Kostival hlíznatý

druh rostliny

Kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum) je jedním ze čtyř druhů vytrvalých rostlin z rodu kostival které v české přírodě vyrůstají.

Jak číst taxoboxKostival hlíznatý
alternativní popis obrázku chybí
Kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbrutnákotvaré (Boraginales)
Čeleďbrutnákovité (Boraginaceae)
Rodkostival (Symphytum)
Binomické jméno
Symphytum tuberosum
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rozšíření

editovat

Kostival hlíznatý byl v minulosti pojímán velmi široce a proto byl jeho výskyt uváděn od Španělská až po Ukrajinu. V současnosti je tento druh posuzován v užším smyslu a jeho přítomnost byla pozorována hlavně ve Střední Evropě kde se vyskytuje v Německu, Rakousku, Polsku, České republice a na Slovensku, zavlečen byl do Severní Ameriky. V Česku roste především na Moravě v oblasti Bílých Karpat odkud zasahuje přes Českomoravskou pahorkatinu do Čech, kde se objevuje hlavně podél Vltavy.

Ekologie

editovat

Stínomilný druh vyskytující se nejčastěji na kyprých a výživných vlhčích půdách v lužních lesích, v dubo habrových a dubo lipových hájích, okolo lesních potoků, tůní či jezírek i kolem lesních cest. Vyhovují mu půdy zásadité až slabě kyselé a běžně se vyskytuje do nadmořské výšky 600 m.

Vytrvalá bylina s přímou lodyhou vysokou 20 až 40 cm. Lodyha, 3 až 7 mm tlustá, bývá jednoduchá a jen ojediněle je v horní části větvená s jednou až dvěma větvemi rostoucími z paždí listů. Dutá, hranatá, na omak drsná lodyha je na vrcholu dvouklaná a porostlá delšími odstávajícími či nazpět ohnutými chlupy a krátkými háčkovitými chloupky. Vyrůstá z vodorovného až šikmého oddenku který je v průřezu válcovitý a místy hlíznatě ztlustlý. Dužnaté kulovité hlízy oddenku až 1,5 cm velké jsou vně hnědé a uvnitř bělavé.

Lodyha je porostlá pěti až osmi střídavými listy s eliptickou až vejčitě kopinatou čepelí která bývá dlouhá 5 až 11 a široká 2,5 až 4 cm a na vrcholu je zašpičatělá. Dolní listy jsou dlouze řapíkaté a v období kvetení již obvykle usychají, střední jsou krátce řapíkaté a horní přisedlé. Horní strana listů bývá tmavě zelená a hustě drsně chlupatá, spodní je světle zelená s delšími odstálými a mnoha drobnými háčkovitými chlupy.

Oboupohlavné květy, se stopkami až 5 mm dlouhými a měkce chlupatými, vytvářejí řídká květenství, dvojité vijany. Zelený, chlupatý, vytrvalý kalich, dělený do pěti úzkých cípů až 5 mm dlouhých je ve spodní části srostlý, po odkvětu se jeho cípy prodlužují. Žlutá trubkovitá koruna bývá dlouhá 15 až 20 mm a má pět široce trojúhelníkovitých, nazpět ohnutých cípů. V korunní trubce je pět trojhranných šupin. Nitky pěti tyčinek jsou srostlé s korunní trubkou i šupinami a z trubky nepřečnívají, prašníky jsou špičaté. Čnělka jen málo přesahuje z koruny a je zakončena drobnou hlavičkovitou bliznou. Květy rozkvétají v květnu až červnu, opylovány jsou hmyzem.

Plodem jsou čtyři srostle, tmavě hnědé tvrdky, asi 3 mm dlouhé, nepravidelně vejčitého tvaru a po povrchu hustě bradavčité, obsahují po kulatém semeni. Kostival hlíznatý se rozmnožuje oddenky i semeny. Je dodekaploidní druh, 2n = 96.[1][2][3][4]

Reference

editovat
  1. KOBRLOVÁ, Lucie. Biosystematická a chorologická studie Symphytum tuberosum agg. ve střední Evropě. Olomouc, 2014 [cit. 03.03.2015]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Bohumil Trávníček. Dostupné online.
  2. BERTOVÁ, Lydia; GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/1: Kostihoj hľuznatý [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1993 [cit. 2015-03-03]. S. 88–92. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. ISBN 80-224-0349-0. (slovensky) 
  3. HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Kostival hlíznatý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 10.02.2008 [cit. 2015-03-03]. Dostupné online. 
  4. DIVÍŠEK, Jan; CULEK, Martin; JIROUŠEK, Martin. Multimediální výuková příručka: Kostival hlíznatý [online]. Geografický ústav, PřF, Masarykova univerzita, Brno, rev. 2010 [cit. 2015-03-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat