Otevřít hlavní menu

Miloš Hlávka

český básník, překladatel, dramatik a divadelník

Miloš Hlávka (15. září 1907 Horšovský Týn[1]7. května 1945 Praha[2] ) byl český dramatik, divadelník, básník, prozaik a překladatel z francouzštiny, němčiny a italštiny. Jeho hlavní význam spočíval v oblasti divadla. A to nejen v původních dramatech a ve specifických jevištních přepisech (básnických úpravách, autorských adaptacích), ale i v jeho uvažování o divadle a v jeho dramaturgickém konceptu básnického divadla. Po osvobození byl nařčen ze spolupráce s Němci a bylo mu vyčítáno jeho manželství se ženou německé národnosti. Na dlouhá léta byl z české kultury vymazán, i když mu posmrtně bylo vydáno osvědčení o občanské bezúhonnosti a konkrétní spolupráce s okupanty mu nebyla nikdy prokázána.[3][4]

Miloš Hlávka
Miloš Hlávka, dramatik a divadelník, 1907-1945
Miloš Hlávka, dramatik a divadelník, 1907-1945
Narození 15. září 1907
Horšovský Týn
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 7. května 1945 (ve věku 37 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

MládíEditovat

Narodil se v rodině dr. Antonína Hlávky, soudního adjunkta v Horšovském Týně a matky Mileny, rozené Smolíkové (dcery profesora na učitelském ústavu).[1] Po maturitě na gymnáziu (1925) studoval na pražské Univerzitě Karlově. Začal na právnické (1925-1928) a přestoupil na filozofickou fakultu, kde v roce 1933 své vysokoškolské vzdělání ukončil.

ManželstvíEditovat

 
Snoubenci Irmgard Otte a Miloš Hlávka, 1931

V roce 1929 se Miloš Hlávka seznámil s tanečnicí v Osvobozeném divadle Irmgard Otte (*1905 +1970) a v roce 1931 uzavřeli civilní sňatek na pražském magistrátě. V roce 1936 se jim narodil syn Petr, 1940 dcera Anna. V době Protektorátu zažívala česko-německá rodina obtíže národnostního charakteru. I když syn chodil do české školy, Češi matce vyhrožovali poválečným odebráním dětí. Pro německé úřady zase bylo nepřijatelné, aby dítě německé matky navštěvovalo českou školu. Koncem roku 1944 Hlávkova manželka s dětmi odjela do Meklenburska, kde žili její rodiče.

Po válce bylo Irmgard Hlávkové zachováno československé státní občanství. Navrátila se do Prahy, kde žila, stejně jako její děti.[5]

Závěr životaEditovat

6. května 1945 byl Miloš Hlávka za pražského povstání v Celetné ulici postřelen. Po převozu do nemocnice Na Bulovce následující den zemřel.

Profesní kariéraEditovat

AvantgardaEditovat

V letech 1927-1929 byl členem prvního Voice-bandu E. F. Buriana. Také spolupracoval s Jiřím Frejkou při vzniku avantgardních scén Dada (1927-1929) a Moderní studio (1929). Pro Moderní studio např. zdramatizoval román Julese Romainse Kumpáni.[6] Koncem roku 1930 byl dramaturgem Uměleckého divadla, které založil Oldřich Stibor se skupinou přátel ve Fenclově Aréně na Smíchově. Zahajovací inscenaci sociální drama Sinclaira Zpívající vězňové cenzura před premiérou zakázala. V lednu 1931 pro nepřesvědčivost hereckých výkonů v inscenaci Scaniawského satiry Papírový milenec uváděné ve Stiborově režii a v úpravě Miloše Hlávky Umělecké divadlo zaniklo.

S Jiřím Frejkou spolupracoval i později v Národním divadle.[7]

Předválečný žurnalista a divadelníkEditovat

V období mezi válkami pracoval jako redaktor nakladatelství Sfinx (1934-1937) a překládal z němčiny, francouzštiny a italštiny. Byl prvním redaktorem klubovního měsíčníku Evropského literárního klubu (ELK), který vznikl v roce 1935. V roce 1936 založil Klub překladatelů. Sám patřil mezi významné překladatele nakladatelství Melantrich  a Rozprav Aventina, v nakladatelství Aventinum pracoval jako redaktor. V září 1936 se zúčastnil společně s režisérem Jiřím Frejkou a Josefem Trägrem Mezinárodního divadelního sjezdu ve Vídni. V roce 1938 působil v Central European Press jako redaktor v Haagu, od roku 1941 v nakladatelství Českomoravský kompas řídil Knižnici dramatického umění.Spolupracoval s rozhlasem (Císař a paňáca, 1939) a filmem (napsal nezrealizované scénáře Průchod Fortuna, Jedenáctileté, Ze života tisícovky, Píseň lásky, Světáci, Samota ve dvou, Případ herce Rubeše, Jak vzniká divadelní hra, Pivo).

Od počátku 30. let spolupracoval s Národním divadlem, pro které přeložil, adaptoval řadu divadelních her a klasických komedií a kde se hrály i jeho dvě vlastní hry; později zde byl trvale zaměstnán.[7]

Do Lidových novin přispíval kritikami z kulturní oblasti.[8]

 
Eduard Kohout a Jiřina Šejbalová (Prozatímní divadlo, 1941)

Období ProtektorátuEditovat

Od září 1939 pracoval Miloš Hlávka v Národním divadle jako lektor, později dramaturg, vedle dramaturga F.Götze. Od dubna1944 se stal zastupujícím šéfem činohry.[9] V této funkci působil krátce, protože od 1. září 1944 platil zákaz hraní v divadlech. Tento zákaz byl pro Národní divadlo odvolán krátce před koncem války (1. dubna 1945); Národní divadlo hrálo i v budově dnešního Karlínského divadla (tehdejší název Prozatímní divadlo), které mu bylo poskytnuto jako náhrada za Němci zabrané divadlo Stavovské.[10]

V době, kdy vedl činohru Národního divadla, se projevil rozpor mezi tím, jak Miloš Hlávka činohru vedl (snažil se o zachování souboru a vnějším tlakům čelil zařazováním německých klasiků do repertoáru) a mezi jeho články v tisku. Po válce mu byl kladen za vinu zejména článek „Čeští umělci hovoří o bolševismu“, který vyšel v několika denících.[11] Nejednalo se o jeho jediné veřejné vystoupení proti bolševismu.[10]

Tomáš Vučka shrnul svoji analýzu provinění Miloše Hlávky v období Protektorátu:

Je zřejmé, že mnohé z toho, co Hlávka řekl, možná říci nemusel či mohl formulovat obecněji. ... byl členem Ligy proti bolševismu a autorem několika problematických vyjádření pro tisk. A manželem Němky. V revolučních květnových dnech dost důvodů pro rychlé odsouzení.
— Tomáš Vučka: Tragická postava životního dramatu. Básník, dramaturg a překladatel Miloš Hlávka[10]

Poválečné hodnoceníEditovat

17. května 1945 informovalo Rudé právo o revoluční schůzi Syndikátu českých spisovatelů a hudebníků. Na této schůzi byl Miloš Hlávka, spolu s dalšími spisovateli, ze Syndikátu vyloučen.[12] Podle vzpomínek spisovatele A. C. Nora, který byl dle tisku jedním z vylučujících, proběhla schůze výboru Syndikátu tak, že ji navštívila skupina spisovatelů-komunistů vedená Janem Drdou a Václavem Řezáčem, která se prohlásila za revoluční výbor Syndikátu. Jan Drda měl vyzvat některé stávající členy výboru, aby schůzi opustili; když tak učinili, přečetl seznam spisovatelů, které revoluční výbor navrhl k vyloučení ze Syndikátu. Někteří (mezi nimi Hlávka) byli vyloučeni už v průběhu schůze.[3]

Na dlouhou dobu byl Miloš Hlávka prakticky vymazán z české kultury. Pozůstalým Miloše Hlávky bylo sice v lednu 1947 vydáno potvrzení o Hlávkově občanské bezúhonnosti, tzv. Osvědčení o státní a národní spolehlivosti[4] a Hlávkovy adaptace se objevovaly na jevištích a byly vydávány v DILIA i po roce 1948. Hlávkův syn prokázal v roce 1986 bezúhonnost svého otce v období Protektorátu a dosáhl omluvy nakladatelství Odeon za uvedení nesprávných údajů v memoárové literatuře.[10] Názor o domnělém kolaborantství Miloše Hlávky v některých publikacích přetrvával i do nedávné doby, i když byl dříve opakovaně vyvrácen.[13] Bezpochyby tento názor ovlivnil i omyl některých historiků v záměně jmen, když bylo jméno Miloše Hlávky zaměněno za jméno doktora Miroslava Hlávky (narozeného 1887, předáka fašistického hnutí ANO, Akce národní obrody), který byl po válce v nepřítomnosti jako kolaborant odsouzen a který je od roku 1945 nezvěstný.

Knižně tvorba Miloše Hlávky nevycházela přes šedesát let. Až roku 2012 vydalo nakladatelství Akropolis antologii Písně na rozloučenou.[14] O rok později následovalo vydání divadelních her a textů o divadle Miloš Hlávka-Světák nebo Kavalír Páně?.[15]

DíloEditovat

Část díla Miloše Hlávky nebyla za jeho života vydáná knižně, ale pouze časopisecky.[16][7] Dále jsou uvedena díla vydaná knižně nebo uvedená Národním divadlem.

PrózaEditovat

  • Fána (vydal Fr. A. Urbánek, Praha, 1940)

Vlastní - poezieEditovat

Divadelní hryEditovat

  • Panama (uvedeno v Prozatímním divadle, dnes Hudební divadlo Karlín, 14.3.1940)[17]
  • Slavnost mládí (České majales - veselohra, napsal Miloš Hlávka spolu s Františkem Götzem pod společným autorským pseudonymem Václav Záruba, vydal A. Neubert v Praze, 1940)
  • Světáci (komedie, vydal Melantrich, Praha, 1941)
  • Výlet do hor (veselohra, vydal Českomoravský Kompas, 1941)
  • Kavalír Páně (drama - trilogie o pokušení smrti, část druhá; uvedeno v Prozatímním divadle, dnes Hudební divadlo Karlín, 11.9.1943,[18] knižně vydal Českomoravský Kompas, 1944)

PřekladyEditovat

  • Kohout a Venuše: (Jean Cocteau, výbor poezie z knih MYS DOBRÉ NADĚJE, ROZHOVOR VELKÉHO SLUNCE, BÁSNĚ 1920, SLOVNÍČEK, SBOR, Předmluvu a dva dodatky předmluvy z fr. přeložil Miloš Hlávka, vydal Jan Fromek, Praha 1927)
  • Básně: (Guillaume Apollinaire, básně vybrané z knih HNIJÍCÍ KOUZELNÍK, ALKOHOLY, KALLIGRAMY z fr. přeložil Miloš Hlávka s použitím překladu básně Karla Čapka Pásmo, Předmluva M. Hlávky GUILLAUME APOLLINAIRE A JEHO ODKAZ, vydal Dr. Ot. Štorch-Marien, Praha 1929)
  • Do smrti dobří: (Henri Jeanson, z fr. přeložil Miloš Hlávka, 1929, text uložen v knihovně Divadelního ústavu)
  • Muž, který se sklání nad svou minulostí: (Constantin Weyer, dobrodružný román, z fr. přeložil Miloš Hlávka, vydal Vladimír Orel, Praha 1930)
  • Darebácké praktiky: (George Farquhar a H. Constantin Weyer, z fr. přeložil Miloš Hlávka, 1930, text uložen v knihovně Divadelního ústavu)
  • Aurora: (Paul Morand, z fr. přeložil Miloš Hlávka, vydal Karel Synek, Praha 1931)
  • Osobnosti a tvůrcové dnešní Evropy: (Carlo Sforza, historie, kniha italského politika, z něm. přeložil Miloš Hlávka, vydal Melantrich, Praha 1931)
  • O smrti: (Arthur Schopenhauer, filozofie, kapitola z knihy Svět jako vůle a představa, z něm. přeložil Miloš Hlávka, vydal Adolf Synek, Praha 1931)
  • Čistota: (René Wachthausen, hru o pěti obrazech přeložil Miloš Hlávka, 1931, text uložen v knihovně Divadelního ústavu)
  • Dary života: (Emil Ludwig, Vlastní paměti, z něm. přeložil Miloš Hlávka, vydal Václav Petr, Praha 1932)
  • V posledním vagóně: (Leonhard Frank, z něm. přeložil Miloš Hlávka, vydal Adolf Synek, Praha 1932)
  • Státní převraty: Jak se dělají a jak se jim zabraňuje: (Curzio Malaparte, historie, z it. přeložil Miloš Hlávka, vydal Orbis, Praha 1933)
  • Strach: (Stefan Zweig, z něm. přeložil Miloš Hlávka, vydal Adolf Synek, Praha 1933)
  • Pan Teste: (Paul Valery, z fr. přeložil Miloš Hlávka, vydal Alois Srdce, Praha 1933)
  • Fabian: Příběh moralisty: (Erich Kästner, z něm. přeložil Miloš Hlávka, vydal Václav Petr, Praha 1933)
  • Dnové četby: (Marcel Proust, z fr. přeložil Miloš Hlávka, vydal Adolf Synek, Praha 1933 a  2. vydání Vetus Via, Brno 1999)
  • Král spí: (Charles Braibant, z fr. přeložil Miloš Hlávka, vydal Sfinx B. Janda 1934)
  • Nadja: (André Breton, román, z fr. přeložili Miloš Hlávka, Vítězslav Nezval, Bedřich Vaníček, vydal F.J. Müller, Praha, 1935)
  • Ples na Seině, KRONIKA RODINY ZA TŘETÍ REPUBLIKY, lll.: (Robert Francis, román, z fr. přeložil Miloš Hlávka, vydal Václav Petr, Praha 1935)
  • Genius a jeho charakter: (Emil Ludwig, historické životopisné medailony, z něm. přeložil Miloš Hlávka, vydal Jos. R. Vilímek, Praha 1935)
  • Nedokončené vyznání: (André Gide, románový triptych, z fr. přeložili: Škola žen - Miloš Hlávka, Robert, Jenefa - Jindřich Hořejší, doslov M. Hlávka, vydáno pro členy ELK 1936)
  • Rok se valí přes hory: (Johannes Linke, z něm. přeložil Miloš Hlávka, vydáno pro členy ELK 1936)
  • Písně. Dopis mému synu Janovi: (Matthias Claudius, z něm. společně přeložili M. Hlávka se Z. Münzarovou, vydal F.J.Müller, Praha 1937)
  • Divoká zvířata: (André Demaison, z fr. společně přeložili Miloš Hlávka s Evou Bydžovskou, vydal Orbis, Praha 1937)

Překlady a úpravy divadelních her inscenovaných Národním divadlem v PrazeEditovat

  • André Paul Antoine: Roztomilá nepřítelkyně (premiéra: sezona 1929/1930 - překlad)
  • Steve Passeur: V řetězech (premiéra: sezona 1931/1932 - překlad
  • Marcel Achard: Dáma v bílém (premiéra: sezona 1932/1933 - překlad)
  • Henri Duvernois: Jana (premiéra: sezona 1932/1933 - překlad)
  • Cecil Chesterton: Kouzlo domova (premiéra: sezona 1932/1933 - překlad)
  • Basil Dean: Věrná milenka (premiéra: sezona 1934/1935 - překlad, úprava)
  • S. J. Hsiung: Paní Studánka (premiéra: sezona 1936/1937 - překlad a úprava Miloš Hlávka; hudba Jaroslav Ježek; režie Jiří Frejka)
  • Hans Schweikart: Daň z lásky (premiéra: sezona 1939/1940 - překlad)
  • Anonym: Fraška o paštice a dortu (premiéra: sezona 1939/1940 - překlad, úprava)
  • Václav Kliment Klicpera: Lhář a jeho rod (premiéra: sezona 1939/1940 - úprava)
  • Richard Billinger: Noc běsů (premiéra: sezona 1939/1940 - překlad)
  • Carlo Goldoni: Benátská maškaráda (premiéra: sezona 1940/1941 - překlad, úprava)
  • Richard Billinger: Čarodějka pasovská (premiéra: sezona 1940/1941 - překlad)
  • Heinrich von Kleist: Princ Bedřich Homburský (premiéra: sezona 1941/1942 - překlad)
  • Spáč (premiéra: sezona 1942/1943 - překlad, úprava)
  • Rozbitý džbán (premiéra: sezona 1943/1944 - překlad)

Podrobnosti o jednotlivých inscenacích viz Archiv Národního divadla.[19]

Ostatní knižní vydáníEditovat

  • Svatebčané na Eiffelce: (Jean Cocteau, podívaná, z fr. se svolením autora přeložili Miloš Hlávka a Jiří Frejka, vydal v Odeonu J. Fromek, Praha 1926)
  • Hommage de Prague à Paris : Paris dans la poésie et l’art (Básně českých a francouzských autorů o Paříži; česky pod názvem Vzduch Paříže, uspořádal Miloš Hlávka, reprodukce maleb vybrala Hana Volavková; vydal Václav Petr, Praha, 1937)
  • Ráno vítězné /(Melantrich, Praha, 1939)
  • Benátská maškaráda (podle Goldoniho Il bugiardo, upravil Miloš Hlávka Hlávka, vydal Fr. Švejda, Praha, 1941 a 1943)[p 1]
  • Stříbrný vítr (hra o jedenácti obrazech s dohrou, Fráňa Šrámek, zdramatizoval Miloš Hlávka, vydal Českomoravský Kompas, 1942)[p 2]
  • Božská Láska: (Heinrich von Kleist, veselohra v přebásnění Miloše Hlávky, knižně společně s hrou Rozbitý džbán v jednom svazku KLEISTOVY VESELOHRY vydal Českomoravský kompas, Praha 1944)
  • Vdova Liška (hudební veselohra na námět Carla Goldoniho, kresba: Vojtěch Tittelbach ; fotografie: Langhans J.F. a spol., vydala Marie Švejdová, Praha, 1944)
  • Písně na rozloučenou (Akropolis, Praha, 2012)
  • Miloš Hlávka-Světák nebo Kavalír Páně? (známé i neznámé hry, přebásnění a texty o divadle; uspořádal Vladimír Just, vydal Akropolis, Praha, 2013)

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Po válce vydala Dilia 1968 a 1970
  2. Po válce vydala Dilia 1967

ReferenceEditovat

  1. a b Záznam o narození a křtu, Horšovský Týn 1876-1909, s.236 (snímek 238)
  2. HLÁVKA, Miloš. Písně na rozloučenou. Praha: Akropolis, 2012. ISBN 978-80-7304-147-2. Kapitola Obrazová příloha, nemocniční zpráva o úmrtí. 
  3. a b NOR, A. C. Život nebyl sen. [s.l.]: Atlantis, 1994. ISBN 80-7108-068-3. S. 450-451. 
  4. a b Divadelní noviny 06/2016, Vladimír Just: Podivný měsíc, podivná smrt
  5. VUČKA, Tomáš. Hledejme svou poetiku životní (IN:Hlávka: Písně na rozloučenou). Praha: Akropolis, 2012. ISBN 978-80-7304-147-2. Kapitola Doslov, s. 378-395. 
  6. Rozpravy Aventina, 34/1928-1929, s.343, Divadlo
  7. a b c FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, H-J. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Miloš Hlávka, s. 202-204. 
  8. Např. Lidové noviny, 2.8.1932. s.7, Konec klasického baletu
  9. Národní divadlo, archiv: Miloš Hlávka
  10. a b c d VUČKA, Tomáš. Tragická postava životního dramatu. Básník, dramaturg a překladatel Miloš Hlávka. In: Slovo a smysl. Praha: Filozofická fakulta UK, 2013. Dostupné online. ISSN 1214-7915.
  11. Např. Národní politika, 19.7.1944, s.3 (dostupné online v NK ČR)
  12. Rudé právo, 17.5.1945, s.5, Syndikát českých spisovatelů
  13. Vladimír Just:Ediční čin, nebo simulacrum?
  14. Databáze NK ČR: Písně na rozloučenou
  15. Databáze NK ČR: Světák nebo Kavalír Páně?
  16. Např. Lidové noviny, 19.2.1931, s.1-2, Hadrový baron
  17. Národní divadlo, archiv: Panama
  18. Národní divadlo, archiv: Kavalír Páně
  19. http://archiv.narodni-divadlo.cz/ Archiv Národního divadla, přehled inscenací

Externí odkazyEditovat