Otevřít hlavní menu

Náměstí Nebeského klidu

náměstí v Pekingu

Náměstí Nebeského klidu (ZZ: 天安门广场, TZ: 天安門廣場, pinyin: Tiān'ānmén Guǎngchǎng, český přepis: Tchien-an-men Kuang-čchang) je rozlehlé náměstí v centru čínského Pekingu v obvodě Tung-čcheng, pojmenované po bráně Nebeského klidu, která je na severní straně náměstí a odděluje jej od Zakázaného města. Náměstí má velkou kulturně-historickou hodnotu, neboť bylo místem několika významných událostí (viz kapitola Události). Mimo Čínu je náměstí známo především kvůli studentským protestům v roce 1989. Tchien-an-men je srdcem celého Pekingu a Číny.

Náměstí Nebeského klidu
Tiananmen Square.JPG
Umístění
Město Tung-čcheng
Poloha
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Náměstí je v češtině také označováno jako náměstí Nebeského míru nebo náměstí Tchien-an-men. Čínský název doslova znamená (Rozlehlé) náměstí u brány Nebeského klidu.

Náměstí měří 880 metrů na délku v severojižním směru a 500 metrů na šířku. Celková plocha je 440 000 metrů čtverečních (0,44 km², tj. rozloha Vatikánu).

HistorieEditovat

Brána Nebeského klidu byla postavena v roce 1417, v polovině 17. století (počátek dynastie Čching) byla přebudována do současné podoby. V období dynastií Ming a Čching nebylo náměstí Nebeského klidu veřejným prostranstvím, byly zde umístěny kanceláře císařských úředníků. Ty byly poškozeny během povstání boxerů, prostor byl vyklizen a vznikl zde zárodek náměstí.

Téměř uprostřed dnešního náměstí, na místě Mauzolea, stála kdysi nejvýznamnější brána Pekingu. Za doby dynastie Ming nesla název Velká brána Ming (ZZ: 大明门, TZ: 大明門, pinyin: Dàmíngmén, český přepis: Ta-ming-men), v období dynastrie Čching název Velká brána Čching (ZZ: 大清门, pinyin: Dàqīngmén) a v období Čínské republiky název Čínská brána (ZZ: 中华门, TZ: 中華門, pinyin: Zhōnghuámén, český přepis: Čung-chua-men). Tato brána měla zvláštní status tzv. národní brány, což je patrné z jejích názvů. Na rozdíl od brány Nebeského klidu nebo brány Správného světla byl její účel čistě ceremoniální. Brána měla tři oblouky a nenavazovaly na ni hradby, odpovídá tak stylu ceremoniálních bran nalezených v hrobkách z doby dynastie Ming. Brána zůstávala uzavřena, otevírala se pouze pokud jí procházel císař. Běžný provoz byl rozdělen do bran na východním a západním okraji dnešního náměstí. díky domuto rozdělení vzniklo jižně od této brány rušné tržiště nazývané Šachovnicové uličky (ZZ: 棋盘街, TZ: 棋盤街, pinyin: Qípán jiē, český přepis: Čchi-pchan ťie).

Na počátku 50. let 20. století byla Čínská brána (jak se tehdy jmenovala) zbourána spolu s Šachovnicovými uličkami a náměstí Nebeského klidu bylo rozšířeno na jih na současnou rozlohu.

Současná podobaEditovat

Po rozšíření po roce 1949 narušuje dokonalou rovinu náměstí pouze 38 metrů vysoký Památník lidových hrdinů a Mauzoleum Mao Ce-tunga. Náměstí se rozkládá mezi dvěma masivními starobylými branami: Branou Nebeského klidu na severu a branou Správného světla na jihu. Podél západní strany náměstí se táhne Velká síň lidu a na východní straně se nachází Národní muzeum čínské historie. Mezi náměstím a branou Nebeského klidu vede Třída Čchang-an (ZZ: 长安街, TZ: 長安街, pinyin: Cháng'ān jiē, český přepis: Čchang-an-ťie; dosl. dlouhá ulice míru) užívaná k vojenským přehlídkám. Východní a západní hrany náměstí lemují aleje stromů, ale samotné náměstí je otevřenou plochou bez stromů či laviček. Náměstí je pod neustálou kontrolou policistů na koních.

 
Panoramatický pohled na náměstí

UdálostiEditovat

Náměstí Nebeského klidu bylo dějištěm několika politických událostí, jako bylo vyhlášení Čínské lidové republiky Mao Ce-tungem dne 1. října 1949 nebo masové manifestace během Kulturní revoluce. Bylo také místem mnoha protestních demonstrací, z nichž nejvýznamnější jsou Hnutí čtvrtého května v roce 1919, protesty po smrti Čou En-laje v roce 1976 nebo studentské protesty v roce 1989, k jejichž potlačení použila komunistická moc armádu s obrněnými transportéry. Náměstí Nebeského klidu je proto dnes v demokratickém světě chápáno do značné míry jako symbol a memento tohoto krveprolití, při němž tehdy zahynuly stovky mladých lidí.

Fotografie z náměstíEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat