Wikipedie

Kulík pobřežní

druh ptáka rodu Thinornis

Kulík pobřežní (Thinornis novaeseelandiae) je malý kulíkovitý pták, který je endemický Novému Zélandu. Jedná se o silně ohrožený druh se zbytkovou populací kolem 250 jedinců (stav k roku 2021). Nejpočetnější populace se vyskytuje na chathamském ostrově Rangatira.

Jak číst taxoboxKulík pobřežní
alternativní popis obrázku chybí
Dospělý kulík pobřežní
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neogathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďkulíkovití (Charadriidae)
Rodkulík (Thinornis)
Binomické jméno
Thinornis novaeseelandiae
Gmelin, 1789
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika editovat

První zmínky o pozorování druhu pochází ze zápisků Johanna Forstera, který druh spatřil v Dusky Sound i Queen Charlotte Sound v roce 1773.[2] První vědecký popis druhu obstaral až Johann Friedrich Gmelin v roce 1789.[3] Gmelin druh pojmenoval jako Charadrius novae Seelandiae a jeho popis vyšel v Systema Naturae.[4] Maorský název druhu je tūturuatu, v moriorštině se označuje jako tchūriwat’.[5]

  • Vybraná dobová vyobrazení
  •  
    Dospělec (dole) a juvenál, 1873
  •  
    Kulík pobřežní (nahoře) a kulík křivozobý, 1888
  •  
    Dospělý jedinec, 1781–1787

Rozšíření a populace editovat

Kulík pobřežní je endemický k Novém Zélandu. Vyskytuje se na chathamském ostrově Rangatira a dále na několika malých ostrovech bez predátorů (Waikawa v Hawke’s Bay, Motuora, Motutapu, ostrovy Mana aj.), kam byl druh translokován v rámci záchranných prací na ochraně druhu před vyhynutím. Na zmíněných ostrovech se však nachází pouze minimální populace.[6]

Celková populace kulíků pobřežních se k roku 2021 odhadovala na 250 jedinců.[5]

Popis editovat

 
Dospělý kulík

Jedná se o malého přisedlého ptáka s výraznou kresbou na hlavě. Korunka je hnědá, kolem ní se nachází bílé halo, které sahá až k očím. Přes čelo, tváře a bradu se táhne černý límec, který se spojuje na šíji. U samice je tento límec tmavě hnědý. Svrchní strana těla je jinak světle hnědá, spodina je bílá. Zobák je červený s černou špičkou. Duhovky jsou olivově hnědé, oční kroužek je sytě oranžový. Nohy jsou růžovooranžové, drápy černé. Nedospělé jedince lze rozpoznat podle světle hnědého límce přes tváře, bílého obočí a hnědého zobáku, který je u kořene oranžový. Dospělci dosahují délky 20 cm a váhy 60 g.[7][8]

Chování editovat

Jedná se o krotké ptáky, ke kterým se lze přiblížit na poměrně malou vzdálenost. Podobně jako řada ostatních kulíkovitých, i kulíci pobřežní jsou v době hnízdění silně teritoriální, avšak po skončení hnízdního období občas tvoří početná hejna, ve kterých společně hřadují i shánějí potravu na podzim a v zimě.[9] Jedná se o zdatné letce, co dokáží ulétnout i stovky kilometrů, nicméně běžně žijí převážně usedavě a většinu času tráví v blízkosti své domovské pláže.[8][9] Na teritoriích se projevuje hlasitým a dlouhým zvonivým tónem, kontaktní volání představuje je rychlé a krátké čip čip čip. Živí se širokou škálou malých litorálních (korýši, měkkýši) i suchozemských bezobratlých, občas sežerou i malou rybku.[9] K přirozeným predátorům patří racek jižní, moták tichomořský a sovka bubuk.[10]

Hnízdění editovat

 
Vejce kulíků pobřežních

Utváří dlouhodobé páry, které spolu zahnizďují na tomtéž místě rok co rok.[9] Jak už druhový název napovídá, kulíci pobřežní hnízdí v pobřežních oblastech, kde využívají takřka jakýkoliv biotop od písčitých pláží, skalnatého či oblázkového pobřeží po wattové pobřeží zátok.[10] Ke snášení vajec dochází od poloviny října do ledna. Na Rangatiře vyvádějí jednu snůšku ročně, avšak v jiných lokalitách většinou dvě. Samice klade 2–3 béžová vejce s černým síťovinovým vzorem ve 3–5 denních intervalech do hnízda skrytého v husté vegetaci či pod balvany. Vejce mívá rozměr 37×26 mm a váží 13 g. Po nakladení poslední vejce partneři započnou s inkubací. Na vejcích se střídají, avšak samice inkubuje častěji.[11]

Nedospělí kulíci se často rozlétnou do poměrně dalekých končin, avšak vykazují vysokou věrnost místu narození, kde se často vrací k vlastnímu zahnízdění. K prvními zahnízdění na ostrově Rangarita dochází ve věku 2–3 let, na jiných lokalitách nebo v zajetí může dojít k zahnízdění již v 1. roce života.[9] Může se dožít nejméně 20 let.[11]

Ohrožení editovat

 
Nedospělý okroužkovaný kulík pobřežní

Ještě v první polovině 19. století byl druh široce rozšířen v pobřežních oblastech Jižního ostrova a alespoň částečně i podél pobřeží Severního ostrova. Následkem introdukce savčích predátorů (krysy, kočky, lasicovité šelmy) však došlo do 70. let 19. století k vyhlazení populace z obou hlavních novozélandských ostrovů. Za hlavní příčinu vymizení druhu se považuje explozivní rozšíření potkana obecného.[10]

Druh našel útočiště na Chathamských ostrovech, avšak i tam z většiny území vymizel po introdukci koček. V roce 1993 se poslední zbytková populace o velikosti 130 jedinců nacházela na chathamském ostrově Rangatira. V roce 1999 bylo nečekaně objeveno 21 kulíků pobřežních na maličkém chathamském ostrově Western Reef, avšak krátce po objevu populace prudce poklesla a poslední samec byl v roce 2003 vzat do chovu do zajetí.[4] Díky intenzivnímu ochrannému managementu druhu se od té doby podařilo mírně navýšit stavy kulíků, a to zejména díky založení nových populací na dalších novozélandských ostrovech bez predátorů. K roku 2016 bylo na nové lokality přemístěno kolem 500 kulíků.[10] Vedle přemístění nedospělých jedinců z volné přírody dochází i k vypouštění mladých kulíků odchovaných v zajetí.[5]

Některé z nových menších populací však z různých důvodů selhaly (invaze krys, nemoci) a některé další zatím nedosáhly udržitelných počtů. Pokračující problém jsou hlavně invazivní druhy savčích predátorů, na které jsou kulíci extrémně citliví. Mezinárodní svaz ochrany přírody proto druh k roku 2016 hodnotil jako ohrožený, nicméně jedním dechem dodával, že kulík pobřežní jen krůček od hodnocení jako kriticky ohrožený. Populace druhu je extrémně malá, nicméně stabilní, případně na mírném vzestupu.[10]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ WATOLA, George. The discovery of New Zealand's birds: the first record of every bird species in New Zealand since 1769. Orewa: Stepping Stone Books, 2009. Dostupné online. ISBN 9780473135409. S. 127. (anglicky) 
  3. ↑ Buttonquail, thick-knees, sheathbills, plovers, oystercatchers, stilts, painted-snipes, jacanas, Plains-wanderer, seedsnipes [online]. IOC World Bird List v12.2 [cit. 2022-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b GILL, B.J.; BELL, B.D.; CHAMBERS, G.K.; MEDWAY, D.G.; PALMA, R.L.; SCOFIELD, R.P.; TENNYSON, A.J.D. Checklist of the birds of New Zealand, Norfolk and Macquarie Islands, and the Ross Dependency, Antarctica. Wellington: Te Papa Press in association with the Ornithological Society of New Zealand, 2010. 502 s. Dostupné online. ISBN 978-1-877385-59-9. S. 221. (anglicky) 
  5. ↑ a b c Tūturuatu/Tchūriwat’/Shore plover. www.doc.govt.nz [online]. Department of Conservation [cit. 2022-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Heather, Robertson & Onley 2015, s. 345-346.
  7. ↑ Heather, Robertson & Onley 2015, s. 132.
  8. ↑ a b Kolektiv autorů, 2010. Reader's digest complete book of New Zealand birds. Příprava vydání C. J. R. Robertson. Wellington: Reader's Digest Service Pty Limited. ISBN 0-474-00048-6. S. 188. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d e DOWDING, J. E. Shore plover | Tuturuatu [online]. New Zealand Birds Online, 2013 [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b c d e Thinornis novaeseelandiae [online]. BirdLife International, 2016 [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22693899A93429618.en. (anglicky) 
  11. ↑ a b Heather, Robertson & Onley 2015, s. 346.

Literatura editovat

  • HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. (anglicky) 
  • MERCHANT, S.; HIGGINS, P. J., 1993. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds. Volume 2, Volume 2, Raptors to lapwings. Svazek 2. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0195530698. (anglicky) 
  • Kolektiv autorů, 2010. Reader's digest complete book of New Zealand birds. Příprava vydání C. J. R. Robertson. Wellington: Reader's Digest Service Pty Limited. ISBN 0-474-00048-6. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kulík_pobřežní&oldid=23837085“