Černomořské loďstvo

ruské a sovětské loďstvo

Černomořské loďstvo[2] či Černomořská flota (rusky Черноморский флот), terminologicky nepřesně[3][4] též Černomořská flotila, je část Námořnictva Ruské federace v Černém a Středozemním moři. Společně s Baltským, Severním a Tichooceánským loďstvem tvoří základ ruského válečného námořnictva.[5] Vzniklo v 2. polovině 18. století jako součást carského námořnictva po výbojích Ruska v oblasti Černomoří. V letech 1922–1991 bylo součástí sovětského námořnictva, poté se černomořské loďstvo rozdělilo na ruskou část a ukrajinské námořnictvo.

Černomořské loďstvo
Znak černomořského loďstva
Znak černomořského loďstva
ZeměRuskoRusko Rusko
ExistenceRusko Ruské impérium
(1783–1918)
Sovětský svaz Sovětský svaz
(1918–1991)
RuskoRusko Rusko
(1991–současnost)
Vznik13. května 1783
Funkceloďstvo
Velikost11 000 mužů
VeliteléViktor Sokolov
Nadřazené jednotkyRuské námořnictvo
Účast
VálkyKrymská válka
Rusko-japonská válka (pouze důstojníci a mužstvo)[1]
První světová válka
Ruská občanská válka
Druhá světová válka
Jomkipurská válka
Válka v Jižní Osetii (2008)
Krymská krize
Rusko-ukrajinská válka
Ruská invaze na Ukrajinu

Plavidla černomořského loďstva kotví v několika přístavech na pobřeží Černého a Azovského moře, především v krymském Sevastopolu a krasnodarském Novorossijsku. Letectvo floty a infrastruktura jsou dislokovány na různých místech na Krymu a v Krasnodarském kraji v Rusku. Působnost loďstava mimo Černé moře je omezena Bosporským průlivem, který kontroluje Turecko.

Velitelem Černomořského loďstva je od roku 2022 admirál Viktor Sokolov.

Historie editovat

Za zakladatele Černomořského loďstva je považován kníže Grigorij Potěmkin, který inicioval vznik floty dne 13. května 1783 a založil také její hlavní základnu, město a přístav Sevastopol. Významné loděnice se nacházely v Nikolajevě (dnes patří Ukrajině). Během expanze na jih na konci 18. století Rusko dlouho bojovalo se svým hlavním protivníkem v oblasti, s Osmanskou říší, přičemž jeho největším soupeřem na Černém moři bylo Osmanské námořnictvo. Černomořské loďstvo porazilo Turky v roce 1790, účastnilo se bojů s Osmanskou říší během první světové války.

Černomořské loďstavo sovětského námořnictva válčilo během druhé světové války s Rumunskem. Rozdělením plavidel sovětské Černomořské floty v roce 1997 vznikla Černomořská flota Ruské federace a ukrajinské námořnictvo. Ruské námořnictvo nadále využívalo přístav v krymském Sevastopolu na základě nájemní smlouvy s Ukrajinou.

Černomořské loďstvo válčilo s Gruzií v roce 2008 v rámci války v Jižní Osetii. Od roku 2014 a konfliktu Ruska s Ukrajinou je používáno proti Ukrajině. Rusko získalo část ukrajinských lodí jako kořist po obsazení Krymu v roce 2014.

Ruská invaze na Ukrajinu editovat

Černomořské loďstvo hrálo významnou roli při ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022, nicméně během následujících bojů byla potopena nebo vážně poškozena celá řada jejích plavidel. Dne 14. dubna 2022 přišlo Černomořské loďstvo o svou vlajkovou loď, raketový křižník Moskva. Ukrajina nárokovala potopení křižníku svými protilodními střelami Neptun.[5] Křižník se již v únoru dostal do mezinárodní pozornosti, když mu ukrajinští obhájci Hadího ostrova odmítli slavnou větou kapitulaci.

Jen od února 2022 do září 2023 podle specializovaném portálu Oryx přišlo ruské loďstvo o 16 plavidel včetně křižníku Moskva a ponorky 'Rostov na Donu' (potvrzené ztráty včetně fotografií).[6][7] V září 2023 bylo ukrajinskou raketou zasaženo velitelství Černomořské floty v Sevastopolu, při kterém podle neověřených informací mělo zemřít větší množství důstojníků včetně velitele floty Viktora Sokolova.[8]

Potvrzenou ztrátou z prosince 2023 bylo zasažení výsadkové lodi Novočerkassk na Krymu v Ruskem okupovaném přístavu Feodosija. Podle ukrajinského letectva přístav zasáhly střely s plochou dráhou letu, po nepřehlédnutelné explozi následoval požár doprovázený dalšími menšími výbuchy. Ruské ministerstvo obrany potvrdilo úder na Novočerkassk, podle něj je loď jen poničená.[9][10]

Dne 14. února 2024 ukrajinské námořní drony Magura V5 potopily loď třídy Ropucha Cezar Kunikov, v den 81. výročí smrti sovětského důstojníka Cezara Kunikova.[11][12]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Black Sea Fleet na anglické Wikipedii a Черноморский флот ВМФ России na ruské Wikipedii.

  1. WATTS, Anthony J. The Imperial Russian Navy. London: Arms and Armour Press, 1990. ISBN 0-85368-912-1. S. 24. 
  2. Černomořské loďstvo [1991-] [online]. forum.valka.cz, 2008-10-08 [cit. 2014-03-12]. Dostupné online. 
  3. Flota × flotila [online]. pravopisne.cz, 2010-10-07 [cit. 2014-03-12]. Dostupné online. 
  4. NOVOTNÝ, František. MROŽOVINY: Námořní rozpaky paní Češtiny 1 [online]. neviditelnypes.zpravy.cz, 2004-04-21 [cit. 2014-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-12. 
  5. a b Černomořská flota, která dostala „výchovný políček“, není jen sbírka lodíČernomořská flota, která dostala „výchovný políček“, není jen sbírka lodí [online]. iDnes.cz, rev. 2022-04-25 [cit. 2022-05-03]. Dostupné online. 
  6. ORYX. List Of Naval Losses During The Russian Invasion Of Ukraine [online]. [cit. 2023-09-14]. Dostupné online. 
  7. https://twitter.com/Herman_Caron/status/1701860856194056434/photo/1. X (formerly Twitter) [online]. [cit. 2023-09-14]. Dostupné online. 
  8. ČTK. Útok na velení Černomořské flotily: Admirál Sokolov zahynul, tvrdí Ukrajina. Deník.cz. 2023-09-25. Dostupné online [cit. 2023-12-26]. 
  9. Ukrajina tvrdí, že zničila ruskou válečnou loď. Moskva úder potvrdila. ČT24 [online]. Česká televize, 2023-12-26 [cit. 2023-12-26]. Dostupné online. 
  10. ČTK. ONLINE: Ukrajinci zaútočili na přístav na Krymu. Letectvo poničilo velkou válečnou loď, potvrdili Rusové. irozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2023-12-26 [cit. 2023-12-26]. Dostupné online. 
  11. NOELREPORTS (@noelreports@mstdn.social). Mastodon [online]. 2024-02-14 [cit. 2024-02-14]. Dostupné online. 
  12. Ukrajina potopila ruskou loď Cezar Kunikov - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2024-02-14 [cit. 2024-02-14]. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat