Mikuláš z Brna
Mikuláš Brněnský či Mikuláš z Brna (německy Nikolaus Alreim, též Abrein, italsky Nicolò da Bruna, či Nicolò Abrien, přelom 12. a 13. století Brno – 12. listopadu 1347 Mikulov) byl moravský katolický duchovní, v letech 1337–1347 tridentský kníže-biskup.
| Mikuláš z Brna | |
|---|---|
 Mikuláš Brněnský na jedné z fresek na hradě Buonconsiglio v Tridentu | |
| Narození | Brno |
| Úmrtí | 12. listopadu 1347 Mikulov |
| Povolání | katolický biskup |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Funkce | tridentský kníže-biskup (od 1338) biskup elekt tridentský kníže-biskup biskup |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovat
Mikuláš Alreim se narodil v Brně. Stal se nejprve děkanem olomoucké katedrály svatého Václava a kancléřem Karla, moravského markraběte, budoucího českého krále a římského císaře Karla IV.[2]
V lednu 1336 Mikuláš následoval kralevice Karla, jenž byl vyslán do Tyrol (jako poručník dvou nezletilých hrabat, spolu se svým mladším bratrem Janem Jindřichem a jeho manželkou Markétou). V říjnu téhož roku zemřel kníže-biskup tridentský, Jindřich Metský, a 13. července 1338 se Karlovi podařilo získat pro Mikuláše papežské potvrzení, aby se stal Jindřichovým nástupcem.[2] Následujícího roku mu český král Jan Lucemburský jako erb udělil svatováclavskou orlici, která po smrti jeho švagra, posledního přemyslovského krále Václava III. nebyla užívána.[2] Ta se později stala znakem města Trento i celé provincie i pozdějšího regionu Tridentska.
Ve svém úřadu knížete-biskupa se Mikulášovi podařilo urovnat svár mezi valdinonskými a valdisolskými rody a znovu získat kontrolu nad panstvími zabranými Castelbarky.[2] Mimo to byl přispěvatelem rozšířeného vydání Codexu Vangianus (zvaného Codex maior)[3].
Intriky Habsburků s účelem vypudit z Tyrolska Lucemburky (kterým byl Mikuláš věrný), však silně omezily biskupskou moc. V roce 1341 Markéta odmítla svého chotě Jana Jindřicha, jenž se společně s Mikulášem skrýval v Akvileji. O rok později se Markéta vdala za Ludvíka V. Bavorského a jeho otec, Ludvík IV., převzal vládu na biskupským knížectvím.[2]
V roce 1347 Karel, jenž se mezitím stal císařem, znovu převzal kontrolu nad Trentem, a Mikuláš jej dostihl v Bellunu, kde mu císařským výnosem byla zpětně udělena všechna tridentská manství. Dvě z nich byla na Moravě, tam však, v Mikulově, 12. listopadu 1347 Mikuláš zemřel, ještě před tím, než se mu podařilo vrátit se do Tridentska.[2]
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicolò da Bruna na italské Wikipedii.
- ↑ Diploma rilasciato da Re Giovanni di Boemia al Vescovo di Trento (9 agosto 1339) [online]. 29. listopadu 2016. Dostupné online. (italsky)
- ↑ a b c d e f GHETTA, Frumenzio. L'aquila stemma di Trento e del Trentino. Trento: Comune di Trento, 2000. ISBN 88-86802-33-1. (italsky)
- ↑ Codex Vangianus, i «cartolari» della Chiesa trentina (XIII-XIV Sec.) [online]. L'Adigetto, 24. listopadu 2007. Dostupné online. (italsky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikuláš z Brna na Wikimedia Commons
Literatura
editovatGHETTA, Frumenzio. L'aquila stemma di Trento e del Trentino. Trento: Comune di Trento, 2000. ISBN 88-86802-33-1. (italsky)
| Předchůdce: Jindřich III. Metský |
|
Kníže-biskup tridentský 1337–1347 |
|
Nástupce: Gerhard II. |
