Wikipedie

Luisa Pruská (1808–1870)

rodem pruská a sňatkem nizozemská princezna
(přesměrováno z Luisa Pruská (1808-1870))

Luisa Pruská (německy Luise Auguste Wilhelmine Amalie von Preußen; 1. února 1808 Königsberg – 6. prosince 1870 Wassenaar) byla rodem pruská a sňatkem nizozemská princezna. Dcera pruského krále Fridricha Viléma III., manželka nizozemského prince Frederika, matka švédské královny Luisy, sestra ruské carevny Alexandry Fjodorovny.

Luisa Pruská
Portrét
Úplné jménoLuisa Augusta Vilemína Amálie
Narození1. února 1808
Kaliningrad nebo Berlín, Pruské království
Úmrtí6. prosince 1870 (ve věku 62 let)
Wassenaar, Nizozemsko
PohřbenaKrálovská hrobka Nieuwe Kerk
Sňatek21. května 1825
ManželFrederik Nizozemský
PotomciLuisa
Frederik
Vilém
Marie
DynastieHohenzollernové
OtecFridrich Vilém III.
MatkaLuisa Meklenbursko-Střelická
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Původ, mládí

editovat

Princezna Luisa se narodila jako osmé dítě/čtvrtá (nejmladší) dcera pruského krále Fridricha Viléma III. a jeho první manželky Luisy Meklenbursko-Střelické. Jméno dostala na počest své matky a jedné ze svých předchůdkyň, Luisy Henrietty Oranžské. Křtiny se konaly v königsberské katedrále a účastnily se jich zástupci různých společenských vrstev na znamení jednoty národa.[1] Mezi jejími bratřími a sestrami byli Fridrich Vilém (budoucí král Fridrich Vilém IV.), Vilém (budoucí německý císař Vilém I.) a Šarlota (pozdější ruská carevna, manželka ruského cara Mikuláše I.

Luisa přišla na svět v Königsbergu (Královec, nyní Kaliningrad), kde se v té době nacházelo sídlo jejích rodičů. Ti se sem, do Východního Pruska, pod ochranu ruského cara Alexandra I. uchýlili po porážce pruských vojsk v bitvě u Jeny Napoleonovou armádou. Po uzavření Tylžského míru ztratilo Prusko polovinu svého území, stalo se závislým na Francii a Fridrich Vilém III. s rodinou měl zakázáno vrátit se do Berlína. Princeznina matka Luisa často stonala a stěžovala si na špatné místní klima.[2] V zimě 1808–1809 pruský královský pár strávil osm týdnů v Sankt Petěrburgu. V říjnu roku 1809 se narodil Luisin nejmladší bratr Albrecht.

23. prosince roku 1809 se s dovolením Napoleona rodina vrátila do Berlína a byla národem radostně přivítána. Již v červnu následujícího roku však královna Luisa zemřela. Její nejmladší dcerce Luise bylo v okamžiku její smrti pouhých dva a půl roku.

Manželství, potomci

editovat

Roku 1823 učinil Luise nabídku k sňatku její bratranec Frederik, nizozemský princ, se kterým vyrůstala společně na berlínském dvoře. Byl druhým synem nizozemského krále Viléma I. a jeho manželky Vilemíny Pruské. Nabídka byla přijata a došlo k zásnubám, uzavření sňatku však bylo o dva roky odloženo pro nízký věk nevěsty.

 
Princ Frederik Nizozemský

Pro Nizozemské království tento svazek znamenal posílení mezinárodní pozice monarchie v rámci Evropy. Oficiální zpráva z 1. listopadu 1824 konstatovala, že sňatek «je příslibem štěstí pro druhého syna krále i pro zájmy národa, neboť přátelské vztahy mezi královskými rodinami a dvory Pruska a Nizozemí budou stále pevnější».[3] Svatba Frederika a Luisy se uskutečnila 21. května roku 1825 v Berlíně. Nevěstě bylo 17 a ženichovi 28 let. Oslavy v hlavním městě Pruska trvaly šest dní a poté pokračovaly v Bruselu a v Leuven. Do Haagu přibyli novomanželé na podzim. Zpočátku se usadili v paláci na centrálním náměstí Haagu a později přesídlili do rekonstruovaného paláce na ulici Korte Voorhout.

Z manželství vzešli čtyři potomci, dva synové však zemřeli ještě jako děti:

V rodině se hovořilo německy, rovněž služebnictvo komunikovalo s princeznou v její mateřštině.

V roce 1838 získali několik majetků ve Vassenaru. Zámek De Paauw, který se původně využíval jako letní sídlo, se nakonec stal jejich stálou rezidencí. Její zahrady projektovali v souladu s Luisinými přáními vyhlášení zahradní architekti Eduard Petzold a Jan David Zocher. Roku 1846 Frederik získal rovněž zámek u města Bad Muskau s parkem Muzakowski – krajinářským parkem v anglickém stylu. Tento zámek využíval jako dům pro hosty.

 
Sídlo De Paauw

Do politiky se princezna nevměšovala. Vedla obšírnou korespondenci se svými sourozenci, často u nich pobývala na dlouhodobých návštěvách, především u sester Šarloty (ruská carevna Alexandra Fjodorovna) v Rusku, u bratra v Prusku a po svatbě dcery Luisy i ve Švédsku. Navštěvovala také manželovy slezské statky.

V roce 1869 podle příkladu své švagrové, pruské královny Augusty založila útulek pro chlapce v Haagu a posléze i internátní školu pro dívky v Arnhemu.

Poslední léta života se Luisa potýkala s vleklou chorobou, s níž se léčila ve švýcarských a německých lázních. Zemřela 6. prosince roku 1870 ve věku 62 let ve svém domě De Paauw. Pohřbena byla 21. prosince v královské hrobce v Nieuwe Kerk v Delft. Manžel ji přežil o jedenáct let a zemřel jako nejstarší člen nizozemské královské rodiny.

16. dubna roku 1827 byla na počest princezny Luisy nazvána ulice Luisenstrasse v centru Berlína. [2]

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
 Fridrich Vilém I.
 
 
 August Vilém Pruský
 
 
 
 
 
 
 Žofie Dorotea Hannoverská
 
 
 Fridrich Vilém II.
 
 
 
 
 
 
 Ferdinand Albrecht II. Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
 Luisa Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 
 
 
 
 Antonie Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 Fridrich Vilém III.
 
 
 
 
 
 
 Ludvík VIII. Hesensko-Darmstadtský
 
 
 Ludvík IX. Hesensko-Darmstadtský
 
 
 
 
 
 
 Šarlota z Hanau-Lichtenbergu
 
 
 Frederika Luisa Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
 Kristián III. Falcko-Zweibrückenský
 
 
 Karolína Zweibrückenská
 
 
 
 
 
 
 Karolína Nasavsko-Saarbrückenská
 
'Luisa Pruská'
 
 
 
 
 
 Adolf Fridrich II. Meklenbursko-Střelický
 
 
 Karel Ludvík Fridrich Meklenbursko-Střelický
 
 
 
 
 
 
 Kristiana Emilie Schwarzbursko-Sondershausenská
 
 
 Karel II. Meklenbursko-Střelický
 
 
 
 
 
 
 Arnošt Fridrich I. Sasko-Hildburghausenský
 
 
 Alžběta Sasko-Hildburghausenská
 
 
 
 
 
 
 Žofie Albertina z Erbachu
 
 
 Luisa Meklenbursko-Střelická
 
 
 
 
 
 
 Ludvík VIII. Hesensko-Darmstadtský
 
 
 Jiří Vilém Hesensko-Darmstadtský
 
 
 
 
 
 
 Šarlota z Hanau-Lichtenbergu
 
 
 Frederika Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
 Kristián Karel Reinhard z Leiningen-Dachsburg-Falkenburg
 
 
 Marie Luisa Albertina Leiningensko-Falkenbursko-Dagsburská
 
 
 
 
 
 
 Kateřina Polyxena ze Solms-Rödelheim
 

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Луиза Прусская (1808—1870) na ruské Wikipedii.

  1. ↑ История Нидерландов. Луиза Прусская [1]
  2. ↑ Christian Graf von Krockow. Porträts berühmter deutscher Frauen von Königin Luise bis zur Gegenwart. List Taschenbuch, 2004, ISBN 3-548-60448-X, с. 48
  3. ↑ «De echtverbintenis beloofde bevorderlijk te zijn aan het geluk van ’s konings tweede zoon en aan de belangen der natie, aangezien de reeds bestaande familie en vriendschappelijke betrekkingen tussen het hof van Pruisen en dat der Nederlanden meer en meer zouden worden bevestigd»
  4. ↑ skbl.se - Lovisa, drottning. skbl.se [online]. [cit. 2023-06-29]. Dostupné online. 
  5. ↑ Willem Frederik Nicolaas Karel van Oranje-Nassau, Prins der Nederlanden. geni_family_tree [online]. 1833-07-06 [cit. 2023-06-29]. Dostupné online. 
  6. ↑ Willem Frederik Nicolaas Albert van Oranje-Nassau, Prins der Nederlanden. geni_family_tree [online]. 1836-08-22 [cit. 2023-06-29]. Dostupné online. 
  7. ↑ Johann the Younger - wizg40.htm. www.hansdenyngre.dk [online]. [cit. 2023-06-29]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • F. de Bas «Prins Frederik der Nederlanden en zijn tijd, 4 delen», Schiedam, 1887—1913.
  • C. Postma «Prins Frederik der Nederlanden. Een vorstelijk burger in de 19de eeuw: 1797—1881», Den Haag, 1961.
  • Peter Wander «Haagse huizen van Oranje. Vier eeuwen paleizen en huizen van de Oranjes in en om de residentie», Den Haag, 1981.
  • L.A. Struik «Oranje in ballingschap 1795—1813. Een odyssee», Amsterdam, 2006.
  • Daniel Schönpflug «Louise von Preussen. Königin der Herzen», München, 2010.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Luisa_Pruská_(1808–1870)&oldid=22927118“