Wikipedie

Lennart Meri

estonský spisovatel, historik, režisér a politik

Lennart Meri (29. března 1929 Tallinn – 14. března 2006 Tallinn) byl estonský spisovatel, historik, filmový režisér a politik, který byl v letech 1992–2001 estonským prezidentem.

Lennart Meri
Lennart Meri (1999)
Lennart Meri (1999)
2. Prezident Estonska
Ve funkci:
6. října 1992 – 8. října 2001
Předseda vládyMart Laar
Andres Tarand
Tiit Vähi
Mart Siimann
NástupceArnold Rüütel
Ministr zahraničních věcí Estonska
Ve funkci:
duben 1990 – březen 1992
Předseda vládyEdgar Savisaar
Tiit Vähi
PředchůdceOlev Olesk (v exilu)
NástupceJaan Manitski
Stranická příslušnost
ČlenstvíErakond Isamaaliit (1995–2006)
Národní koaliční strana Vlast (1992–1995)
Rahvarinne (1988–1991)
Rodné jménoLennart-Georg Meri
Narození29. března 1929
Tallinn
Úmrtí14. března 2006 (ve věku 76 let)
Tallinn, EstonskoEstonsko Estonsko
Příčina úmrtírakovina mozku
Místo pohřbeníMetsakalmistu
ChoťHelle Meri
RodičeGeorg Meri
DětiMart Meri
PříbuzníHindrek Meri (sourozenec)
Alma materTartuská univerzita
Lyceum Jansona de Sailly
Profesefilmový režisér, diplomat, scenárista, překladatel, spisovatel, politik a filolog
OceněníŘád slona (1994)
Řád Serafínů (1995)
Řád aztéckého orla (1995)
velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (1995)
velkokříž Řádu tří hvězd (1996)
… více na Wikidatech
CommonsLennart Meri
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dětství a studia editovat

Lennart Meri se narodil v Tallinnu jako syn estonského diplomata Georga Meriho a Alice-Brigitty Engmannové. Se svou rodinou opustil Estonsko ve velmi útlém věku a vzdělání tak získával v Berlíně, Paříži či Londýně. Se svou rodinou se nicméně nacházel v Estonsku v době počátku okupace země Sovětským svazem v červnu 1940. V roce 1941 byla Meriho rodina deportována na Sibiř a sdílela tak stejný osud jako tisíce dalších Estonců, Litevců a Lotyšů.

Během svého pobytu v exilu se Meri začal zajímat o další ugrofinské jazyky, které kolem sebe slyšel. Jeho zaujetí etnickou a kulturní spřízněností ugrofinské rodiny se později stalo častým námětem jeho prací. Meriho rodina léta na Sibiři přežila a žila i nadále v Estonsku. V roce 1953 dokončil Lennart Meri studium na Univerzitě v Tartu.

Profesní život editovat

Političtí představitelé Merimu nepovolili, aby pracoval jako historik, působil tedy jako dramatik ve Vanemuine, nejstarším divadle v Estonsku. Svou první knihu, která byla veřejností přijata velmi dobře, napsal po své cestě do pohoří Ťan-šan v centrální Asii a do pouště Karakum v roce 1958.

Jeho snímky byly sice v Sovětském svazu zakazovány, v západním světě však oceňovány. Ve finských školách byly jeho filmy a texty používány jako studijní materiály. V sedmdesátých a osmdesátých letech cestoval do oblasti Sibiře a sovětského dálného východu a své zkušenosti posléze sděloval v mnoha knihách, které byly v této době v Estonsku velmi populární. Díky svým vynikajícím jazykovým znalostem také často překládal zahraniční autory. V roce 1988 založil nevládní Estonský institut (Eesti Instituut) sloužící k prohlubování kontaktů se západem a k vysílání estonských studentů do zahraničí.

Politická kariéra editovat

Po prvních svobodných volbách v roce 1990 se stal ministrem zahraničních věcí. V této funkci se obklopil mladými vzdělanými lidmi, většinou anglicky hovořícími. Jeho snahou bylo vytvořit otevřený komunikační kanál směrem na západ a prezentovat Estonsko co nejlépe na mezinárodní scéně. 6. října 1992 byl zvolen druhým prezidentem Estonské republiky a 20. září 1996 byl znovuzvolen.

Osobní život editovat

Lennart Meri byl dvakrát ženatý. Z těchto manželství vzešly tři děti: synové Mart Meri (* 1959) a Kristjan Meri (* 1966) a dcera Tuule Meri (* 1985). Jeho následovníky jsou již také čtyři pravnuci.

Vyznamenání editovat

Stát Stuha Název Datum udělení
Dánsko  Dánsko   Rytíř Řádu slona 12. dubna 1994
Estonsko  Estonsko   Řádový řetěz Řádu státního znaku[1] in memoriam 23. února 2008
  Řád státního znaku I. třídy[2] 23. února 2006
  Řádový řetěz Řádu kříže země Panny Marie[3] 10. září 1995
Finsko  Finsko   Velkokříž s řetězem Řádu bílé růže 1995
Francie  Francie   Velkokříž Řádu čestné legie 2001
Island  Island   Velkokříž Řádu islandského sokola 1998
Itálie  Itálie   Rytíři velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku[4] 22. května 1997
Jordánsko  Jordánsko Velkokříž Řádu jordánského obrození 1993
Litva  Litva   Velkokříž Řádu Vitolda Velikého[5] 19. srpna 1997
Lotyšsko  Lotyšsko   Velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd 1996
Maďarsko  Maďarsko   Velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky 1997
Malta  Malta Velkokříž Národního řádu za zásluhy[6] 26. dubna 2001
Mexiko  Mexiko   Velkokříž Řádu aztéckého orla 1995
Německo  Německo   Velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 2000
Norsko  Norsko   Rytíř velkokříže Řádu svatého Olafa 1998
Polsko  Polsko   Rytíři Řádu bílé orlice[7] 27. dubna 1998
Portugalsko  Portugalsko   Velkokříž Řádu prince Jindřicha[8] 29. května 2003
Řecko  Řecko   Velkokříž Řádu Spasitele 1999
Slovinsko  Slovinsko Rytíř Zlaté hvězdy svobody 1997
Švédsko  Švédsko   Rytíř Řádu Serafínů 6. září 1995

Překlady editovat

  • Kde je „ultima Thule“ (výňatky z Hõbevalge). Tvar 6, 1995, 14, s. 16–17. Přel. Vladimír Macura.
  • Pod klenbou polární záře (Virmaliste väraval). Panorama, Praha 1983. Přel. Vladimír Macura.
  • Z projevu estonského prezidenta ve výboru NATO 25. listopadu 1992. Baltika 1993, 8, s. 31–34. Přel. Richard Frič.

Památka editovat

V roce 2009 byl na jeho počest pojmenováno letiště v Tallinnu (Lennart Meri Tallinna lennujaam).

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08. 
  6. ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2019-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  7. ↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 27 kwietnia 1998 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  8. ↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lennart_Meri&oldid=22293365“