Mykolajiv

město v Mykolajivské oblasti
Tento článek je o městě v Mykolajivské oblasti. Další významy jsou uvedeny na stránce Mykolajiv (rozcestník).

Mykolajiv (ukrajinsky Миколаїв, rusky Николаев, Nikolajev) je průmyslovépřístavní město na jihu Ukrajiny, při řece Ingul. Leží 60 km severozápadně od Chersonu a 100 km od Oděsy. Sloužil jako sídlo admirality a hlavní loděnice ruské Černomořské floty.[1] Ruský kníže Grigorij Potěmkin nové město přejmenoval po svatém Mikuláši.[2]

Mykolajiv
Миколаїв
Николаев
Budova městské rady
Budova městské rady
Mykolajiv – znak
znak
Mykolajiv – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška53 m n. m.
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastMykolajivská
Administrativní dělení4 městské rajóny
Mykolajiv
Mykolajiv
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha259,83 km²
Počet obyvatel477 911 (2020)
Etnické složeníUkrajinci (přes 70 %), Rusové, Řekové, Židé, Poláci, Moldavané a další
Náboženské složenípřevážně pravoslaví
Správa
StarostaVolodymyr Dmytrovyč Čajka
Vznik1789
Oficiální webmykolayiv.osp-ua.info
Telefonní předvolba+380 512
PSČ54xxx
Označení vozidelBE a НЕ / 15
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jedná se o administrativní centrum Mykolajivské oblasti a zároveň okolního Mykolajivského a Žovtnevého rajónu. Město samo tvoří čtyři rajóny. Rozkládá se zhruba 65 km severně od Černého moře na soutoku řek Jižní Bug a Inhul. V roce 2008 zde žilo 505 900 obyvatel. V roce 2022 získalo čestný titul hrdinské město Ukrajiny.

HistorieEditovat

StarověkEditovat

Území nynějšího města Mykolajiv bylo osídleno již v letech 1250-925 př. n. l. Hmotné nálezy dokumentují starověkou (zřejmě skytskou) osadu, kterou archeologové nazvali „Divoká zahrada“. Pravděpodobně jde o nejstarší město na Ukrajině, o němž je v literatuře první písemná zmínka [3] Datum a místo osídlení bývá ztotožňováno s místem zmíněným v epizodě Homérovy Odyssey, jež vypráví o Odysseově cestě na konec světa. V okolí města jsou i další archeologická naleziště z dob Skýtů, jak dokládá inventář z místních mohyl neboli kurganů. Přibližně od 4. století př. n. l. se zde usazovali Řekové, a to poblíž majáku Sievers a vesnic Lupareve a Lymany.

StředověkEditovat

V roce 1399 postavil litevský velkovévoda a pozdější král Vytautas, v jižní části nynějšího města, svůj hrad Vytautas a také celnici, která stála na hranicích s krymskými Tatary[3]. Výsledkem toho bylo, že už v roce 1409 se Vytautasovi podařilo domluvit s chány ze Zlaté hordy příměří. Vytautas pak za účelem dobytí mořského pobřeží vybudoval i pevnost Ackerman a opevnil město [Tavan]. Za jeho vlády se rozvinul také obchod s italskými, především janovskými obchodníky na nedalekém Krymu. Rozsáhlá výstavba vyžadovala hodně pracovních sil a mnoho ukrajinského obyvatelstva, které bylo v té době převážně zaměřeno na zemědělství se tak přestěhovala do nedalekých stepí a stali se tak kozáky. Ti měli povinnost výměnou za nově nabytou půdu chránit přilehlé osady (toto období se nazývá Knížecí věk Litevských pánů)[3].

 
Mykolajiv na rytině z konce 18. století
 
Plán města z roku 1855

Ruská říšeEditovat

Velký význam město získalo v rusko-tureckých válkách. Ve městě byla zřízena nemocnice, kde se léčilo vodou z místních pramenů a roku 1788 zde byly umístěny flotily kozáků, které vedl Ataman Sidor Bely a Michail Kutuzov. V roce 1789 byla knížetem Grigorijem Potěmkinem přejmenována Vitovka nejprve na Bohojavlensk (zřejmě kvůli léčivým „Božským“ pramenům), a poté na pozdější název Nikolajev. Prvním občanem města se stal podnikatel, voják a stavitel Michail Faleyev. (Dle příkazu č. 1065 z 9. září 1789), což je také první zdokumentovaná zmínka o názvu města Nikolajev.) Město bylo přejmenováno na počest patrona námořníků, svatého Mikuláše (ukrajinsky Mykoly, rusky Nikolaje) z Myry[3]. Moderní Mykolajiv/Nikolajev se roku 1789 rozvinul díky stavbě lodí a to především zásluhou knížete Grigorije Potěmkina, tehdejším ruským maršálemvojevůdcem, milencem a guvernérem carevny Kateřiny II.<[4] Stavba lodí a loděnice mají velký význam v ekonomice města i v současné době. Během 19. století byl Mykolajiv (rusky Nikolajev) centrem stavby lodí v Černém moři a také centrem řízení Černomořské floty nejprve carské Ruské říše, pak i samostatné ukrajinské první republiky.

20. stoletíEditovat

V roce 1918 byl Mykolajiv obsazen cizími vojsky. V roce 1920 byla nastolena sovětská moc. Na začátku druhé světové války Mykolajiv obsadili Němci 16. srpna 1941. V září vojáci zmasakrovali ve městě a v regionu přes 35 000 nebojujících, mnoho z nich Židů. Dne 28. března 1944 město osvobodila Rudá armáda. V poválečném období se Mykolajiv stal jedním z center stavby lodí SSSR se třemi loděnicemi.

Ruská agrese 2022Editovat

V březnu 2022 se město stalo cílem útoků v rámci ruské invaze na Ukrajinu.[5] Během následujících ostřelování byl zničen aerodrom Kulbakino, poškozena budova Městské rady a některé další veřejné budovy.

Vývoj počtu obyvatelEditovat

Vývoj počtu obyvatel
1897 1911 1929 1959 1964 1989 2001 2008 2015 2020
92 000 105 000 104 909 226 000 272 000 524 000 514 000 505 900 494 381 477 911

PamátkyEditovat

 
Каtedrála matky Boží Kasperské
  • Barokní katedrála Narození Bohorodičky
  • Katedrála Matky Boží Kasperské
  • stará synagóga
  • luteránský kostel Krista Vykupitele, novogotická budova
  • klasicistní budova admirality, před ní pomník knížete Potěmkina
  • novogotická budova 1. městské nemocnice
  • nejstarší budova technické univerzity
  • Mykolajevská nekropole - hřbitov s mnoha monumenty, kaplovými hrobkami a masovými válečnými hroby
  • Klasicistní městské brány a část středověkých hradeb s parkánem městského opevnění
  • Ruské dramatické divadlo
  • městské paláce z 19. a počátku 20. století
  • námořní škola

OsobnostiEditovat

Významní rodáciEditovat

Ostatní osobnostiEditovat

Partnerská městaEditovat

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mykolaiv na anglické Wikipedii.

  1. БАГАЛЕЙ, Дмитрий. Колонизация Новороссийского края и первые шаги его по пути культуры. [s.l.]: Litres 287 s. Dostupné online. ISBN 978-5-04-000641-0. (rusky) Google-Books-ID: dwShCwAAQBAJ. 
  2. Conclusion:. [s.l.]: Yale University Press Dostupné online. ISBN 978-0-300-23150-2, ISBN 978-0-300-21829-9. S. 259–292. 
  3. a b c d http://www.litopys.com.ua/encyclopedia/pam-yatki-k-mer-yts-v-na-teritor-ukra-ni/k-mmer-yts/
  4. citace
  5. Počet obětí úterního náletu na ukrajinský Mykolajiv stoupl na 35 | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat