Kostel svatého Jiljí (Kostelní)
Kostel svatého Jiljí je římskokatolický, dříve filiální kostel a farní kostel v Kostelní, místní části města Kraslice v okrese Sokolov. Od roku 1988 je spolu s ohradní zdí chráněn jako kulturní památka České republiky.[1] Je nejstarším kostelem na Kraslicku.[2] U cesty, která vede ke kostelu, se nacházejí tři středověké kamenné smírčí kříže.[3]
| Kostel svatého Jiljí v Kostelní | |
|---|---|
.jpg) Kostel sv. Jiljí v Kostelní | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Karlovarský |
| Okres | Sokolov |
| Obec | Kraslice |
| Lokalita | Kostelní |
| Souřadnice | 50°18′10,17″ s. š., 12°25′20,62″ v. d. |
  Kostel sv. Jiljí v Kostelní | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | plzeňská |
| Vikariát | sokolovský |
| Farnost | Kraslice |
| Užívání | příležitostné |
| Zasvěcení | svatý Jiljí |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | baroko |
| Specifikace | |
| Stavební materiál | zdivo |
| Další informace | |
| Kód památky | 26773/4-616 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Přesná doba vzniku není známa, z názvu osady Kostelní lze vyvodit, že zde stál kostel již před rokem 1185, ze kterého pochází první písemná zmínka o osadě Kostelní. Tuto domněnku potvrzují i novější práce, jež kladou výstavbu kostela právě do druhé poloviny 12. století, tedy do počátku kolonizačního úsilí mnišského cisterciáckého řádu. Kostel sloužil jako filiální. Původní románský kostel byl v roce 1692 přestavěn v barokním slohu, což prozrazuje vytesaný letopočet. Po skončení druhé světové války došlo k odsunu německého obyvatelstva a kostel postupně chátral. Počátkem 90. let 20. století došlo k rozsáhlým opravám kostela. Většina nákladů byla hrazena bývalými německými farníky.[4]
Architektura editovat
Orientovaný kostel je jednoduchou jednolodní stavbou s pravoúhlým presbytářem, se sakristií na severní straně. Před západním průčelím stojí mohutná hranolová věž s cibulovitou bání a lucernou. Okna z doby barokní přestavby jsou půlkruhově zakončená. Kostel má sedlovou střechu pokrytou šindelem. Při opravách kostela byly v roce 1991 nalezeny dva dveřní oblouky a dodatečně zaslepené románské okno ve východní straně presbytáře. Všechno pocházející z 12. století. Z architektonického hlediska je zajímavá odlišná výška zdivá lodi a presbytáře. Možným důvodem snížení zdivá presbytáře při barokní přestavbě mohlo být odbourání starší chórové věže. V krovu se v těchto místech nachází hrázděná nástavba s kamennou vyzdívkou. Kruchta na východní straně lodi má jedno rameno a je nesena dřevěnými pilíři. Triumfální oblouk je půlkruhový.[4]
Interiér editovat
.jpg)
Současný interiér se výrazně liší od toho, jaký zde byl ještě před několika desetiletími. Původní podoba je zřejmá z dobových fotografií. Odcizeny byly téměř všechny sochy, například sochy sv. Vavřince, sv. Šebestiána, sv. Barbora, Panny Maria s Ježíškem, sousoší Kristova křtu z křtitelnice a další. Rovněž zmizelo původní barokní oltářní plátno. Pozdně barokní oltářní plátno zobrazovalo sv. Jiljí modlícího se v otevřené krajině před krucifixem, v pozadí stála postava anděla. Současný obraz je novější neodborné dílo, na němž je zachycen sv. Jiljí s laní a anděly. Hlavní dřevěný a polychromovaný oltář pochází z konce 17. století. Součástí oltáře byly rovněž plastiky sv. Barbory a sv. Apoleny a pocházejí rovněž ze 17. století. Kromě toho byl oltář doplněn o barokní sochy sv. Antonína Paduánského a dalšího světce vedle retabula, na menze stály sv. Kateřina a sv. Markéta. Tato díla jsou z 18. století. Mladšího data jsou barokní postranní oltáře. Na epištolní straně stojí oltář Panny Marie, nyní bez barokní sochařské výzdoby. V kostele je kamenná křtitelnice z roku 1730. Veškeré současné nebo ukradené vybavení patří k běžnému vybavení, pro region má však kulturní význam.[4]
Reliéfy editovat
V jižní stěně kostela jsou vsazeny dva kamenné románské figurální reliéfy, které původně zdobily vstupní portál původního kostela a možná byly součástí reliéfního pásu. Inspiraci bylo nejspíš umělecké prostředí Regensburgu. Reliéfy jsou obvykle pojmenovávány jako Muž se svitkem a Muž zápasící s drakem. Originály se nacházejí v muzeu v Sokolově, ve zdi kostela jsou usazeny repliky.[4]
Galerie editovat
-
Pohled od jihu -
Pohled od hřbitova -
Reliéfy ve zdi kostela -
Presbytář -
Kostelní hřbitov
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-07-01]. Identifikátor záznamu 137973 : kostel sv. Jiljí. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Oficiální stránky města Kraslice. www.kraslice.cz [online]. [cit. 2016-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-07.
- ↑ MonumNet - soubor tří smírčích křížů
- ↑ a b c d PROKOP, Vladimír ml.; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 1. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 370–375.
Literatura editovat
- KOTĚŠOVEC, Václav. Pohledy do historie měst a obcí Kraslicka. 1. vyd. Praha: Svazek měst a obcí Kraslicka, 2011. 271 s. ISBN 978-80-86289-70-0.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Jiljí na Wikimedia Commons - Znovuobjevené Krušnohoří
