Otevřít hlavní menu

Nižněnovgorodský jarmark

Nižněnovgorodský jarmark (rusky Нижегородская ярмарка) je hlavní výstavní a obchodní komplex Nižného Novgorodu, situovaný na břehu řeky Oky při jejím ústí do Volhy. Vzniknul roku 1817 jako největší trh Ruského impéria. Z původního rozlehlého areálu se dochoval pouze hlavní jarmareční dům a dva chrámy: Spaso-preobraženský a chrám svatého Alexandra Něvského.

Nižněnovgorodský jarmark
Нижегородская ярмарка
Hlavní jarmareční dům
Hlavní jarmareční dům
Základní informace
Sloh Neo-ruský, empír
Architekt Auguste Ricard de Montferrand
Výstavba 1817—1824
Stavebník Ruské impérium
Současný majitel Rusko
Poloha
Adresa Nižnij Novgorod, RuskoRusko Rusko
Souřadnice
Další informace
Web http://www.yarmarka.ru/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Historie nižněnovgorodského jarmarku sahá až do roku 1524, kdy moskevský velkokníže Vasilij III. založil ruský trh ve vesnici Vasilsursk na břehu Volhy (asi 150 km východně od Nižného Novgorodu). Ten díky své výhodné poloze v průběhu staletí rostl, do Vasilsursku přijíždělo velké množství ruských i zahraničních kupců. Roku 1809 byly dřevěné přístřešky nahrazeny důstojnou kamennou tržnicí, jež však již roku 1816 zcela vyhořela.

Car Alexandr I. si uvědomil, jak důležitá je pro Rusko výstavba nového obchodního centra. Odložil proto přestavbu Zimního paláce a vyčleněné prostředky použil k výstavbě trhového komplexu, který byl zároveň přenesen z Vasilsursku do překotně se rozvíjejícího průmyslového centra Povolží, Nižného Novgorodu.

 
Nižněnovgorodský jarmark roku 1896 (chromolitografie)

Nový komplex vzniknul na ploše téměř 8 km2 na nízkém levém břehu řeky Oky při jejím ústí do Volhy. Výstavba proběhla v letech 1817-1822. Hlavní budovou byla klasicistní tržnice s 2530 trhovými místy a 40 velkými kamennými sklady. Střed areálu ze tří stran ohraničoval 100 metrů široký kanál s mnoha mosty. Jeho dominantu tvořil klasicistní Spaso-preobraženský chrám. Lodím přivážejícím po kanálu zboží usnadňovala orientaci 54 metrů vysoká zvonice. Pro potřeby obchodníků jiných vyznání byl zbudován také arménský chrám a mešita. Pro trhovce z Asie sloužila tzv. Čínská tržnice, kde se obchodovalo především s čajem. Areál byl dokonce vybaven vodovodem a kanalizací.

19. století bylo pro nižněnovgorodský jarmark obdobím rozkvětu. Přijížděli sem kupci z Evropy i Asie, obchodovalo se zejména výrobky z bavlny, kožešin a hedvábí, s čajem a kovy. Výrazným impulzem bylo zavedení železnice z Moskvy (1862). V polovině 19. století přijíždělo za rok na trh okolo 200 tisíc lidí, přičemž samotné město mělo pouze něco přes 30 tisíc obyvatel. Areál se dále rozvíjel, roku 1880 byl dostavěn chrám svatého Alexandra Něvského, 1885 bylo zavedeno elektrické osvětlení, výstavba probíhala i na přilehlém břehu Volhy. V roce 1896 se zde konala největší v předrevolučním Rusku, Všeruská umělecko-průmyslová výstava, kterou jako reportér pražského německého deníku Politik navštívil tehdy i český spisovatel Vilém Mrštík. Své dojmy z výstavy popsal v knize Cesta do Ruska aneb Listy z Nižního Novgorodu. V souvislosti s touto výstavbou došlo také k zavedení elektrické tramvaje v Nižném Novgorodu, která pochopitelně zajížděla i na jarmark.

Úpadek jarmarku přišel s vypuknutím 1. světové války, největší pohromou pro něj však byl nový ekonomický systém zaváděný od roku 1918, který nepočítal se svobodným obchodem. Krátké oživení přišlo mezi lety 1922-1929 v souvislosti s NEP, avšak roku 1930 byl jarmark definitivně zrušen jako společensky nepřátelská instituce.

Velké množství budov bylo zbouráno, zbytek začal sloužit jako obytné budovy (připomínající ovšem spíše slum než důstojné bydlení). Poslední rána pro historické objekty tržnice přišla v 70. letech 20. století, kdy v rámci rekonstrukce této části města byly odstraněny téměř všechny pozůstatky jarmarku. Zachovaly se pouze zmíněné dva chrámy a hlavní jarmareční dům, v níž byl zřízen obchod Dětský svět.

SoučasnostEditovat

 
Na počátku 20. století

Již roku 1990 byla zřízena akciová společnost Nižněnovgorodský jarmark, která začala spravovat hlavní jarmareční dům a přilehlé prostranství, zaujímající však pouhý zlomek rozlohy původního jarmarku. Nejedná se již také o klasické tržiště, ale spíše o výstavní centrum, které hostí nejrůznější výstavy, konference a kongresy.

Ve zbytku historického areálu Nižněnovgorodského jarmarku se nachází především bytové domy, několik obchodních center či Stadion Nižnij Novgorod. V budoucnu se počítá s otevřením stanic metra Strelka a Jarmark.

Hlavní jarmareční důmEditovat

Na konci 80. let 19. století již původní klasicistní hlavní jarmareční dům nevyhovoval, bylo tedy rozhodnuto o jeho kompletní přestavbě. Architekti K. V. Trejman, A. I. von Gogen a A. G. Trambickij vypracovali projekt nové budovy ve stylu ruské architektury 17. století. Stavba byla dokončena roku 1890.

Původně sloužila jako administrativní centrum jarmarku, které zahrnovalo ale i pobočku státní banky a obchodní pasáž v prvním poschodí.

Dnes se zde nachází konferenční sály, banka, hotel, restaurace a kavárny a obchodní pasáž. Původní interiéry jsou zachovány pouze částečně.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Нижегородская ярмарка na ruské Wikipedii.