Nehasice

část obce Bitozeves v okrese Louny

Nehasice jsou malá vesnice, část obce Bitozeves v okrese Louny. Nachází se asi 3,5 km na severozápad od Bitozevsi. V roce 2011 zde trvale žilo 35 obyvatel.[3]

Nehasice
Usedlost čp. 17
Usedlost čp. 17
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecBitozeves
OkresLouny
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel63 (2021)[1]
Katastrální územíNehasice (4,78 km²)
PSČ438 01
Počet domů35 (2011)[2]
Nehasice
Nehasice
Další údaje
Kód části obce102377
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nehasice je také název katastrálního území o rozloze 4,78 km².[4]

Název editovat

Název vesnice je odvozen z příjmení Nehas ve významu ves lidí Nehasových. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: de Neasicz (1314), Nehassicz (1369 až okolo roku 1405, 1381), in Nehasiczych (1408), na Nehasicích (1615) a Nehasitz (1846).[5]

Historie editovat

První písemná zmínka o Nehasicích pochází z roku 1314, kdy v nich sídlil jakýsi Předota. Panským sídlem ve vsi bývala od čtrnáctého století tvrz. Stál zde také kostel, jehož patronátní právo vykonávali roku 1369 Jan a Přech z Touchovic. V roce 1379 se o ně dělili Přech z Touchovic a Přech z Tatinné a roku 1388 Jindřich Škopek z Dubé a Vilém z Touchovic. Vesnice byla rozdělena na dva statky, které se na začátku patnáctého století podařilo spojit do jednoho. Celou vesnici v letech 1408–1421 vlastnil Pešík Šatka z Hořetic, který měl dceru Markétu a vychovával také sirotky Zdeňka Kostelce z Tatinného. Pešíkovým nástupcem se stal Jan Kostelec a po něm Pešíkova dcera Markéta, provdaná za Bohuše z Peruce. Markétina dcera Kateřina přenechala patronátní právo ke kostelu svému otci.[6]

 
Kostel Narození Panny Marie

Od konce patnáctého století Nehasice tvořily součást statku Tatinná. Roku 1530 je koupil Jaroslav Beřkovský z Šebířova a od něj brzy poté Jaroslav Kostomlatský z Vřesovic, který vesnici připojil k Blažimi. Po Jaroslavově smrti panství zdědil syn Jan. Když okolo roku 1570 zemřel, zůstalo po něm osm synů, z nichž Nehasice připadly Vojtěchovi Kostomlatskému, který ve vsi obnovil tvrz. Vojtěch zemřel roku 1591 a byl pohřben v kostele Narozenní Panny Marie. Jeho jediný syn Jan Vilém Kostomlatský z Vřesovic ještě nebyl zletilý a poručnicí se stala matka Kateřina, rozená z Doupova. Jan Vilém dospěl na začátku sedmnáctého století (roku 1603 platil daně) a oženil se s Kristýnou z Doupova. Po jeho smrti v roce 1618 vesnice přešla na bratrance Jana Habarta, který ji opět připojil k Blažimi. Spolu s Blažimí byly Nehasice později připojeny k postoloprtskému panství. Na místě nehasické tvrze podle Augusta Sedláčka vznikl statek čp. 1.[6]

Přírodní poměry editovat

Vesnicí protéká řeka Chomutovka, která se u Postoloprt vlévá do řeky Ohře.

Obyvatelstvo editovat

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[3][7]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 270 307 284 293 269 278 272 195 133 99 85 42 37 35
Domy 49 52 52 69 64 70 56 57 35 34 26 17 35 35

Pamětihodnosti editovat

 
Pomník pod kostelem

Kostel Narození Panny Marie byl vystavěn v pozdně gotickém slohu na konci 14. století, v 70. letech 17. století byl upravován. Má hranolovou věž s dřevěným patrem. V presbytáři se nacházejí náhrobníky šlechtických rodů pánů z Vřesovic a Hrušků z Března.[8]

Reference editovat

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 396, 397. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-10. 
  5. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Nehasice, Nehasitz, s. 192–193. 
  6. a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v okolí Postoloprt, s. 419. 
  7. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 303. 
  8. Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Nehasice, s. 457. 

Externí odkazy editovat