Maxmilián Orsini-Rosenberg
Maxmilián hrabě Orsini-Rosenberg (17. března 1846 Štýrský Hradec – 27. srpna 1922 Baden) byl rakousko-uherský generál a dvořan. V armádě sloužil od roku 1862, později působil také u císařského dvora. Byl pobočníkem korunního prince Rudolfa a později dlouholetým nejvyšším hofmistrem arcivévody Rainera. Mimo aktivní službu ve vojsku nakonec dosáhl čestné hodnosti generála kavalerie (1911).
| Maximilian hrabě Orsini-Rosenberg | |
|---|---|
 | |
| Nejvyšší hofmistr arcivévody Rainera | |
| Ve funkci: 1892 – 1913 | |
| Předchůdce | Ludwig de Vaux |
| Nástupce | úřad zanikl úmrtím arcivévody Rainera |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generál jezdectva (1911), polní podmaršál (1906), generálmajor (1899) |
| Narození | 17. března 1846 Štýrský Hradec |
| Úmrtí | 27. srpna 1922 (ve věku 76 let) Baden |
| Titul | hrabě |
| Choť | Marie Anna z Herbersteinu |
| Rodiče | Josef Orsini z Rosenbergu a Ida Grimaudová z Orsay |
| Děti | Ida z Orsini-Rosenbergu |
| Příbuzní | Karel Dominik z Orsini-Rosenbergu (sourozenec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Pocházel ze starého šlechtického rodu Orsini-Rosenbergů, byl synem hraběte Josefa Orsini-Rosenberga (1803–1868) a jeho manželky Marie Idy, rozené hraběnky Grimaudové d'Orsay (1816–1894), matka se po ovdovění podruhé provdala za hraběte Dominika Bruntálského z Vrbna.[1][2] Maxmilián vstoupil do armády jako kadet k polním myslivcům v roce 1862, zúčastnil se války s Dánskem a poté sloužil u různých posádek. V hodnosti rytmistra byl v roce 1876 jmenován c. k. komořím.[3]
V roce 1886 byl povýšen na majora a jako křídelní pobočník byl přidělen ke službě u korunního prince Rudolfa. V roce 1888 dosáhl hodnosti podplukovníka a po sebevraždě korunního prince sloužil u posádky v Brandýse nad Labem, formálně byl také císařským pobočníkem.[4][5] V roce 1892 se vrátil do Vídně a přes dvacet let zastával úřad nejvyššího hofmistra arcivévody Rainera, v souvislosti s tím byl v roce 1895 jmenován c. k. tajným radou.[6] V roce 1899 byl povýšen na generálmajora, v roce 1906 dosáhl hodnosti polního podmaršála[7] a nakonec v roce 1911 obdržel čestnou hodnost generála jezdectva.[8][9] Po smrti arcivévody Rainera setrval ještě u dvora jako nejvyšší hofmistr jeho manželky Marie Karolíny (do její smrti v roce 1915).
Zemřel ve věku 76 let v roce 1922 v Badenu u Vídně, kde je také spolu s manželkou pohřben na hřbitově Helenenfriedhof.[10]
Řády a vyznamenání editovat
Za zásluhy byl nositelem několika vysokých rakouských vyznamenání, vzhledem ke své službě u dvora obdržel řadu ocenění také od zahraničních panovníků. Byl rytířem Leopoldova řádu, nositelem Řádu železné koruny I. třídy, Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Dále byl držitelem velkokříže Řádu italské koruny, württemberského Fridrichova řádu a rytířem Řádu pruské koruny. Byl též čestným rytířem Německého řádu a během své vojenské služby obdržel čestné občanství v Dobřanech a Gmündu.[11]
Rodina editovat
Během služby v Čechách se v září 1890 v Praze oženil s hraběnkou Marií Annou Herbersteinovou (1851–1921), vdovou po Zikmundovi Khevenhüller-Metschovi a dámou Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství se přesně rok po svatbě v Praze narodila dcera Ida (1891–1955). Ta se v roce 1916 provdala za hraběte Christopha Klemense Stolberg-Stolberga (1888–1968), který byl důstojníkem wehrmachtu a nakonec dosáhl hodnosti generálmajora (1944).
Maxmiliánův starší bratr Karel Dominik (1840–1918) byl komturem Řádu německých rytířů pro rakouské země. Jejich sestra Marie Anna (1841–1917) se v roce 1873 provdala za c. k. polního zbrojmistra Franze Johna (1815–1876), který byl již o generaci starším vdovcem, zastával funkci rakouského ministra války a náčelníka rakouského generálního štábu. Další sestra Emma (1858–1905) byla manželkou hraběte Rudolfa Czernin-Morzina (1855–1927), který byl majitelem rozsáhlých velkostatků v Čechách a dědičným členem Panské sněmovny.
V rakousko-uherské armádě sloužilo na přelomu 19. a 20. století několik dalších příslušníků rodu Orsini-Rosenbergů, Maxmiliánův bratranec Felix (1846–1905) dosáhl hodnosti polního podmaršála a krátce před smrtí byl zemským velitelem v Chorvatském království.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Rodokmen rodu Orsini-Rosenberg dostupné online
- ↑ Rodokmen rodu Orsini-Rosenberg na webu almanachdegotha dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 197 dostupné online
- ↑ Gothaischer genealogischer Hofkalender, Gotha, 1893; s. 198 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1892; Vídeň, 1892; s. 576, 624 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 213 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1907; Vídeň, 1906; s. 213 dostupné online
- ↑ Služební postup Maxmiliána Orsini-Rosenberga in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 154 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Hrob Maximiliana Orsini-Rosenberga v Badenu na webu findagrave dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Maxmiliána Orsini-Rosenberga in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1905; s. 43 dostupné online
Literatura editovat
- Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Orsini-Rosenberg s. 1132–1142 dostupné online
