Masakr na náměstí Nebeského klidu
Masakr na náměstí Nebeského klidu (název náměstí čínsky 天安门广场, český přepis Tchien-an-men Kuang-čchang) bylo násilné potlačení demonstrací konaných v čínském hlavním městě Pekingu mezi 15. dubnem a 4. červnem 1989. K hlavnímu zásahu armády proti lidovému povstání došlo v noci ze 3. na 4. června 1989.
Průběh demonstracíEditovat
Demonstranti požadovali demokratizaci společnosti, stejně jako se tomu dělo ve stejné době ve východní Evropě. Události začaly v polovině dubna 1989, kdy se konalo uctění památky zemřelého bývalého generálního tajemníka Čínské komunistické strany Chu Jao-panga, který byl považován za hospodářského reformátora a v roce 1987 byl z tohoto důvodu zbaven moci. Pietní shromáždění, kterého se zúčastnilo kolem 100 000 lidí, se změnilo v manifestaci za demokratické změny v Číně. Protesty proti čínské vládě se během května rozšířily do dalších měst a konaly se také studentské stávky. Studenti Akademie vytvořili několikametrovou sochu Bohyně demokracie a vztyčili ji přímo proti centrálnímu Památníku Lidových hrdinů. V průběhu protestů byl na oficiální návštěvě Číny Michail Gorbačov a do Pekingu přijelo množství novinářů z hlavních světových médií, z nichž někteří zůstali v Pekingu a zachytili násilné potlačení protestů. Za svobodu slova demonstrovali spolu se studenty také čínští novináři.
Dne 20. května vyhlásila čínská vláda stanné právo a v čínském hlavním městě byl vyhlášen výjimečný stav. Nasazeno bylo až 200 000 vojáků. Od 2. června 1989 zabrali demonstranti náměstí a začali blokovat i další ulice v centru města. Demonstrací, které trvaly šest týdnů, se celkem zúčastnilo více než milion lidí.
Odpoledne 3. června armáda obsadila studia čínské státní televize (CCTV) i redakci hlavního deníku People’s Daily. Televizní hlasatelé, kteří oznámili že vláda ČLR nařizuje demonstrantům vyklidit náměstí, vystoupili v černém oblečení a zakončili své vystoupení varováním: Pamatujte si tento černý den.[1] V noci 3. června a ranních hodinách 4. června začala armáda jednat. Na náměstí Nebeského klidu byly vyslány obrněné transportéry, tanky a pěchota s ostrým střelivem a protesty násilně ukončily. Oficiální údaje o počtech obětí při potlačování povstání se různí. Podle Čínské komunistické strany se mělo jednat o 200–300 obětí, mezi nimiž bylo jen 23 studentů, jiné zprávy ale mluví o vyšších počtech mrtvých. Podle americké tajné služby CIA zemřelo 400–900 lidí, podle Čínského červeného kříže a zástupců studentské organizace to bylo 2 000–3 000 osob, podle odtajněných britských dokumentů zemřelo více než 10 000 lidí.[2] Čínská vláda dala všechna těla mrtvých spálit a nařídila nemocnicím zlikvidovat veškeré záznamy. Kromě usmrcených bylo několik tisíc zraněných a odhadem 10 000 zatčených. Po zásahu byl ze země vyhoštěn zahraniční tisk a domácí tisk byl pod pečlivou kontrolou a cenzurou, takže o krvavém potlačení protestu se čínský lid dozvídal jen velmi obtížně.[3]
Mezi některými historiky je událost označována jako Pekingský masakr. Protestující na náměstí pocházeli z nejrůznějších sociálních vrstev (intelektuálové, dělníci atd.). Potlačené povstání obsahovalo mnoho socialistických elementů, demonstranti například zpívali Internacionálu. Někteří z nich, jako např. Wang Chuej, dále aktivně rozvíjejí kritiku vlády zleva v tzv. čínské Nové levici.
Po 30 letech od Tiananmenského masakru je toto téma v Číně i v čínské diaspoře v zahraničí nejvíce cenzurovaným pojmem a otevřenou ranou. Bylo vymazáno z historických publikací, je blokováno na sociálních sítích a lidé, kteří si výročí chtějí připomenout, jsou zatýkáni.[1]
Světový politický a kulturní ohlasEditovat
Evropské státy na masakr zareagovaly vyhlášením embarga na vývoz zbraní do Číny. Původní úplný zákaz však postupně nahradila regulace vývozu; lze exportovat jen určité druhy zbraní a každý jednotlivý obchod podléhá schválení vlády příslušné země. Například vláda České republiky v roce 2008 udělila souhlas s prodejem součástek pro letadla L-39 v ceně 190 tisíc eur; nejvyššího rozsahu v tom roce dosáhl vývoz z Francie (227 miliónů eur).[5]
V roce 2010 se menšina evropských států (Francie, Španělsko, Malta, Belgie) stavěla za zrušení embarga. O otázce se mělo jednat na vrcholném setkání představitelů Evropské unie a Číny v prosinci 2010, kde ale embargo zrušeno nebylo.
Záběry z demonstrací byly použity v klipu k písni Power to the People od Johna Lennona či Wind of Change od skupiny Scorpions. Protest je také zmíněn v textu písně Hypnotize od System of a Down. Dne 12. června 2007 byla ve Washingtonu představena bronzová socha napodobující sochu Bohyně demokracie, která se objevila na záznamech z revolty krátce před potlačením.
Čínská vláda označuje protesty za kontrarevoluční povstání, odmítá jejich medializaci i zodpovědnost za vojenský zásah.[6]
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ a b Anne-Marie Brady, Remembering June 4, Sinopsis 4.6.2019
- ↑ Větší masakr, než se vědělo. Na náměstí Nebeského klidu zemřelo 10 tisíc lidí - Info.cz. Info.cz. Dostupné online [cit. 2017-12-26]. (česky)
- ↑ http://www.totalmag.cz/spolecnost/43-udalosti/3568-masakr-na-namsti-nebeskeho-klidu-a-zakazana-pieta.html
- ↑ http://www.rozhlas.cz/zpravy/asieaustralie/_zprava/masakr-na-namesti-nebeskeho-klidu-si-v-hongkongu-pripomnely-desitky-tisic-lidi--1358730
- ↑ Kateřina Šafaříková: Lev a drak, Respekt 6/2010, str. 26
- ↑ http://zpravy.idnes.cz/zastavil-v-pekingu-tanky-a-ovlivnil-cele-stoleti-kdo-je-tajemny-hrdina-1zg-/zahranicni.aspx?c=A100604_181625_zahranicni_stf
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Masakr na náměstí Nebeského klidu na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je masakr na náměstí Nebeského klidu
- Alternativní link k rozhovoru výše"
- Masakr v Pekingu 1989: Rekonstrukce krok za krokem – článek na Aktuálně.cz
- „Nebeský klid už dvacet let“ – článek v Britských listech
- Olga Lomová a Martin Hála, Tchien-an men: Revolver Revue V (1989), 13, 10 s.
