Mořic Esterházy
Mořic Mikuláš Filip Josef Valentin hrabě Esterházy z Galanty (německy Moritz Nikolaus Philipp Joseph Valentin Graf Esterházy von Galántha / maďarsky Móric Miklós Fülöp József Valentin gróf Esterházy de Galántha, 23. září 1807, Vídeň – 8. listopadu 1890, Pirna) byl uherský šlechtic, rakouský diplomat a státník. Od mládí působil v rakouských diplomatických službách, v letech 1848–1856 byl velvyslancem ve Vatikánu. Později v rakouské vládě zastával funkci ministra bez portfeje (1861–1866) a získal Řád zlatého rouna (1878). Sňatkem se spříznil s českým rodem Lobkoviců, dcery se provdaly do významných německých rodin Hohenlohů a Oettingenů. Vnuk Mořic Esterházy (1881–1960) byl v roce 1917 předsedou uherské vlády.
| Mořic hrabě Esterházy | |
|---|---|
_p091_GR%C3%93F_ESZTERH%C3%81ZY_M%C3%93RICZ.jpg) Portrét z roku 1866 | |
| Rakouský ministr bez portfeje | |
| Ve funkci: 19. července 1861 – 30. října 1866 | |
| Předchůdce | Antal Szécsen |
| Nástupce | úřad neobsazen |
| Rakouský velvyslanec ve Vatikánu | |
| Ve funkci: 1848 – 1856 | |
| Předchůdce | Rudolf Lützow |
| Nástupce | František Colloredo-Waldsee |
| Rakouský vyslanec v Nizozemí | |
| Předchůdce | Franz Leykam |
| Nástupce | Anton von Doblhoff-Dier |
| Narození | 23. září 1807 Vídeň |
| Úmrtí | 8. listopadu 1890 (ve věku 83 let) Pirna |
| Rodiče | Mikuláš Jan Esterházy z Galanty a Marie Françoise de Roisin de Baudry |
| Děti | Marie Františka Esterházyová z Galanty Mořic Mikuláš Esterházy z Galanty Berta Esterházyová z Galanty |
| Příbuzní | Mikuláš Mořic z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu[1], Bedřich František z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu[1], Sarah z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu[1], Karel Egon z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu[1] a Marie z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu[1] (vnoučata) |
| Profese | diplomat a politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Pocházel z významného uherského šlechtického rodu Esterházyů, patřil ke starší hraběcí větvi označované jako Forchtenstein (Burgenland, maďarsky Fraknó). Narodil se jako čtvrtý potomek hraběte Mikuláše Esterházyho (1775–1856) sídlícího na zámku Csákvár.[2]
Mořic od mládí působil v rakouských diplomatických službách, začínal jako atašé v Paříži a v roce 1832 byl jmenován c.k. komořím. V letech 1844–1848 byl vyslancem v Nizozemí a nakonec v letech 1848–1856 velvyslancem ve Vatikánu. V roce 1852 byl jmenován c.k. tajným radou. V letech 1861–1866 byl ve dvou rakouských vládách ministrem bez portfeje[3], v roce 1866 v ministerské radě prosazoval diplomatické řešení vztahů s Pruskem před prusko-rakouskou válkou. Poté se zúčastnil jednání o rakousko-uherském vyrovnání. I když si i v dalších letech uchoval určitý vliv v politických kruzích Uherského království, žil převážně v soukromí na zámku Csákvár. V roce 1865 získal velkokříž Řádu sv. Štěpána a v roce 1878 byl dekorován Řádem zlatého rouna, byl též čestným rytířem Maltézského řádu.[4] Zemřel během léčebného pobytu v sanatoriu v saské Pirně.
Rodina editovat
V roce 1854 se v Praze oženil s princeznou Polyxenou Lobkowiczovou (1830–1913) z mělnické rodové větve, dcerou knížete Augusta Longina z Lobkowicz. Polyxena byla c.k. palácovou dámou (1852) a dámou Řádu hvězdového kříže (1854), po manželově smrti se stala jeptiškou v Mayerlingu. Měli spolu čtyři děti:
- 1. Mikuláš Mořic (1855–1925), c.k. tajný rada, komoří, dědičný člen uherské sněmovny magnátů, manž. 1880 Františka princezna ze Schwarzenbergu (1861–1951)
- 2. Pavel Mikuláš (* a † 1860)
- 3. Františka Marie (1856–1884), manž. 1877 Chlodvík Karel princ zu Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst (1848–1929), c.k. tajný rada, komoří, podplukovník
- 4. Berta Marie (1857–1937), manž. 1878 Emil František kníže zu Oettingen-Spielberg (1850–1919), dědičný člen horní komory bavorského zemského sněmu, nejvyšší hofmistr Bavorského království.
Díky své manželce byl mimo jiné švagrem českého nejvyššího maršálka knížete Jiřího Kristiána z Lobkowicz (1835–1908) nebo generála knížete Alfreda II. Windischgrätze (1819–1876). Mořicův vnuk Mořic Esterházy (1881–1960) byl v roce 1917 krátce uherským předsedou vlády.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d e Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Ottův slovník naučný, 8. díl, Praha, 1894 (reprint 1997), s. 774–775 ISBN 80-7185-057-8
- ↑ Československé dějiny v datech, Praha, 1987; s. 585
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für 1882, s. 61, 64, 204, 209, 217 dostupné online
