Wikipedie

Lauseckerové z Luseku

starý česko-rakouský vladycký rod

Lausekerové z Luseku jsou starý česko-rakouský vladycký rod,[1] v 18. století (znovu) povýšený do šlechtického stavu.[2] Podle erbovní pověsti odvozují svůj původ od hradu Louzek na česko-rakouském pomezí.[3] Korespondenci Oldřicha z Rožmberka[4] k roku 1421 zmiňuje Petra Harachéře z Louzku, podle Tomáše Durdíka "majitele či poněkud méně pravděpodobně purkrabího hradu".[5]

Rod na hradě Louzku a poté v blízké Kaplici a Nažidlech sídlil již v letech 1421[5] a 1490.[6][7]

Historie editovat

Ranou historii rodu není možné přesně rekonstruovat, protože rodové písemnosti byly opakovaně zničeny[1] v náboženských válkách při trojím dobytí hradu Louzek (1432, 1611 a 1619). Kaplicko bylo periferií tehdejšího českého státu, takže se obecně potýká s nedostatkem písemných dokumentů.[8]

Historicky doloženým pravděpodobným majitelem hradu Louzek byl Petr Harachéř z Louzku,[4] který byl roku 1419 purkrabím rožmberského hradu Vítkův kámen.[9]

Nejstaršími členy rodu doloženými ve vyšebrodském urbáři a rodových písemnostech byli Vok (Wolfl, 1470-1490),[6][7] Urban (1510-1560) a Matouš (Matthäus, asi 1539-1639).[3][10]

Rod po roce 1619 zchudl a téměř sestoupil na úroveň měšťanů.[3] Jeho členové pak působili v městské správě a jako radní jihočeských sídel Jindřichův Hradec, Kaplice a Rychnov nad Malší.[11]

Počátkem 18. století došlo k novému vzestupu části rodu. Jeho členové potom působili coby správci panství a purkrabí,[12] tedy jako úřednická šlechta ve službách velkých pozemkových vlastníků (Lobkoviců a Thurn-Taxisů[13]), případně jako vojáci[1] nebo duchovní[14][15][16].

Jihlavská rodová větev[3] byla roku 1763 (znovu) nobilitována císařovnou Marií Terezií s titulem „šlechtic“ (Edler).[1][17][18][19]

Osobnosti editovat

Eufemie Lausekerová byla v letech 1678 až 1686 23. abatyší kláštera klarisek v Českém Krumlově.[14][15]

Václav Lauseker (druhá polovina 17. století) byl jezuitským mnichem v koleji u svatého Michala ve Znojmě.[3] Roku 1692 zapsal stručnou historii rodu,[20] nazývanou Dopis otce Václava.

Leopold Lauseker (19. října 1711, Jihlava [21] - 27. listopadu 1761 Budyně nad Ohří[22]) byl kanovníkem kolegiátní kapituly svatého Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi, děkanem v Budyni nad Ohří[16] a inspirátorem Dientzenhoferova chrámu svatého Petra a Pavla v Kostelci nad Ohří.[1]

Tomáš Lauseker (1667-1.6.1742 Praha[23]) expeditor[24] u královské komory království Českého, dne 26.7.1735 [25] oddán s Marií Uršulou z Rosenbergů.

Matěj František Lauseker zasloužilý hejtman u Eggenbergů.

Jan Lauseker v letech 1713[26]-20[27] purkrabí v Bernarticích, 1724[28] hejtman v Kardašově Řečici, 1726[29] purkrabí v Týnu nad Vltavou. Manželka Anna Barbora Eva Chřepická z Modlíškovic (1682-28.4.1742 Volyně[30]).

Jiří Václav Lauseker (1682-22.4.1762 Pelhřimov[31]) hejtman vožického panství. Dne 30.1.1714 [32] oddán s Terezií Ludmilou Angelmayerová ze Štrembergu.

Vojtěch Jiří Lauseker (Adalbert Georg, 1720-1767) je pokládán za nejvýznamnější osobnost rodu. Byl taxátorem, depozitorem a expeditorem Desk zemských Království českého,[33] radním města Hradčany (dnes součást Prahy)[34]. Císařovna Marie Terezie mu majestátem z 18. října 1763 (znovu) udělila dědičný šlechtický titul jako titul říšský a polepšila mu erb.[17][34][35][36][37]

Šebestián Šimon Lauseker (20.1.1720 Orlík[38]-7.10.1784 Hostouň č. 47[39]) v letech 1745-1784 farář v Hostouni[40].

Plukovník Josef Lauseker (1782-1852) byl voják z povolání a účastník protinapoleonských bitev u Aspern (1809) a u Wagramu (1809), kde byl vážně zraněn.[1]

Petr Jindřich Lauseker (1783-1855) byl významný lesník a botanik.[41]


Erb editovat

V původním erbu byly dvě zkřížené zlaté střely obrácené hroty vzhůru v modrém poli.[3][42]

Po polepšení znaku roku 1763 se toto znamení ocitlo v prvním a čtvrtém poli čtvrceného štítu. Ve druhém a třetím poli přibyl stříbrný jednorožec ve skoku v červeném poli.[17][36]

Klenot tvoří dvě zkřížené zlaté střely mezi půlenými buvolími rohy.[17][36]

Přikryvadla heraldicky vpravo mají modrou a zlatou barvu, přikryvadla heraldicky vlevo mají červenou a stříbrnou barvu.[17][36]

Turnajová přilba je obrácena heraldicky vpravo.[1][34]

Podle shodné či podobné erbovní figury (zkřížené střely) mohli být spříznění s pány (Cerhenskými) z Dražovic Archivováno 7. 8. 2020 na Wayback Machine.[43], z Pořešína[44], ze Služátek[42] a z Vitějovic. Podle základní erbovní figury (střela) mohli spolu s ostatními jmenovanými rody patřit k rozrodu či klientele Bavoroviců (Bavorů ze Strakonic).[45]

Příbuzenstvo editovat

Spojili se s jihočeskými rody Chřepickými z Modliškovic,[12][34] s Koci z Dobrše,[34] s tyrolskými Rosenbergy zu Winkl[34] a uherskými Rákóczy z Rágócze[36].

Podle erbovní pověsti se sami považovali za příbuzné Bavorů ze Strakonic a Harrachů.

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e f VON WURZBACH, Constantin. Bibliographisches Lexikon des Kaisertum Oesterreichs, Sv. 14. Wien: [s.n.], 1891. S. 224–225. 
  2. ↑ SEDLÁČEK, August. Českomoravská heraldika II. Část zvláštní.. Praha: Česká akademie věd, 1925. S. 501–502. 
  3. ↑ a b c d e f SASSMANN, Alois. Kořeny 1. České Budějovice: Karmášek, 2007. 162 s. ISBN 978-80-239-8558-0. S. 18–21. 
  4. ↑ a b RYNEŠOVÁ, Blažena. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I.. Praha: Ministerstvo školství a národní osvěty, 1929. 326 s. S. 42. 
  5. ↑ a b DURDÍK, Tomáš. Hrady na Malši. Praha: Společnost přátel starožitností v nakladatelství Unicornis, 2008. 176 s. ISBN 978-80-86204-19-2. S. 106. 
  6. ↑ a b Vyšebrodský urbář 1530, kniha C. Vyšší Brod: (rukopis) S. 230. 
  7. ↑ a b SCHMIDT, Valentin. Das Urbar des Cistercienser-Stiftes Hohenfurth aus dem Jahre 1530. Cistercienser-Chronik 8. Roč. 1896. 
  8. ↑ DURDÍK, Tomáš. Hrady na Malši. Praha: Společnost přátel starožitností v nakladatelství Unicornis, 2008. 176 s. S. 105. 
  9. ↑ RYNEŠOVÁ, Blažena. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka I.. Praha: Ministerstvo školství a národní osvěty, 1929. 326 s. S. 10. 
  10. ↑ PASCHER, Gerold. Die Pascher-Sippen 1534 - 1946. [s.l.]: G. Pascher, 2006. ISBN 3000185771. S. 253. 
  11. ↑ LAUSECKER, Heinz. Schnelliste Lausecker Abnehmen ab 1500. [s.l.]: Vlastní náklad, 2017. S. 2, 7. 
  12. ↑ a b VAVROUŠKOVA, Anna. Rodinné zápisky Chřepických z Modliškovic. Časopis rodopisné společnosti československé v Praze. Roč. VI/1934, s. 15. 
  13. ↑ Kaiserlich königlicher Schematismus für das Königreich Böheim. Praha: Sommer, 1834. S. 336. 
  14. ↑ a b KLIMESH, Johann Matthäus. Urkunden- und Regestenbuch des ehemaligen Klarissinnen-Klosters in Krummau. Praha: [s.n.], 1904. S. XV. 
  15. ↑ a b KAŠPÁRKOVÁ, Jarmila. Kláštery klarisek a františkánských terciářek v Českých zemích v raném novověku. Univerzita Palackého (dizertační práce). vyd. Olomouc: [s.n.] 2014 s. S. 104. 
  16. ↑ a b Z CHOTĚŠOVA, Jáchym. Nový titulární kalendář ke cti svatého Václava. Praha: [s.n.], 1756. S. 11. 
  17. ↑ a b c d e MYSLIVEČEK, Milan. Velký erbovník 1. Plzeň: Fraus, 2005. ISBN 80-7238-520-8. S. 359. 
  18. ↑ SCHIMON, Anton. Der Adel von Böhmen, Mahren und Schlesien. Česká Lípa: Geržabek, 1859. Dostupné online. S. 87n. 
  19. ↑ KRÁL Z DOBRÉ VODY, Vojtěch (Adalbert). Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien. Praha: Taussig, 1904. S. 138. 
  20. ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království českého 3. Českobudějovicko. [s.l.]: Argo, 1994. S. 241. 
  21. ↑ Matriční záznam o úmrtí farnost Jihlava-sv. Jakub
  22. ↑ Matriční záznam o úmrtí farnost Budyně nad Ohří
  23. ↑ Matriční záznam o úmrtí farnost sv. Vít, Vyšehrad, Praha
  24. ↑ Nowý Tytulárnj Kalendář, Ke Cti Sw. Wácslawa, Knjžete, Mučedlnjka, a Patrona .... Praha: [s.n.], 1735. 176 s. 
  25. ↑ Matriční záznam o oddání farnost sv Tomáš, Praha
  26. ↑ Matriční záznam o narození syna Václava Ignáce farnost Bernartice
  27. ↑ Matriční záznam o narození dcery Terezie Barbory farnost Bernartice
  28. ↑ Matriční záznam o narození syna Jana Karla farnost Kardašova Řečice
  29. ↑ Matriční záznam o narození syna Jana Nepomuka farnost Týn nad Vltavou
  30. ↑ Matriční záznam o úmrtí farnost Volyně
  31. ↑ Matriční záznam o úmrtí farnost Pelhřimov
  32. ↑ Matriční záznam o oddání farnost Chotoviny
  33. ↑ PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království českého, díl V.. Praha: Dědictví Svatojanské, 1911. S. 73. 
  34. ↑ a b c d e f Salbuch 212. [s.l.]: [s.n.] S. 81–87. 
  35. ↑ Zemské desky stavovské 39. [s.l.]: [s.n.], 1764. S. N10-N14. 
  36. ↑ a b c d e VAVŘÍNEK, Karel. Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2010. Praha: Zdeněk Vavřínek + Martin, 2009. ISBN 978-80-904241-1-1. S. 211–212. 
  37. ↑ SEDLÁČEK, Pavel. České zemské desky a heraldika (1642-1869). Heraldica viva : Sborník příspěvků z konference českých, moravských a slezských heraldiků. 2002, roč. II, s. 88. 
  38. ↑ Matriční záznam o narození farnost Orlík
  39. ↑ Matriční záznam o úmrtí farnost Hostouň
  40. ↑ PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království českého, díl VII... Praha: Dědictví Svatojanské, 1913. 
  41. ↑ OPIZ, P. M. Nekrolog. Lotos: Zeitschrift für Naturwissenschaften. 1855, roč. V, s. 207. Dostupné online. 
  42. ↑ a b SEDLÁČEK, August; KOLÁŘ, Martin. Českomoravská heraldika I. Část všeobecná. Praha: Česká akademie cís. Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1902. Dostupné online. S. 362. 
  43. ↑ SEDLÁČEK, August. Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty 3. Praha: Academia, 2002. S. 289. 
  44. ↑ SEDLÁČEK, August. Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty 3. Praha: Academia, 2002. S. 279. 
  45. ↑ SEDLÁČEK, August; KRÁL Z DOBRÉ VODY, Vojtěch. Znaky rodů českých. Praha: Společnost přátel starožitností českých, 1898. S. List XII. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lauseckerové_z_Luseku&oldid=23641960“