Kurská kosa

poloostrov v Baltském moři v Rusku a Litvě

Kurská, Kuronská či Kuršská kosa/poloostrov (rusky Куршская коса, Kuršskaja kosa; litevsky Kuršių nerija nebo častěji jednoduše Neringa[p 1], jméno pochází od starého baltského národa Kurů) je písečný poloostrov, kosa v jihovýchodním cípu Baltského moře. Táhne se ve tvaru úzké, mírně ohnuté duny z jihozápadu na severovýchod od Sambijského poloostrova ke Klaipėdě a odděluje Kurský záliv od Baltského moře. Poloostrov je 98 km dlouhý a 380 m až 3,8 km široký. Jeho jižní část (46 km) náleží Rusku (Kaliningradská oblast), kdežto severní (52 km) Litvě (Klaipėdský kraj).

Kurská kosa
Kuršská kosa
Kuronský poloostrov
Světové dědictví UNESCO
Smluvní státLitvaLitva Litva
RuskoRusko Rusko
Souřadnice
Typkulturní dědictví
Kritériumv
Odkaz994 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení2000 (24. zasedání)
Kurská kosa a záliv

Od roku 2000 je kosa zařazena na listinu Světového dědictví UNESCO.[1]

Geologie, flóraEditovat

Na pobřeží Baltského moře se vytvořily písečné vyvýšeniny – přední duny (vysoké 4 až 12 m). Ty jsou někdy zpevněné rostlinstvem. Za nimi se rozprostírá hrbolatá, místy bažinatá plochá rovina pokrytá trávou a keři. Podél celé kosy se zvedá řada velkých písečných dun, které mají průměrnou nadmořskou výšku 30 až 40 m. Nejvyšším geografickým bodem je duna Vecekrugo kopa (Vecekrugo kalnas) 67,2 m n.m. Nejužší místo 380 m je u obce Lesnoj (rusky Лесной) v ruské enklávě a nejširší 3,8 km u Bulviko ragas (poloostrov Bulviko), to je čtyři kilometry severovýchodně od Nidy.

Velká část z nich je pokryta lesy (hlavně borovice, olše lepkavá s příměsí dubu, lípy a jilmu). Původně byla Kurská kosa zalesněna, ale vlivem sílícího osídlení byly lesy postupně káceny a flóra ničena dobytkem. V období sedmileté války v roce 1757 ruská armáda pro potřebu výstavby lodí s nízkým ponorem, vykácela zbytky lesů. V té době zbývalo na poloostrově kolem 10 % lesů. V důsledku odlesnění se začaly nezpevněné duny vlivem větrů přesouvat. Tak například byla na konci 18. století pod dunami pohřbena vesnice Karvaičiai.[1] V roce 1825 začal Georg David Kuwert, úředník pošty, se svým otcem Gottliebem znovu osazovat písečné duny.[2][3] Téměř přes sto let byly vysazovány traviny a různé druhy borovic a bříz. To vedlo ke zvětšení zalesnění, takže 75 % ploch pokrývaly lesy (z toho tři čtvrtiny tvoří borové lesy) a 12 % tvořily písečné duny). Na území Ruska (Kaliningradská oblast) byl v roce 1987 vytvořen Hациона́льный парк Куршская коса (česky Národní park Kurská kosa, rozloha 6,6 tisíc hektarů) a na části patřící Litvě byl v roce 1991 vytvořen Kuršių Nerijos nacionalinis parkas (česky Národní park Kurská kosa, rozloha 26,5 tisíce hektarů).[4]

Nejpopulárnějšími turistickými cíli celé Kurské kosy jsou Parnidžio kopa a město Nida.

OsídleníEditovat

V 10. až 11. století kosu obývali vikingové, kteří sídlili v okolí obce Rybačij (rusky Рыба́чий), v jejímž okolí v roce 1893 byly německými archeology nalezeny první stopy po osídlení. Teprve až v roce 2008 bylo stálé osídlení potvrzeno na základě ruských výzkumných prací. Ve středověku bylo Řádem teutonských rytířů na kose postaveno několik pevností.[5] Řád byl poražen v roce 1410 armádou Litevského velkovévody a Polska.[6] Mezi další osídlence patřili Kurové, kteří se zabývali rybolovem, dřevorubectvím a uměleckými řemesly. Kurové byli vytlačeni (pobiti) Řádem mečových bratří. Před druhou světovou válkou kosa byla součástí Východního Pruska. Po ukončení války byla kosa anektována SSSR a německé obyvatelstvo vysídleno. V roce 1991 byla jižní část kosy ponechána Rusku a severní připadla Litvě.[1]

Kosa je chráněným přírodním územím. Na litevské straně se na ní nachází obec Neringa, což je administrativní celek zahrnující vsi Nida, Preila, Pervalka, Juodkrantė aj.

V ruské části se nacházejí obce Morskoje (Морско́е), Rybačij (Рыбачий), Krasnoreče (Красноречье) a Lesnoj (Лесной).

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Neplést však s litevským městem Neringa, které na kose leží.

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Kurische Nehrung na německé Wikipedii a Mierzeja Kurońska na polské Wikipedii.

  1. a b c STINGL, Tomáš. Kurská kosa: zapomenutá evropská exotika. E15.cz [online]. [cit. 2020-02-15]. Dostupné online. 
  2. Nidos kopų apželdintojų senųjų kapinių komplekso Gotlybo Dovydo Kuverto ir Georgo Dovydo Kuverto kapai. kvr.kpd.lt [online]. [cit. 2022-11-04]. Dostupné online. 
  3. Neringa - G. D. Kuvertas - Įžymūs krašto žmonės - Pažinkite Neringą. web.archive.org [online]. 2013-09-20 [cit. 2021-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-09-20. 
  4. Куршская коса. www.nhpfund.ru [online]. [cit. 2021-06-16]. Dostupné online. 
  5. GRÉKOVÁ, Lenka. Kurská kosa je Baltská Sahara s jantarovým pokladem – Travel Adventure [online]. 2020-09-18 [cit. 2021-06-16]. Dostupné online. 
  6. Litva: Historie. www.jimi007.cz [online]. [cit. 2021-06-16]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat