Maxmilián Adam Starhemberg

rakouský vojevůdce

Maxmilián Adam František hrabě ze Starhembergu (německy Maximilian Adam Franz Graf von Starhemberg; 11. října 1669 Vídeň22. listopadu 1741 Vídeň) byl rakouský vojevůdce ze staré šlechtické rodiny. Zúčastnil se dynastických válek na přelomu 17. a 18. století, vynikl ve válce o španělské dědictví a bojích proti Turkům. V roce 1723 dosáhl hodnosti polního maršála, poté byl členem dvorské válečné rady a velitelem ve Vídni.

Maxmilián Adam
hrabě ze Starhembergu
Erb rodu Starhembergů
Erb rodu Starhembergů
Místodržící Českého království
Ve funkci:
1732 – ?
PanovníkKarel VI.
Zástupce velitele Vídně
Ve funkci:
1719 – ?
PanovníkKarel VI.
Tajný rada
Ve funkci:
1719 – 22. listopadu 1741
PanovníkKarel VI., Marie Terezie
Ředitel dělostřelecké školy ve Vídni
Ve funkci:
1717 – ?
PanovníkKarel VI.
Předchůdceškola zřízena
Vojenská služba
SlužbaHabsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnostplukovník (1703), generál (1704), polní podmaršál (1706), polní zbrojmistr (1716), polní maršál (1723)
Bitvy/válkydevítiletá válka, válka o španělské dědictví, rakousko-turecká válka, bitva u Petrovaradína

Narození11. října 1669
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí22. listopadu 1741 (ve věku 72 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
ChoťI. (1706) Marie Františka de Lannoy (1683–1724)
II. (1735) Guidobaldina Starhembergová (1706–1767)
RodičeBartoloměj III. ze Starhembergu (1625–1676) a Ester Windischgrätzová († 1697)
DětiEmanuel (1708–1771)
Příbuzníbratr: Gundakar XVI. ze Starhembergu (1652–1702)
bratr: Guido ze Starhembergu (1657–1737)
bratr: Jindřich František ze Starhembergu (1659–1715)
vnuk: Rüdiger Josef ze Starhembergu (1742–1789)
vnuk: Max Emanuel ze Starhembergu (1751–1801)
vnuk: Emanuel Max ze Starhembergu (1752–1814)
Profesedůstojník
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Starhembergů,[1] narodil se jako nejmladší ze sedmi dětí hraběte Bartoloměje III. ze Starhembergu (1625–1676), matka Esther pocházela z rodu Windischgrätzů. Od mládí sloužil v císařské armádě a v nižších hodnostech bojoval v devítileté válce. Na počátku války o španělské dědictví byl osobním pobočníkem arcivévody Josefa při obléhání pevnosti Landau (1702). V roce 1703 byl již plukovníkem a majitelem vlastního pluku, vynikl v bojích v Itálii, mimo jiné při obléhání Verony a v roce 1704 dosáhl hodnosti generála. V roce 1706 byl povýšen na polního podmaršála a téhož roku byl převelen do Uher, kde měl bojovat proti Rákocziho povstání. Na povstalcích dobyl město Kőszeg a poté byl velitelem v Trnavě. Nakonec padl do zajetí, z něhož po devíti měsících uprchl přes Slezsko a Moravu do Vídně.

Později se stal členem dvorské válečné rady a v roce 1716 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra.[2] Pod velením Evžena Savojského vynikl ve válce proti Turkům (1716–1717), kde byl zraněn v bitvě u Petrovaradína.[3] Od roku 1717 byl ředitelem nově zřízené dělostřelecké školy ve Vídni a v roce 1719 byl jmenován tajným radou, téhož roku se stal zástupcem velitele ve Vídni. V roce 1723 dosáhl hodnosti polního maršála,[pozn. 1][4] zároveň se stal vrchním velitelem dělostřelectva. Za dočasně nepřítomného maršála Wiricha Dauna vykonával fakticky funkci velitele ve Vídni, v roce 1734 zastupoval i Evžena Savojského ve funkci prezidenta dvorské válečné rady. Po dobu pobytu Karla VI. v Čechách v roce 1732 byl též členem dočasného místodržitelského sboru. Po nástupu Marie Terezie byl potvrzen ve všech hodnostech a funkcích a po smrti maršála Dauna se měl stát velitelem ve Vídni, sám však ale zemřel ještě téhož roku.

Poprvé se oženil ve Vídni v roce 1706 s hraběnkou Marií Františkou de Lannoy (1683–1724), s níž měl jedenáct dětí. Podruhé se oženil v roce 1735 se svou praneteří Guidobaldinou Starhembergovou (1706–1767), s níž měl ještě jednoho syna. Nejstarší syn z prvního manželství, Emanuel Starhemberg (1708–1771), sloužil též v armádě a za sedmileté války dosáhl hodnosti polního zbrojmistra.

Z Maxmiliánových sourozenců vynikl starší bratr hrabě Guido Starhemberg (1657–1737), který byl též polním maršálem císařské armády a vojevůdcem za války o španělské dědictví.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Dekret na hodnost polního maršála byl vystaven 8. října 1723 v Praze, kde tehdy císař Karel VI. pobýval během své korunovace českým králem. Karel VI. při příležitosti korunovace, svých narozenin a jmenin jmenoval počátkem října 1723 celkem 15 polních maršálů.

ReferenceEditovat

  1. Ottův slovník naučný, díl 23; Praha, 1905 (reprint 2000); s. 1058–1059 ISBN 80-7185-057-8
  2. Maxmilián Lorenc Starhemberg in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815), Vídeň, 2006; s. 96
  3. KOVAŘÍK, Jiří: Evropa v plamenech. Bitvy a osudy válečníků VI. 1652–1718; Praha, 2020; s. 450–451 ISBN 978-80-7497-303-1
  4. VÁCHA, Štěpán a kolektiv: Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723.; Praha, 2009; s. 343 ISBN 978-80-7432-002-6

Externí odkazyEditovat