Masakr na náměstí Nebeského klidu

Masakr na náměstí Nebeského klidu (název náměstí čínsky 天安门广场, český přepis Tchien-an-men Kuang-čchang) bylo násilné potlačení demonstrací konaných v čínském hlavním městě Pekingu mezi 15. dubnem a 4. červnem 1989. K hlavnímu zásahu armády proti lidovému povstání došlo v noci ze 3. na 4. června 1989.

2. června 1989, protesty na náměstí Nebeského klidu

Průběh demonstracíEditovat

Demonstranti požadovali demokratizaci společnosti, stejně jako se tomu dělo ve stejné době ve východní Evropě. Události začaly v polovině dubna 1989, kdy se konalo uctění památky zemřelého bývalého generálního tajemníka Čínské komunistické strany Chu Jao-panga, který byl považován za hospodářského reformátora a v roce 1987 byl z tohoto důvodu zbaven moci. Pietní shromáždění, kterého se zúčastnilo kolem 100 000 lidí, se změnilo v manifestaci za demokratické změny v Číně. Protesty proti čínské vládě se během května rozšířily do dalších měst a konaly se také studentské stávky. Studenti Akademie vytvořili několikametrovou sochu Bohyně demokracie a vztyčili ji přímo proti centrálnímu Památníku Lidových hrdinů. V průběhu protestů byl na oficiální návštěvě Číny Michail Gorbačov a do Pekingu přijelo množství novinářů z hlavních světových médií, z nichž někteří zůstali v Pekingu a zachytili násilné potlačení protestů. Za svobodu slova demonstrovali spolu se studenty také čínští novináři.

Dne 20. května vyhlásila čínská vláda stanné právo a v čínském hlavním městě byl vyhlášen výjimečný stav. Nasazeno bylo až 200 000 vojáků. Od 2. června 1989 zabrali demonstranti náměstí a začali blokovat i další ulice v centru města. Demonstrací, které trvaly šest týdnů, se celkem zúčastnilo více než milion lidí.

Dne 2. června se Teng Siao-pching a další vysocí vládní představitelé sešli se třemi členy politbyra (Li Pchengem, Čchiao Š’em, Jao I-linem), kde stvrdili svůj záměr „ukončit dlouhotrvající protesty a znovu v hlavním městě nastolit pořádek, a to co nejpoklidněji, jak bude možné“. Armáda nicméně byla oprávněna „použít sílu, pokud by protestující nespolupracovali“.[1] Sepsané instrukce byly 3. června v 16:30 předány ze strany politbyra vedení armády, a to ve znění:[1]

  • Operace směřující k potlačení kontrarevolučního povstání začne ve 21:00.
  • Armádní jednotky by se v jednu hodinu ráno 4. června měly začít shlukovat k náměstí, které musí být vyčištěno do šesti hodin ráno.
  • Jakékoliv zpoždění nebude tolerováno.
  • Žádný člověk nesmí bránit vojákům ve vynucování stanného práva. Vojáci mohou jednat v sebeobranně a použít jakékoliv prostředky k odstranění překážek.
  • Státní média budou vysílat varování pro občany.

Instrukce neobsahovaly přímé instrukce k použití ostré munice, ale svolení k použití „jakýchkoliv prostředků“ bylo některými vojáky pochopeno jako svolení ke střílení do protestujících.[1]

Odpoledne 3. června obsadila armáda dle instrukcí studia čínské státní televize (CCTV) i redakci hlavního deníku Žen-min ž’-pao. Televizní hlasatelé, kteří oznámili, že vláda ČLR nařizuje demonstrantům vyklidit náměstí a obyvatelům města zůstat doma, vystoupili v černém oblečení a zakončili své vystoupení varováním: „Pamatujte si tento černý den.“[2] V noci 3. června a ranních hodinách 4. června začala armáda jednat. Na náměstí Nebeského klidu byly vyslány obrněné transportéry, tanky a pěchota s ostrým střelivem. Obyvatelé Pekingu přitom nevyslyšeli varování médií a vyšli do ulic.[3] První ostrý střet se odehrál zhruba ve 22:00 několik kilometrů od náměstí, kde protestující pro přijíždějící tanky vytvořili z trolejbusů barikády, které následně zapálili. Po překonání blokády opětovala armáda tyto snahy otevřenou salvou do davu.[3] Zprávy o násilnostech vyprovokovaly na jedné straně armádu, která tím ospravedlňovala použití síly, a na druhé i (oproti armádě relativně malou) část protestujících, která na vojáky za použití molotovových koktejlů, kamení, klacků a ukradených zbraní začala útočit.[4]

Oficiální údaje o počtech obětí při potlačování povstání se různí. Podle Čínské komunistické strany se mělo jednat o 200–300 obětí, mezi nimiž bylo jen 23 studentů a několik desítek členů policie a armády,[4] jiné zprávy ale mluví o vyšších počtech mrtvých. Podle americké tajné služby CIA zemřelo 400–900 lidí, podle Čínského červeného kříže a zástupců studentské organizace to bylo 2 000–3 000 osob, podle odtajněných britských dokumentů zemřelo více než 10 000 lidí.[5] Čínská vláda dala všechna těla mrtvých spálit a nařídila nemocnicím zlikvidovat veškeré záznamy. Kromě usmrcených bylo několik tisíc zraněných a odhadem 10 000 zatčených. Po zásahu byl ze země vyhoštěn zahraniční tisk a domácí tisk byl pod pečlivou kontrolou a cenzurou, takže o krvavém potlačení protestu se čínský lid dozvídal jen velmi obtížně.[6]

Mezi některými historiky je událost označována jako Pekingský masakr. Protestující na náměstí pocházeli z nejrůznějších sociálních vrstev (intelektuálové, dělníci atd.). Potlačené povstání obsahovalo mnoho socialistických elementů, demonstranti například zpívali Internacionálu. Někteří z nich, jako např. Wang Chuej, dále aktivně rozvíjejí kritiku vlády zleva jakožto součást tzv. čínské nové levice.

Po 30 letech od Tiananmenského masakru je toto téma v Číně i v čínské diaspoře v zahraničí nejvíce cenzurovaným pojmem a otevřenou ranou. Bylo vymazáno z historických publikací, je blokováno na sociálních sítích a lidé, kteří si výročí chtějí připomenout, jsou zatýkáni.[2]

Světový politický a kulturní ohlasEditovat

 
23. výročí masakru v Hongkongu, který byl jediným místem v Číně, kde lze svobodně uctít památku obětí[7]

Evropské státy na masakr zareagovaly vyhlášením embarga na vývoz zbraní do Číny. Původní úplný zákaz však postupně nahradila regulace vývozu; lze exportovat jen určité druhy zbraní a každý jednotlivý obchod podléhá schválení vlády příslušné země. Například vláda České republiky v roce 2008 udělila souhlas s prodejem součástek pro letadla L-39 v ceně 190 tisíc eur; nejvyššího rozsahu v tom roce dosáhl vývoz z Francie (227 miliónů eur).[8]

V roce 2010 se menšina evropských států (Francie, Španělsko, Malta, Belgie) stavěla za zrušení embarga. O otázce se mělo jednat na vrcholném setkání představitelů Evropské unie a Číny v prosinci 2010, kde ale embargo zrušeno nebylo.

Záběry z demonstrací byly použity v klipu k písni Power to the People od Johna Lennona či Wind of Change od skupiny Scorpions. Protest je také zmíněn v textu písně Hypnotize od System of a Down. Dne 12. června 2007 byla ve Washingtonu představena bronzová socha napodobující sochu Bohyně demokracie, která se objevila na záznamech z revolty krátce před potlačením.

Čínská vláda označuje protesty za kontrarevoluční povstání, odmítá jejich medializaci i zodpovědnost za vojenský zásah.[9]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c WU, Renhua. 天安门广场清场命令的下达 [The release of Tiananmen Square clearance order] [online]. Boxun blog. Wu Renhua June 4 Anthology, 2010-05-04. Dostupné online. 
  2. a b Anne-Marie Brady, Remembering June 4, Sinopsis 4.6.2019
  3. a b WU, Renhua. 89天安门事件大事记:6月3日 星期六 [1989 Tiananmen Square incident Highlights: Saturday, June 3] [online]. Boxun blog. Wu Renhua June 4 Anthology, 2010-06-05. Dostupné online. 
  4. a b WU, Renhua. 六四事件中的戒严部队 [Military Units Enforcing Martial Law During the June 4 Incident] [online]. Hong Kong: 真相出版社, 2010-07-17. S. 59. Dostupné online. 
  5. Větší masakr, než se vědělo. Na náměstí Nebeského klidu zemřelo 10 tisíc lidí - Info.cz. Info.cz. Dostupné online [cit. 2017-12-26]. (česky) 
  6. Archivovaná kopie. www.totalmag.cz [online]. [cit. 2016-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-06. 
  7. http://www.rozhlas.cz/zpravy/asieaustralie/_zprava/masakr-na-namesti-nebeskeho-klidu-si-v-hongkongu-pripomnely-desitky-tisic-lidi--1358730
  8. Kateřina Šafaříková: Lev a drak, Respekt 6/2010, str. 26
  9. http://zpravy.idnes.cz/zastavil-v-pekingu-tanky-a-ovlivnil-cele-stoleti-kdo-je-tajemny-hrdina-1zg-/zahranicni.aspx?c=A100604_181625_zahranicni_stf

Externí odkazyEditovat