Otevřít hlavní menu

Moderní studio, byla experimentální divadelní scéna, kterou vytvořil režisér Jiří Frejka začátkem roku 1929 po zániku divadla Dada [1].

Vznik divadlaEditovat

Po zániku divadla Dada založil režisér Jiří Frejka novou divadelní scénu – Moderní studio, kam přešli spolu s ním někteří členové divadla Dada, včetně E. F. Buriana a Miloše Hlávky. Zahájení pravidelné činnosti studia proběhlo dne 10. února 1929 v pražské Umělecké besedě [2].

Zaměření divadlaEditovat

V programu divadla, který vyšel v propagačním letáku "Živé divadlo" č. 1 dne 15. března 1929 [3], uvedl Jiří Frejka, že „Moderní studio je svobodnou a zásadně nepolitickou tribunou mladého českého divadelního umění“ [4]. "Živé divadlo", redigované Frejkou, mělo vycházet každý pátek a být k dispozici zdarma. Moderní studio se nechtělo specializovat, chtělo využívat všestranně připravených herců, kteří uměli zpívat, hrát a tančit. Přesto se E. F. Burian snažil, aby se v divadle objevila aktuální politická satira [5]. Program divadla znamenal příklon k repertoáru velkých scén, byly zde užity konstruktivistické prvky a civilní lyrika, Frejka zde již nejevil zájem o novou avantgardní dramatiku [6].

Soubor divadlaEditovat

V novém divadle se Jiří Frejka stal uměleckým šéfem, E. F. Burian dramaturgem hudby a voicebandu. Choreografem se stala Jarmila Kröschlová. Výtvarníky, se kterými divadlo spolupracovalo byli mj. Otakar Mrkvička, František Muzika, František Zelenka a Jan Zrzavý. Hudební složku měli s E.F.Burianem na starosti např. Jaroslav Ježek a Iša Krejčí. V hereckém souboru se objevili Bohuš Záhorský, Václav Trégl, Jiří Vasmut, Milada Matysová, Lola Skrbková, Josef Skřivan, František Vnouček [7] a další. Jako host zde vystupoval v roli Romea v Shakespearově hře Romeo a Julie herec Ladislav Boháč. Výrazným prvkem bylo uplatnění Burianova voicebandu, který se stal stálou součástí inscenací, i když jeho přísně stylizovaný a rytmizovaný projev příliš neodpovídal lyricky laděnému stylu Frejkových režií [8]. Herci dostávali za své angažmá částku typickou pro tehdejší malá divadla, 600 Kč měsíčně a to za předpokladu, že byly k dispozici peníze [9].

Zánik divadlaEditovat

V závěru roku 1929 se divadlo dostalo do materiálních a finančních potíží [10]. V srpnu 1929 odešel E. F. Burian do brněnského Národního divadla, při kterém vytvořil samostatné studio, a spolu s ním odešli do Brna z Moderního studia i Bohuš Záhorský [11]a Jožka Šaršeová. Jiří Frejka hledal angažmá ve smíchovské Aréně, což se však nepodařilo, nakonec se stal asistentem K. H. Hilara v Národním divadle v Praze [12].

CitátEditovat

Jednou jsem se s Frejkou setkal na Národní třídě. Zatáhl mě do svého bytu v Jirchářích, kde obýval jeden velmi chudě zařízený pokoj. Seděli jsme spolu dlouho. Chtěl, abych šel k němu do Studia. Na moji námitku, že mám již podepsáno u Honzla, mi odpověděl: „To je jedno, ať má vztek!“. Shodli jsme se na tom, že svůj závazek nezruším, ale že budu u něho hrát Romea...To byla moje první a poslední role v Moderním studiu...Moc jsem si této Frejkovy režijní práce – a vůbec jeho talentu-vážil.
— Ladislav Boháč[13]

Repertoár, výběrEditovat

  • 1929 (premiéra dne 14.2.) Hans Sachs, E. F. Burian: O muži, který vysedával telata, režie Jiří Frejka
  • 1929 Yamada Kakashi, z fr. přeložil M. Hlávka: Hra o Asagao, režie Jiří Frejka
  • 1929 Eurípidés, M. Hlávka: Kyklops, režie Jiří Frejka
  • 1929 (28.2.) W. Shakespeare, M. Hlávka: Romeo a Julie, režie Jiří Frejka
  • 1929 V.Lacina: Kocour Felix v Čechách (pohádková parodie), režie Jiří Frejka
  • 1929 (březen) Brandon Thomas: To se řekne neboli Charleyova teta, režie Jiří Frejka
  • 1929 (březen) E. Erckmann, A. Chatrian: Pod mostem wéchemským (Polský žid), režie Jiří Frejka
  • 1929 (duben) E. F. Burian: Mastičkář, režie Jiří Frejka
  • 1929 (29.4.) Jules Romains, M. Hlávka: Kumpáni, režie Jiří Frejka
  • 1929 (15.5.) K. H. Mácha: Máj, režie Jiří Frejka, dirigoval E. F. Burian
  • 1929 (1.6.) Jiří Wolker: Balady, Nemocnice, režíroval a dirigoval E. F. Burian (jednalo se o jeho první režii)

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 299, ISBN 80-7008-107-4
  2. Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 61
  3. Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 349
  4. Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 61
  5. Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 61, 63
  6. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 95
  7. Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 300, ISBN 80-7008-107-4
  8. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 95
  9. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 68
  10. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 69
  11. Zdeněk Digrin: Bohuš Záhorský, Orbis, Praha, 1968, str. 28
  12. Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 70–71
  13. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 68-9

LiteraturaEditovat

  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 67–9, 95, 280, foto: 19
  • Zdeněk Digrin: Bohuš Záhorský, Orbis, Praha, 1968, str. 26–8, 140–141
  • Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 61–5, 349
  • Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 299–300, ISBN 80-7008-107-4
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 93, 95, 100–102, 577