Stěpan Makarov
Stěpan Osipovič Makarov (rusky Степан Осипович Макаров; 27. prosince 1848jul./ 8. ledna 1849greg. Nikolajev – 31. březnajul./ 13. dubna 1904greg. u přístavu Port Arthur) byl velitel ruského tichomořského loďstva, viceadmirál, oceánograf, polární badatel, lodní konstruktér, technik a autor několika knih.
Stěpan Osipovič Makarov | |
---|---|
Narození | 8. ledna 1849 nebo 27. prosince 1848jul. / 8. ledna 1849greg. Mykolajiv |
Úmrtí | 13. dubna 1904 (ve věku 55 let) nebo 31. březnajul. / 13. dubna 1904greg. (ve věku 55 let) Lü-šun-kchou |
Příčina úmrtí | zabitý v boji |
Alma mater | Námořní kadetní sbor |
Povolání | voják, inženýr, hydrograf a objevitel |
Ocenění | Řád sv. Anny 2. třídy Řád sv. Jiří 4. třídy Lütke gold medal Řád sv. Vladimíra 4. třídy Řád sv. Stanislava 1. třídy … více na Wikidatech |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatNarodil se v Nikolajevu jako syn poddůstojníka carského loďstva. Ve věku osmi let odešel na Dálný východ, kam byl jeho otec přeložen. Vystudoval Námořní akademii v Nikolajevsku na Amaru, která připravovala důstojníky obchodního loďstva. Svými znalostmi zaujal velitele školy, admirála Kazekeviče, který ho doporučil jako kadeta k válečnému námořnictvu. V roce 1866 se objevil jako sedmnáctiletý kadet v Baltské flotě.[1]
V roce 1869 byl povýšen do hodnosti podporučíka. Bojoval v rusko-turecké válce jako velitel torpédového člunu. Během války se stal národním hrdinou a získal několik řádů.[1]
V letech 1882 až 1886 sloužil u Baltské floty ve štábu admirála Popova. V roce 1890 se ve věku 41 let stal nejmladším ruským admirálem. V prosinci 1899 se stal velitelem přístavní pevnosti Kronštadtu ve Finském zálivu. V roce 1901 probádal trasy kolem Země Františka Josefa a severozápadní pobřeží Nové země.[2]
V roce 1895 velel Makarov Středomořské eskadře při jejím přesunu na Dálný východ. Po spojení s Tichooceánskou eskadrou dostaly ale tyto lodě jiného velitele.
Zahynul na palubě bitevní lodě Petropavlovsk během rusko-japonské války nedaleko přístavu Port Arthur, když jeho loď najela na minu.
Návrhy
editovatK jeho návrhům patří snaha vybavit dělostřelecké granáty měkkou špičkou (tzv. Makarovova čepička/klobouček), která by zvýšila jejich průraznost.[3] Ta se pak stala důležitou součástí dnešních APCBC nábojů. Ruská armáda však zavedla toto vylepšení mezi posledními.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Stepan Osipovič Makarov na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b BROŽ, Ivan. Promarněné vítězství: Rusko-japonská válka 1904–1905. 1. vyd. Praha: Epocha, 2008. 256 s. (Polozapomenuté válka; sv. 12). ISBN 978-80-87027-46-2. S. 33.
- ↑ BROŽ, Ivan. Promarněné vítězství: Rusko-japonská válka 1904–1905. 1. vyd. Praha: Epocha, 2008. 256 s. (Polozapomenuté válka; sv. 12). ISBN 978-80-87027-46-2. S. 46.
- ↑ JELÍNEK, Milan. Rusko-japonská válka: Port Artur 1904–1905: Válka začala na moři. Třebíč: Akcent, 2010. ISBN 978-80-7268-745-9. S. 144.
Literatura
editovat- JELÍNEK, Milan. Rusko-japonská válka: Port Artur 1904-1905: Válka začala na moři. Třebíč: Akcent, 2010. ISBN 978-80-7268-745-9.
- JELÍNEK, Milan. Rusko-japonská válka: Port Artur 1904-1905: Porážky a ústupy. Třebíč: Akcent, 2011. ISBN 978-80-7268-746-6.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Stěpan Osipovič Makarov na Wikimedia Commons