Otevřít hlavní menu

Stejně jako Bible je i Kniha Mormonova (posvátné Písmo mormonismu) souborem různých literárních forem a stylů. V obou knihách najdeme historické pasáže (Knihy Samuelovy / Kniha Alma), prorocké pasáže (Izajáš / Jeremjáš / promluva Samuela Lamanity / Abinadiho proroctví), zjevení (Jan / Eter), podobenství (Jákobovo a Zenosovo podobenství), žalmy (Davidovy žalmy / Nefiho žalmy), epištoly/listy (Pavlovy epištoly / Moroniho epištoly / Almovy epištoly) a evangelia (Matouš / 3.Nefi).

EpištolyEditovat

Epištola (řecky επιστολη [epistolē], lat. epistola, epistula) je z řečtiny a latiny převzaté slovo pro dopis, užívané především u náročnějších textů (různá poselství, veršované stati).

Pastorální epištolyEditovat

V Knize Mormonově najdeme 2 pastorální epištoly. Tento druh dopisu je určen vedoucím Božího stáda. V Bibli jsou takovými epištolami 1.Timoteus, 2, Timoteus a Titus; v Knize Mormonově zase pasáže Moroni 8:2-30 a Moroni 9. V Bibli jde o novozákonního apoštola Pavla, zanechávajícího rady svým 2 učedníkům, zatímco v Knize Mormonově píše nefitský vojevůdce Mormon svému synu Moronimu.

Prorocké epištolyEditovat

V knize Eter (5.kapitola) [1] najdeme jediný vzor prorocké epištoly. Jde o dopis, napsaný dějepiscem a prorokem Moronim budoucímu objeviteli desek (Josephu Smithovi).

Válečné epištolyEditovat

Zbývajících 6 epištol v Knize Mormonově jsou válečné epištoly. První dva dopisy jsou dialogem mezi lamanitským vudcem Ammoronem a nefitským velitelem Moronim (odlišný od proroka Moroniho) o výměně zajatcu. Najdeme je v pasážích Alma 54:5-14 a 54:16-24. Tťetí (a také nejdelší) válečnou epištolou je dopis velitele Helamana, kde kapitánu Moronimu vypráví o statečnosti 2000 mladých mužu (Alma 56-58) [2]. Čtvrtá a pátá válečná epištola je rozhovorem mezi kapitánem Moronim a vrchním soudcem nefitské země Pahoranem (Alma 60-61). Poslední válečnou epištolu nalezneme v 3.kapitole 3.Nefi, kde Giddiani, šéf teroristické sekty, vydírá Lachonea, vrchního vladaře nefitského lidu.

ŽalmyEditovat

Žalmy (z řeckého ψαλμός psalmos „zpěv za doprovodu strunných nástrojů“) jsou typickým literálním stylem biblických rukopisu. Nalézáme je ve Starém zákone, ve svitcích od Mŕtveho moře v Kumránu i v mimobiblické literatuře, např. textech z Ugaritu. Jedná se o modlitbu psanou poetickou formou za pomoci klasických semitských jazykových nástrojů (přízvuky, paralelismus, chiasmus, apod.).

V Knize mormonově nalézame pouze jeden žalm. Naléza se v 2. Nefim 4:16-35[3] a nazýva se Nefiho žalm.

LamentaceEditovat

Elegie (z řeckého ελεγεια) – žalozpěvy, neboli lamentace, jsou skladby charakteristicky zádumčivého až smutného rázu.

Lamentace je specifický literární styl, který nacházíme v blízkovýchodní literatuře. Mezi jedny z nejstarších lamentací pochází mezopotámské spisy jako "Nářek nád zkázou města Ur". Kniha Jeremiáš a Pláč jsou typickými biblickými reprezentantnmi lamentace ve starověké literatuře. V Knize mormonově nalezneme literárnyí styl lamentace například v 6. kapitole knihy Mormon (17-22), kde prorok (stejně jako Jeremjáš v Bibli) pláče a naříká nad zkázou svého národa.[4]

MemoáryEditovat

Knihy 1. a 2. Nefi lze nejlépe popsat jako memoáry. Tento typ literatury najdeme také v Knize Enos nebo Zenifově záznamu v Mosiášovy 9 a 10. Mormonuv osobný záznam v kapitolách 1-7 spadá také do této kategorie[5].

Prorocká rozmluvaEditovat

Bible obsahuje specifický typ literatury, který nazývame prorockou rozmluvou. Jde o proslov, který nejden popisuje ale také reflektuje aktuálny situaci náboženským spusobem. Dobrými příklady jsou například první kapitoly Knihy Izajáš; 23-32 kapitola Knihy Jeremiáš; 33-34 kapitola Knihy Ezechiel a mnohé ďalší. Z Knihy mormonovy jich lze jmenovat také nekolik: 1. Nefi 22; 2. Nefi 1, 29 a 32; Jákob 6; Mosiáš 12; Alma 10, 32-34, Heleman 7; atd.

Kázaní/RozmluvaEditovat

Kázání neboli rozmluva je jedním z typických stylů duchovní literatury. Mojžíšova řeč v 5. Knize Mojžíšove (Deuteronomium) 1, 5, 28 a 29; Jobova rozmluva; Eliášova řeč na Hoře Karmel (1. Královská 18:20-40) a Amos (kapitoly 1 a 2) jsou viditelnými ukázkami tohoto literárniho sylu v Biblii. Kniha Mormonova obsahuje velice literární styl Kázání taktéž. Jde o proslov krále Benjamína v Knize Mosiáš (2-4), který navazuje na tradici izraelských svátečních kázání. Ačkoliv původní text Rozmluvy byl delší, v Knize Mormonově se zachovala pouze kratší verze (upravená dějepiscem Mormonem).

Patriarchálni požehnáníEditovat

Patriarchální požehnání je zvláštní typ proroctví, které nalézame v semitské kultuře, a tedy v Bibli i Knize Mormonově hned nekolikrát. Jako příklad můžeme uvést Izáka žehnajíciho svým synům v Genezis 27. Podobně i v kapitolách Genezis 48 a 49 nalézame mnohá požehnání. V semitské kultuře, kterou byl ovlivněn i hebrejský lid bylo právem každého otce rodu (každého patriarchy) rozdat mezi své děti prokletí i požehnání. Patriarcha Lehi v Knize Mormonove je ozvěnou tohoto kulturniho i náboženského zvyku (2. Nefi 1-4). Předává patriarchální požehnání nejen svým biologickým synům, ale taktéž synům svého přítele Izmaela a svému služebníkovi Zoramovi, který zachoval věrnost a odešel z Jeruzaléma před jeho zničením.

AlegorieEditovat

Alegorie (řec. ἀλληγορία – „říci jinak“), česky také jinotaj, je text, jehož doslovné znění či zjevná podoba má vypovídat o něčem jiném, nezjevném. Je to tudíž dílo, jehož vlastní smysl je skryt a k porozumění vyžaduje nějaký klíč.

Alegorie je častým literárním stylem svatých spisů, především Nového zákona. Alegorie jsou blízké podobenstvím. Nový zákon uvádí několik alegorií, zaznamenaných rukou apoštola Jana, jako jsou "Dobrý pastýř" (Jan 10:1-18) a alegorie "O vinném kmenu" (Jan 15:1-8). V Knize Mormonově je popásana alegorie o ušlechtilém a divokém olivovníku. Tento text nalezneme v Jákobovy 5:2-77 a je připisován údajnému hebrejskému prorokovi Zenosovi. Bible žádneho proroka Zenose neuvádí.

ModlitbaEditovat

Modlitby jsou nejčastějším literárním stylem svatých knih (ať už u Starého a Nového zákona nebo zcela odlišných náboženkých knih, jako Upanišady nebo Bhagavadgíta). Biblická věda je zkoumá a rozděluje do několika různých kategorií. V Knize Mormonově nalezneme také několik typů modliteb.

Pánova modlitbaEditovat

Prvním a nejznámějším typem modlitby v Knize Mormonově je tzv. Pánova modlitba, kterou nalezneme v 3.Nefim. Jde o "americkou" verzi biblického Otčenáše s několika drobnými rozdíly. Ty jsou však většinou dané tím, že Pánova modlitba v Novém zákoně byla pronášena v době, kdyb byl Ježíš stále ve smrtelnosti, zatímco nefitská obdoba téže modlitby byla pronášena již vzkříšeným Kristem. Proto je například v mormonské podobě vynechána věta: "Přijď Království Tvé", neboť se zmrtvýchvstalým Mesiášem již přišlo. Stejně tak je vynechána pasáž: "Chléb náš vezdejší dej nám dnes". Další změny v modlitbě jsou již minoritní (místo "v zemi" je uvedeno "na zemi" apod.)

Zástupné modlitbyEditovat

Kromě Pánovy modlitby najdeme v Knize také několik zástupných modliteb.Ty se většinou týkají nějaké osoby nebo skupiny lidí, za něž modlící osoba prosí. Takovou skupinou může být celý národ (jako v případě Helamana 11) nebo zvláštní a malá skupina lidí (Dvanáct apoštolů v 3.Nefim). V Eterovi 2:18-19, 2:22 a 3:2-5 najdeme typické ukázky osobní modlitby, pronášené Bohu. Tyto modlitby jsou v náboženských textech nejčastější.

Pohanská modlitbaEditovat

Zvláštní modlitbu nalezneme v Almovi 31:15-18, kde se "pohanský" národ Zoramitů modlí na zvláštním místě, zvaném Rame-Umptom. Tato modlitba, plná sebechvály a nenávisti k lidem odlišné víry, je pro mormony vzorem "špatné modlitby", která neuctívá ani neoslavuje "Pravého Boha". Jako protiklad k této zlovolné modlitbě se o několik veršů později objevuje "modlitba pokory", kterou pronáší prorok Alma mladší.

Obřadní modlitbyEditovat

Závěrečným (a výsostným) typem modliteb v Knize Mormonově jsou ty pronášené při obřadech. Nalezneme jich pět a první z nich je otevřená formule, kterou použil okolo roku 147.př.n.l. prorok Alma (starší), když křtil ve vodách řeky Mormonu. Tato obřadní modlitba je svým stylem spontánní a odvážná a stojí v kontrastu vůči "institucionální" křtící formuli, která se začala používat o přibližně 180 let později a jejíž text nalezneme v 3.Nefim 11:25. Zde je několik znaků a protikladů křtících formulí v Mosiášovi a ve 3.Nefim:

  1. V Mosiášovi jsou slova pronesená při křtu inspirována Duchem svatým ("A když řekl tato slova, vstoupil na něj Duch Páně, a on řekl..."), zatímco v Nefim jsou křestní slova jakousi "oficiální formulací", od níž se jedinci neodchylují. Takováto praxe je i v dnešní nejpočetnější mormonské církvi, CJKSPD.
  2. V Mosiášovi začíná křestní modlitba slovy: "(oslovení), křtím tě", a teprve poté je zmíněna autoritou, skrze níž je činěno. Oproti tomu v Nefim se celá modlitba začíná zmíněním autority, a teprve poté se mluví o tom, jaký typ obřadu je prováděn.
  3. V Mosiášovi se Alma odvolává k autoritě, dané "Od Všemohoucího Boha", v Nefim se od počátku modlitby zmiňuje "autorita daná Ježíšem Kristem". Tento rozdíl je způsoben především faktem, že Alma křtil ještě ve starozákonní době, zatímco nefitští apoštolové jsou osobnostmi čistě "novozákonními.
  4. V Nefim je osoba křtěna "ve Jménu Otce, Syna i Ducha svatého". Tato formulace v Mosiášovi zcela chybí.
  5. V Mosiášovi je součástí křtící modlitby také obsáhlý individuální text, který Alma starší použil v rámci svvé osobní inspirace. Tento prvek je v Nefim i v dnešní nejpočetnější mormonské církvvi, CJKSPD, v případě křtu zcela vynechán a je užit teprve v dalších obřadech (konfirmace, udělení kněžství…).

Třetí obřadní modlitbou v Knize Mormonově je pasáž v Moronim (knize Moroni), kde je zachycen postup vysvěcování kněží a učitelů nad lidem. Tato modlitba nese některé společné i rozdílné znaky s předchozími obřadními formulemi.

  1. Obřadní formule pro vysvěcování kněží začíná slovy: "Ve jménu Ježíše Krista", což se odlišuje od obou křtících formulí. Tato slova se na konci modlitby již neopakují, a tak formule končí prostým "Amen".
  2. Obdarovávaná osoba je vysvěcena pouze do svého úřadu kněžství (učitel/kněz) a není jí specificky předáno kněžství (Aaronovo/Melchisedechovo). Tento fakt odlišuje vysvěcování knězů v době Moroniho života od současné praxe nejpočetnější mormonské církve, CJKSPD.

LiteraturaEditovat

  • McConkie, Bruce R. A New Witness for the Articles of Faith, pp. 422-58. Salt Lake City, 1985
  • Robison, Parley Parker, comp. Orson Pratt's Works on the Doctrines of the Gospel, pp. 269-84. Salt Lake City, 1945
  • England, Eugene. "A Second Witness for the Logos: The Book of Momon and Contemporary Literary Criticism." In By Study and Also by Faith, 2 vols., ed. J. Lundquist and S. Ricks, Vol.2 pp. 91-125. Salt Lake City, 1990

Externí odkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Eter 5 [1]
  2. Alma 56 [2]
  3. 2.Nefi [3]
  4. 6.kapitola knihy Mormon
  5. Mormon 1-7 [4]