Wikipedie

Liou Siao-po

článek na Wikizprávách

Liou Siao-po (čínsky: 刘晓波 nebo 劉曉波, pchin-jin: Liú Xiǎobō; 28. prosince 1955 – 13. července 2017[3]) byl čínský literární kritik, lidskoprávní aktivista, filozof a disident, který v roce 2010 získal Nobelovu cenu míru [4]. Obhajoval politické reformy a byl součástí kampaně k ukončení vlády jedné strany v Číně.[5] Za své názory byl několikrát vězněn, např. v Ťin-čou. [6] 26. června 2017 byl propuštěn ze zdravotních důvodů a zemřel 13. července 2017 na rakovinu jater. [7]

Liou Siao-po
Narození28. prosince 1955
Čchang-čchun
Úmrtí13. července 2017 (ve věku 61 let)
Šen-jang
Příčina úmrtígastroenteritida
Alma materŤilinská univerzita (1977–1982)
Pekingská pedagogická univerzita (1982–1984)
Pekingská pedagogická univerzita (1986–1988)
Pekingská univerzita
High School Attached to Northeast Normal University
Povoláníbásník, spisovatel, lidskoprávní aktivista a literární kritik
ZaměstnavateléKolumbijská univerzita
Univerzita Johnse Hopkinse
OceněníHuman Rights Press Award (2004, 2005 a 2006)
Fondation de France Prize for press freedom defender (2004)
cena Homo Homini (2008)
PEN/Barbara Goldsmith Freedom to Write Award (2009)
Nobelova cena za mír (2010)
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníateismus
ChoťLiou Sia (1997–2017)[1][2]
Funkceprezident (Nezávislé čínské centrum PEN; 2003–2007)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Liu se narodil 28. prosince 1955 ve městě Čchang-čchun, v provincii Ťi-lin do rodiny intelektuálů.[8] Liovo otec Liu Ling (刘伶), se narodil v roce 1931 ve Huaidei, Ťi-lin. Byl profesorem Čínštiny na univerzitě Northeast Normal University. Zemřel na nemoc jater v září roku 2011.[9][10] Liova matka, Zhang Suqin (张素勤) pracovala na univerzitě Northeast Normal University Nursery School.[9][10] Liou Siao-po se narodil jako třetí z pěti chlapců.

  • Jeho nejstarší bratr Liu Xiaoguang (刘晓光) byl manažer ve společnosti na import a export oděvů ve městě Ta-lien než odešel do důchodu.[11] Byli spolu odcizení od Liovo protestu na náměstí Nebeského klidu v roce 1989.
  • Jeho druhý starší bratr, Liu Xiaohui (刘晓晖) je historik, který graduoval na katedře historie na Northeast Normal University, a který se stal náměstek ředitele v Muzeu provincie Ťi-lin.[12]
  • Jeho mladší bratr Liu Xiaoxuan (刘晓暄), narozen v roce 1957 je profesor energie a materiálů na Guangdong University of Technology [13][14], zaměřující se na polymery v optice a výzkumem technologií světelného léčení. [15] V roce 1995 byl přijat jako PhD student do Tsinghua University, ale Liovo politické aktivity zapříčinily, že nebyl připuštěn ke zkouškám. [13]
  • Jeho nejmladší bratr Liu Xiaoxuan (刘晓暄) zemřel na nemoc srdce předčasně v 90. letech.[10]

V roce 1969, během nuceného odchodu intelektuálů na venkov ho otec převezl do oblasti autonomní oblast Vnitřní Mongolsko blízko Mongolských hranic. Jeho otec nadále zůstával loajální komunistické straně.[16] Po dokončení střední školy v roce 1974, byl poslán na zemědělskou farmu v Ťi-linu.[17]

Poprvé na sebe upozornil v 80. letech 20. století radikálně formulovanými studiemi o vztahu k tradici a kritikou na adresu svých současníků – spisovatelů, literárních kritiků a kolegů v akademickém světě. Jeho mnohdy ostře formulovaná vystoupení si však zároveň získávala respekt intelektuální poctivostí a upřímnou snahou do důsledků promyslet zkušenost politických kampaní 50. let a Kulturní revoluce a vyvodit z nich důsledky pro další směřování intelektuálních snah moderní Číny. Vedle časopisecky publikovaných polemik zároveň v 80. letech napsal monografii o klasické evropské filosofii.

Na jaře 1989, v době, kdy začalo protestní hnutí na náměstí Tchien-an-men, byl na studijním pobytu v USA. Vrátil se do Číny a aktivně se zapojil do protestů. Nakonec byl mezi posledními, kdo na náměstí zůstali, a po masakru vyjednal s armádou bezpečné opuštění protestujících, kteří na náměstí zůstali obklíčeni, do bezpečí. Po masakru na náměstí Tchien-an-men byl poprvé vězněn. V roce 1995 byl opět zatčen, posléze strávil tři roky v převýchovném táboře, kde také potkal svoji ženu.[18]

Signatář a laureát Nobelovy ceny za mír

editovat

Po návratu na svobodu začal publikovat své články v zahraničí. Stal se spoluzakladatelem Nezávislého centra čínského PEN klubu, jehož je čestným prezidentem.

V roce 2008 se stal jedním ze spoluautorů a prvních signatářů Charty 08. Dva dny před zveřejněním Charty byl Liou zatčen a držen na neznámém místě. Po roce, v prosinci 2009, se v Pekingu konal soud a 25. prosince byl Liou Siao-po poslán na 11 let do vězení za "podněcování k podvracení státní moci"[19].

Uvěznění Liou Siao-poa vyvolalo ve světě desítky nesouhlasných reakcí.[zdroj?] Dne 11. února 2010 bylo zamítnuto Liou Siao-poovo odvolání proti rozsudku[20][21]. Dne 8. října 2010 se Liou Siao-po stal přes protesty čínské vlády laureátem Nobelovy ceny míru.[22][23][24][25] Dne 10. prosince 2010 proběhl slavnostní ceremoniál předání Nobelovy ceny míru. Laureátovi ani jeho blízkým nebylo čínskými úřady povoleno cenu osobně převzít. [26]

Onemocnění a smrt

editovat

Dne 26. června 2017 byl propuštěn z vězení kvůli onemocnění rakovinou jater.[27] Krátce poté, dne 13. července 2017, tomuto onemocnění také podlehl.[28]

Jeho manželka Liou Sia, která v té době již skoro 7 let žila pod přísným dohledem režimu, po smrti manžela zmizela neznámo kam, příbuzní se s ní nemohli kontaktovat. Třetí den po smrti Liou Siao-po, 15. července, proběhl za neobvyklých okolností pohřeb. Liou Siao-po byl zpopelněn a popel byl vysypán manželkou do moře. Přátelé a známí uvedli, že na oficiálně zveřejněných fotografiích z pohřbu nemohou údajné přátele rodiny identifikovat.[29][30][31]

Galerie

editovat
  •  
    Slavnostní vyhlášení Nobelovy ceny za mír 2010: prázdné křeslo na jevišti rezervováno pro Liou Siao-pa, který byl v té době ve vězení; Čínská vláda nedovolila odcestovat do Osla ani Liou Sia, které dala domácí vězení.[32]
  •  
    Vánoční přehlídka v Hongkongu poblíž styčné kanceláře požadující vydání Lioa Siao-pa. Foto 5. února 2017
  •  
    První nemocnice Čínské lékařské univerzity v severovýchodním městě Šen-jang, kde Liou Siao-po zemřel 13. července 2017.
  •  
    Občané Hongkongu se shromáždili, aby vzpomněli na Lioa Siao-pa, který zemřel 13. července 2017. Fotografie: 17. července 2017

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Liou Siao-po:  Q3211610. 2011. ISBN 978-2-07-013250-8.
  2. ↑ Dostupné online.
  3. ↑ Nositel Nobelovy ceny za mír Liou Siao-po zemřel - Tiscali.cz. Tiscali.cz. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-13.  Archivováno 13. 7. 2017 na Wayback Machine.
  4. ↑ Cenu za mír získal Liou Siao-po. 'Je to kriminálník,' bouří se Čína | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2010-10-08 [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ Biography of Liu Xiaobo. Encyclopædia Britannica. 2010. [online]. [cit. 2020-08-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ Congressional-Executive Commission on China. ppd.cecc.gov [online]. [cit. 2020-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  7. ↑ Liu Xiaobo: Jailed Chinese dissident has terminal cancer. www.bbc.com [online]. [cit. 2020-08-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ Verdict Against Liu Xiaobo. pen.org [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  9. ↑ a b Ming Pao(in Chinese). news.mingpao.com [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c YU, Jie. 我無罪: 劉曉波傳 (v čínštině). 時報文化. 2012. vyd. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9789571356280. 
  11. ↑ 劉曉波好友 怒批劉曉光無恥 (v čínštině). www.cna.com.tw [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné online. 
  12. ↑ 新时代仍需要抗联精神(prosinec 2004 )——杨念杨靖宇将军诞辰100周年特别报道 (v čínštině). www.jlplib.com.cn [online]. Jilin Provincial Library [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  13. ↑ a b  刘晓暄呼吁中国政府释放其兄刘晓波 (včínštině). www.dw.com [online]. Deutsche Welle [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  14. ↑ 刘晓暄教授-材料与能源学院 (v čínštině). clnyxy.gdut.edu.cn [online]. Guangdong University of Technology [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  15. ↑  侯晓敏 (25. července 2016). 刘晓暄：高分子光化学的传承与创新. 科技日报 (v čínštině). digitalpaper.stdaily.com [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  16. ↑ Liu Xiaobo, Chinese Dissident Who Won Nobel While Jailed, Dies at 61. www.nytimes.com [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  17. ↑ Liu Xiaobo – the quiet, determined teller of China’s inconvenient truths. www.scmp.com [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  18. ↑ Zemřel Liou Siao-po. Nobelista a čínský bojovník za demokracii | Svět. Lidovky.cz [online]. 2017-07-13 [cit. 2017-07-14]. Dostupné online. 
  19. ↑ Zemřel čínský disident a nositel Nobelovy ceny, vězněný za podvracení státu. iDNES.cz [online]. 2017-07-13 [cit. 2017-07-14]. Dostupné online. 
  20. ↑ Odvolání Liou Siao-poa čínský soud zamítnul - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. 
  21. ↑ U.S., EU decry upholding of China dissident sentence. Reuters. 2017-02-11. Dostupné online [cit. 2017-01-20]. 
  22. ↑ Nobelovu cenu míru získal čínský disident Liou Siao-po - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. 
  23. ↑ Liou Siao-po věnoval Nobelovu cenu obětem masakru na Tchien-an-men - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. 
  24. ↑ Čínští komunističtí vysloužilci veřejně odsoudili cenzuru - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. 
  25. ↑ Olga Lomová: Cena ve prospěch demokracie v Číně - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. 
  26. ↑ V Oslu se předává Nobelova cena míru, laureát zůstává ve vězení - Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. 
  27. ↑ Čína propustila laureáta Nobelovy ceny míru Liou Siao-poa, má rakovinu. Novinky.cz [online]. Borgis, 2017-06-26 [cit. 2017-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-06-26. 
  28. ↑ Liu Xiaobo: China's most prominent dissident dies |. bbc.com [online]. 2017-07-13 [cit. 2017-07-13]. Dostupné online. 
  29. ↑ Tělo zesnulého čínského nobelisty Liou Siao-poa bylo zpopelněno. České noviny [online]. 2017-07-15 [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. 
  30. ↑ 'Nebyl tam ani jeden z jeho opravdových přátel.' Tělo Liou Siao-poa bylo časně ráno zpopelněno. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2017-07-15 [cit. 2017-07-18]. Dostupné online. 
  31. ↑ Naši politici zradili demokracii, Rusko je proti Číně svobodná země, říká Etzler. S. od 17:10 minuty do konce. DVTV.cz [online]. 2017-07-18 [cit. 2017-07-18]. S. od 17:10 minuty do konce. Dostupné online. 
  32. ↑ GRACIE, Carrie. Liu Xiaobo: The man China couldn't erase [online]. 13 July 2017 [cit. 2018-07-16]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Literatura

editovat
  • Od Charty 77 k Chartě 08, Liou Siao-po — život v pravdě (česky i anglicky, antologie textů napsaných Liou Siao-poem a o Liou Siao-poovi). Knihovnička českého PEN a Člověka v tísni, 173 s, Praha.

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Liou_Siao-po&oldid=24315945“