Otevřít hlavní menu

Regulace cen

(přesměrováno z Maximální cena)

Regulace cen je stanovení nebo přímé usměrňování výše ceny státními orgány. Výši některých cen tedy nemohou stanovit přímo poskytovatelé služby, či výrobci zboží, ale cenu nebo její maximální či minimální výši stanoví úřad či zákon. S regulací cen je spjata také státní cenová kontrola, která sleduje nejen respektování regulace, ale i plnění dalších povinností daných cenovým zákonem.

Obsah

Zdůvodnění regulaceEditovat

Regulace se používá jako protiváha tam, kde existuje tzv. přirozený monopol, kdy jsou na nákup zboží vynakládány prostředky z veřejných rozpočtů (zdravotnictví, pronájmy nemovitostí ve veřejném zájmu, mléko pro školáky), kde se omezuje spotřeba tzv. spotřební daní (pevné ceny cigaret) a podobně.

Návrhy právních předpisů mohou mít za cíl liberalizaci trhu. Zákon 526/1990 Sb., o cenách dále znemožňuje zneužití výhodnějšího hospodářského postavení prodávajícího nebo kupujícího k tomu, aby vyžádal vyšší (nebo kupující nižší) cenu než cenu obvyklou. Postižitelnost takového spekulativního jednání je příkladem nepřímé regulace.[1]

Regulace cen v ČeskoslovenskuEditovat

V Československu existovala právně regulace veškerých cen až do roku 1991; stanoveny byly přesně výše cen veškerého zboží (obdobně tomu bylo i v jiných lidově demokratických zemích a v SSSR). Tím byla vyloučena cenová konkurence mezi jednotlivými podniky.

Jedním z předpisů bylo nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 112/1985 Sb., o státním řízení cen (předtím nařízení vlády č. 136/1973 Sb.) a prováděcí vyhláška 113/1985 Sb. Z povinnosti jednotných cen bylo vyňato zboží z dovozu nebo na vývoz, zboží vyráběné socialistickými organizacemi, které byly přímo řízeny ústředními státními orgány nebo národními výbory, dále ceny v kompetenci jednotlivých národních výborů, objemově nevýznamné výrobky vedlejší pomocné a přidružené výroby nebo k vnitřní spotřebě uvnitř organizace nebo resortu a smluvní ceny.

§ 56 vyhlášky č. 113/1985 Sb. stanovil rovněž způsob zaokrouhlování cen při jejich tvorbě, a to zvlášť pro maloobchodní ceny a zvlášť pro jiné druhy cen. Maloobchodní ceny do 1 Kčs měly být zaokrouhlovány na celé pětihaléře, ceny do 5 Kčs na celé desetihaléře, do 20 Kčs na padesátihaléře, do 100 Kčs na koruny, do 500 Kčs na pětikoruny a vyšší ceny na celé desetikoruny. U velkoobchodních a dalších cen byla povinnost zaokrouhlování odstupňována jemněji.

Mezi první kroky k uvolnění cen patřily vyhlášky č. 22/1990 Sb., o tvorbě a kontrole cen, a 35/1990 Sb., o smluvních cenách, které vydal Federální cenový úřad společně s ministerstvy financí, cen a mezd obou národních republik.

Regulace v České republiceEditovat

V České republice možnosti státní regulace cen cenovými nebo místními orgány upravuje Zákon o cenách (526/1990 Sb). Místní orgán může stanovit jen maximální cenu, ostatní způsoby regulace jsou vyhrazeny cenovým orgánům. Rozlišuje tyto způsoby regulace, které lze navzájem kombinovat:

  • stanovení cen (úředně stanovené ceny) – cenovým orgánem může být stanovena maximální cena, minimální cena nebo pevná cena, místním orgánem jen maximální cena.
  • usměrňování vývoje cen v návaznosti na věcné podmínky (věcné usměrňování cen) – může být stanoven maximální rozsah zvýšení ceny ve vymezeném období nebo maximální podíl, v němž je možné promítnout do ceny zvýšení cen určených vstupů, nebo závazný postup při tvorbě nebo kalkulaci ceny.
  • usměrňování cenových pohybů v čase (časově usměrňované ceny) se smí používat u monopolních nebo dominantních prodejců. Může být stanoven minimální časový předstih pro ohlášení změny ceny (lhůtu, po níž lze ohlášenou změnu uskutečnit) nebo časově omezený zákaz opětovného zvýšení ceny. Některé lhůty stanoví přímo zákon.
  • cenové moratorium je časově omezený zákaz zvyšování cen nad dosud platnou úroveň na trhu daného zboží. Vyhlásit jej smí vláda, a to na dobu nejdéle 12 měsíců.

Příslušnými místními orgány jsou kraje a obce, maximální cenu mohou stanovit svým nařízením, které předepsaným způsobem zveřejňují. Příslušné cenové orgány jsou stanoveny kompetenčním zákonem, přičemž Ministerstvo financí zveřejňuje své regulační předpisy v Cenovém věstníku, Ministerstvo zdravotnictví ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví, Energetický regulační úřad v Energetickém regulačním věstníku a Český telekomunikační úřad v Poštovním věstníku; vydání těchto předpisů se také oznamuje ve Sbírce zákonů.

Zaokrouhlení cen při konečném účtování k nejbližší platné nominální hodnotě zákonných peněz v oběhu umožňuje § 3 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele (634/1992 Sb.)

Působnost státních orgánů včetně orgánů přenesené působnosti stanoví zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen.

Seznam zboží s regulovanými cenamiEditovat

Ministerstvo financí zařazuje regulované druhy zboží a služeb do takzvaného "Seznamu zboží s regulovanými cenami", součást Cenového věstníku, podle § 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách. Od 1. ledna 2015 je Cenový věstník vydáván pouze v elektronické formě.[2]

K tomuto seznamu lze vyhledat i judikáty.[3]

Seznam zboží je vydáván obvykle začátkem roku jako Výměr MF. Regulují se např. ceny těchto komodit: cigarety, elektrická energie, energetické posudky a audity, hřbitovní služby (pronájem a užívání hrobového místa), léčivé přípravky, mléčné výrobky pro žáky, nájemné, nemovitosti hrazené ze státního rozpočtu, odtahová služba, parkovné, revize komínů (spalinové cesty), služby autobusových nádraží, elektronických komunikací, krematorií, stomatologické výrobky, taxislužba, tepelná energie, užití železniční infrastruktury, veřejná hromadná doprava, voda (povrchová, pitná a odpadní převzatá do kanalizace), zdravotní výkony, zdravotnické prostředky, zemní plyn.[4]

Regulace Evropskou uniíEditovat

V roce 2006 Evropská unie plánuje zavést regulaci cen u mezistátního volání a zlepšit tak podmínky klientů telekomunikačních služeb.[zdroj?]

OdkazyEditovat