. (česky) 
  9. https://prekvapeni.kafe.cz/magazin/zajimavosti/rozhovory/vzdycky-jsem-vedela-ze-chci-byt-hlavne-mamou_1421.html
  10. Nina Vangeli, Recenze Amerikana III, Hospodářské noviny, 30. 10.2012 In.: http://prazsky-zpravodaj.cz/kultura/balet-amerikana-iii-ktery-se-kona-11-2-2015-ve-statni-opere-v-praze/
  11. Thálii za činohru dostali Dočkalová a Bambas. Cenu za celoživotní mistrovství si odnesl Petr Kostka. Aktuálně.cz [online]. 2018-03-24, rev. 2018-03-24 [cit. 2018-03-24]. Dostupné online. 
  12. TRUBAČOVÁ, Lenka. Geometrie nahoty - rozhovor s P. Brunclíkem, N. Márovou a M. Štípou [online]. Taneční aktuality, 2007-07-18 [cit. 2008-02-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-03. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • Lenka Trubačová: Baletky nejsou žádné fanatičky (Rozhovor s Nikolou Márovou), Lidové noviny 3.4.2011 In.: http://www.nikolamarova.estranky.cz/
  • Saša Hrbotický: Divadlo je jedna velká rodina (Rozhovor s Nikolou Márovou), Týdeník Rozhlas, č. 16, 5. 4. 2004

Externí odkazyEditovat