Marie Gabriela z Rottenhanu

česká šlechtična

Marie Gabriela z Rottenhanu (16. ledna 1784 Vídeň21. března 1863 Praha) byla rakouská šlechtična z původem francouzsko-bavorského rodu Rottenhanů. Provdala se za hraběte Jiřího Františka Buquoye a velkou část života prožila na zámku Červený hrádekJirkova, odkud úspěšně spravovala rozsáhlé červenohrádecké panství.

Marie Gabriela z Rottenhanu
Rottenhan, Gabriele Gräfin (1784 - 1863) crop.jpg
Narození16. ledna 1784
Vídeň
Úmrtí21. března 1863 (ve věku 79 let)
Praha nebo Červený hrádek
ChoťJiří František August z Buquoy
DětiKarolína z Longueval-Buqoy[1]
Jiří Jan Jindřich z Buquoy
Terezie z Longueval-Buquoy
Isabela z Longueval-Buquoy[1]
RodičeJindřich František z Rottenhanu a Gabriela Černínová z Chudenic[1]
PříbuzníAnna Deymová ze Stříteže[2], Felix Deym ze Stříteže a Karel Viktor Deym ze Stříteže (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

RodinaEditovat

Marie Gabriela se narodila 16. ledna 1784 ve Vídni. Jejími rodiči byli hrabě Jindřich František z Rottenhanu a Marie Gabriela Černínová. Měla jedinou sestru Marii Isabelu (1774–1718), která se provdala za hraběte Jana Nepomuka Chotka.[3] Po smrti rodičů spolu obě sestry vedly řadu právních sporů o majetek, které pokračovaly i po smrti Marie Isabely a definitivně vyřešeny byly až roku 1828.[4]

 
Erb Rottenhanů
 
Gabrielin manžel Jiří František Buquoy

Dne 15. července 1806 se Marie Gabriela provdala za hraběte Jiřího Františka Buquoye.[5] Narodilo se jim pět dětí:

  • Marie Tereza Isabela Buquoyová (20. září 1807 Nové Hrady – 20. prosince 1859 Dobříčany), provdaná za Vincenze Zessnera ze Spitzbergu[6]
  • Marie Gabriela Isabela Buquoyová (3. března 1809 Praha – 17. března 1841 Červený hrádek)[6]
  • Marie Anna Karolína (18. května 1811 Červený hrádek – 15. května 1898 Praha), provdaná za hraběte Bedřicha Josefa Deyma ze Stříteže[6]
  • Marie Isabela (18. srpna 1812 – 9. září 1893), provdaná za Johanna Nepomuka Trauttmansdorff-Weinsberga[6]
  • Jiří Jan Jindřich Buquoy (2. srpna 1814 Červený Hrádek – 2. září 1882 Baden-Baden)

Marie Gabriela zemřela dne 21. března 1863 v Praze.[7]

Správa panstvíEditovat

Správu červenohrádeckého panství převzala Marie Gabriela po své sestře někdy v letech 1809–1810 a legitimní majitelkou se stala nejpozději roku 1811. Aby se sestry majetkově vyrovnaly, převedla na Marii Isabelu svůj podíl zámku Jemniště.[5] V roce 1832 rozšířila červenohrádecké panství o Přísečnici, kterou koupila od knížete Otty ze Šumburka, a roku 1839 přikoupila od královské komory panství HauenštejnMěděncem.[8]

Hospodářskou situaci v té době komplikovaly napoleonské války a s nimi spojené přesuny vojsk. Roku 1809 okolí Jirkova sužoval oddíl vojáků z Vestfálska, ale nejhorší dobou se stal rok 1813 poznamenaný nájezdy Rusů, které vedl Alexandr I. Pavlovič, a nemoci, jež rozšířili vojáci utáboření ve Vinařicích.[5]

Kromě správy panství se Marie Gabriela účastnila veřejného života a podporovala řadu organizací, jako byly Spolek přátel umění pro církevní hudbu v Čechách, Klárův slepecký ústav a Český umělecký spolek.[6] Nejen na svém panství pořádala sbírky na podporu chudých. Dne 22. dubna 1848 osobně na svém panství zrušila poddanství.[8]

Na Červeném hrádku hraběnka nechala výrazně upravit přilehlý krajinářský park, ve kterém založila nebo upravila řadu drobných staveb. V bezprostředním sousedství zámku zřídila klasicistní besídku ve stylu sala terreny, bažantnici nebo užitkovou zahradu se sady.[9]

Náklady spojené s úpravami zámku nebo filantropií mohla Marie Gabriela financovat díky rozvinutému hospodářství, kterému se věnoval už její otec. Jádrem hospodaření byly železárny v Kalku a Gabrielině Huti. Spolu s Přísečnickým panstvím získala také Kovářskou a načas zachránila tamější železárnu před úpadkem.[10] Podřídila ji většímu podniku v Kalku a roku 1834 oba provozy spojila přes Přísečnici nově postavenou silnicí. Jinou silnici nechala nákladem 170 tisíc zlatých vybudovat z Červeného Hrádku přes Boleboř do Kalku. V letech 1834–1849 vlastnila v březeneckou papírnu. Papírnu v Jirkově v obavách způsobených výhrůžkami zapálením raději v neklidné době po roce 1848 uzavřela. Podnikala také v uhelném průmyslu. V Horní Vsi v letech 1857–1865 provozovala hnědouhelný důl Milosrdenství Boží a od roku 1853 jí patřil většinový podíl v černouhelných dolechBrandova.[8]

K menším zakladatelským počinům patří například hospoda v Červeném Hrádku, Telšská myslivna nad údolím Bíliny nebo jirkovská škola přestavěná roku 1906 na spořitelnu.[8]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. BEČVÁŘ, Michal. Rottenhanové a Buquoyové na Červeném hrádku = Die Herren von Rottenhan und von Buquoy in Rothenhaus. Chomutov: Oblastní muzeum v Chomutově, 2014. 64 s. ISBN 978-80-87898-01-7. S. 20. (česky, německy) Dále jen Bečvář (2014). 
  4. Bečvář (2014), s. 28.
  5. a b c Bečvář (2014), s. 29.
  6. a b c d e Bečvář (2014), s. 38.
  7. Bečvář (2014), s. 39.
  8. a b c d Bečvář (2014), s. 36.
  9. Bečvář (2014), s. 34.
  10. BINTEROVÁ, Zdena. Od Vejprt po Měděnec. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 128 s. S. 86. 

LiteraturaEditovat

  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Červený hrádek – zámek, s. 77. 
  • BEČVÁŘ, Michal. Rottenhanové a Buquoyové na Červeném hrádku = Die Herren von Rottenhan und von Buquoy in Rothenhaus Michal Bečvář. Chomutov: Oblastní muzeum v Chomutově, 2014. 64 s. ISBN 978-80-87898-01-7. (česky, německy)