Otevřít hlavní menu
O vrcholu na jižním Českolipsku pojednává článek Maršovický vrch (Ralská pahorkatina).

Maršovický vrch je poměrně nevýrazná hora v okrese Jablonec nad Nisou v Libereckém kraji. Nachází se v předhůří Jizerských hor, je nejvyšším vrcholem Maršovické vrchoviny. Od Černostudničního hřebene vrch odděluje sedlo, ve kterém leží osada Dolní Černá Studnice. Vrch obklopují z jihu ves Maršovice, od východu a severu osady Krásná a Dolní Černá Studnice. Pod západními svahy leží Jablonecká část Kokonín.

Maršovický vrch
Vrchol 743 m n. m.
Prominence 60 m ↓ Dolní Černá Studnice
Izolace 0,9 km → Černá studnice
Poloha
Státy Česko Česko
Pohoří Jizerské hory / Jizerská hornatina / Maršovická vrchovina / Kokonínská část
Souřadnice
Maršovický vrch
Maršovický vrch
Typ metamorfit
Hornina amfibolový kontaktní rohovec
Povodí Lužická Nisa, Jizera
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Neolitičtí horníciEditovat

Část Maršovického vrchu je tvořena amfibolovým kontaktním rohovcem - ideální surovinou pro výrobu kamenných seker. Ačkoliv někteří odborníci poukazovali již v minulosti na shodu místní horniny s nalézanými kamennými sekyrami teprve v letech 2002-2009 zde probíhal první archeologický výzkum. Ten potvrdil rozsáhlou pravěkou těžbu o stáří 6 - 7 tisíc let. Pravěká těžba byla zatím datována šesti kalibrovanými radiokarbonovými daty do rozmezí 4860-5316 let př. n. l. To jednoznačně prokazuje těžbu v mladší době kamenné. Rozpětí datací ukazuje na těžbu během celého staršího neolitu[1]. Zachované pravěké těžební jámy pokrývají plochu asi 22ha. Zbytek unikátní plochy byl "zplanýrován" při středověké kolonizaci ale archeologické situace se pod zemí dochovaly i zde. Při výzkumech byly dosud nalezeny štípané kamenné artefakty, pylová zrna neolitického stáří a také ohniště z doby před 7 tisíci lety. Díky těmto nálezům se podařilo získat například obraz okolní vegetace. Okolní les v době těžby tvořila lípa s lískou, bříza, dub, borovice a jasan. Obdobné složení lesa bychom dnes museli hledat někde u Mladé Boleslavi (o 300-350 výškových metrů níže). Je to způsobeno tím, že v neolitu byly průměrné teploty asi o 3 stupně Celsia vyšší než dnes. Archeologové při výzkumu a souvisejících experimentech také získávají unikátní informace o průběhu těžby, výrobních postupech, produktivitě výroby atp. Z dosavadních poznatků vyplývá, že získaný materiál byl nahrubo opracován do podoby "polotovarů" a transportován do "dílen" vázaných na trvalá sídla ležící mimo místa těžby. Popsaný je i distribuční areál suroviny, který ukazuje že se s místním kamenem čile obchodovalo. Ve starším a středním neolitu surovina z Jizerských hor zcela převládá v oblasti Čech, Moravy a Saska a dominantní je ještě na lokalitách vzdálených až 450 km od zdroje (Hesensko). Artefakty z této suroviny byly nalezeny i na jih od Alp v severní Itálii[1]. Význam lokality je tedy zcela mimořádný. Jde o jeden z největších komplexů svého druhu v Evropě a navíc patří mezi nejstarší. Unikátní je i vynikající dochování poměrně velké plochy bez výraznějšího poškození[2].

ReferenceEditovat

  1. a b Prostředník J.,Šída P., Drnovský V., Pravěká těžba v Jizerských horách: Příběh kamenných seker, Jičín: Muzeum Českého Ráje, 55 s. ISBN 978-80-87416-06-8
  2. Šída P., Pravěká těžba v Jizerských horách, Zpravodaj obce Pěnčín, 2009, č. 3/2009: 17-20

Externí odkazyEditovat