Otevřít hlavní menu

Kostel svatého Cyrila a Metoděje (Olomouc)

kostel v Olomouci

Kostel sv. Cyrila a Metoděje se nachází v Olomouci-Hejčíně. Jedná se o kostel neoklasicizující moderny. Jednoduchý exteriér kostela kontrastuje s bohatou výzdobou. Kostel slouží pro římskokatolickou farnost Hejčín, zahrnující také Řepčín a Neředín.

Kostel svatého Cyrila a Metoděje
Kostel svatých Cyrila a Metoděje – celkový pohled od jihovýchodu
Kostel svatých Cyrila a Metoděje – celkový pohled od jihovýchodu
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Kostel svatého Cyrila a Metoděje
Kostel svatého Cyrila a Metoděje
Odkazy
Ulice Cyrilometodějské náměstí
Kód památky 26228/8-2958 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

 
Pohled od západu

Kostelní jednota oslovila roku 1925 architekta Ladislava Skřivánka, aby vypracoval architektonicko-urbanistický návrh. Detailní plán a rozpočet však nedodal, jednota proto upustila od jeho návrhu a vypsala veřejnou soutěž na projekt stavby.[1] Anonymní soutěž pořádanou v letech 1928–1929 vyhrál architekt a stavitel Josef Šálek z Brna, který poté zpracoval vlastní projekt. Stavba byla zahájena 16. září 1929, 28. září téhož roku arcibiskup ThDr. Leopold Prečan posvětil základní kámen a dokončena byla staviteli Jindřichem Kyliánem a Tomášem Šipkou v roce 1932, kdy 5. července byla celá stavba slavnostně posvěcena.

Julius Pelikán vytvořil sochy z kamene, kovu a ze dřeva: bronzové sousoší sv. Cyrila a Metoděje, sochy na bočních oltářích, sochy v kapli Panny Marie, reliéf na křtitelnici, reliéf na kazatelně. Kamenické práce odvedly firmy Jar. Semerák a Jan Pavlásek, varhany s třiceti rejstříky pochází od firmy bratří Riegerů z Krnova a uměleckořemeslná díla z kovů od pražské dílny Franty Anýže.

Za druhé světové války bylo zabaveno 9 zvonů, zůstal jediný, přesto až v roce 1994 byly posvěceny tři nové zvony nazvané Nejsvětejší Trojice, sv. Cyril a Metoděj a Panna Maria.

PopisEditovat

Kostel je 72 m dlouhý a 20 m široký. Vlastní trojlodní římská bazilika má plochý strop, je 44 m dlouhá, 18 m široká a 14,5 m vysoká, boční lodě mají výšku 7 m a šířku 2,6 m. Věž je vysoká 65 m, kříž na vrcholu věže je 8 m dlouhý, bronzové sousoší sv. Cyrila a Metoděje na průčelí věže je 4,5 m vysoké. Před vchodem do předsíně je vstupní lodžie tvořená řadou sloupů.

 
Bronzové sousoší sv. Cyrila a Metoděje

Hlavní oltář má oltářní obraz největší ve střední Evropě o rozměrech 8,70×7,20 m. Mozaika obrazu zachycuje modlitbu Confiteor (Vyznávám se) a byla vytvořena podle návrhu akademického malíře Jana Köhlera. Na obraze jsou nahoře: Nejsvětější Trojice, Panna Marie, sv. Jan Křtitel a archanděl Michael, ve střední části: sv. Petr, sv. Pavel, napravo jsou: sv. Cyril a Metoděj, západní a východní církevní Otcové, klečící arcibiskup Leopold Prečan, dole je silueta Olomouce. Je zde i bývalý hlavní oltář s bronzovým baldachýnem a čtyři boční oltáře: v pravé lodi oltář sv. Terezičky, v levé lodi oltář sv. Anežky České. V interiéru se dále nachází celkem tři kaple: Boží hrob a Jesličky v zadní části, kaple Panny Marie na severozápadě za presbytářem.

Malovaná okna v kapli Panny Marie navrhl také Jano Köhler:

Na stavbu byl použit neobvykle vysoký počet mramorů a kamenů:[2]

  • 10 druhů mramorů: sněžníkovský, suchomastský, africký UKA, italský Calacatta Giallo, italský Carrara, červený belgický, španělský Juane Rosé, belgický Bois Jourdan, pyrenejský Rouge Antique, Repentabor
  • 2 druhy onyxů: marocký, texaský
  • 5 druhů žul: švédská leštěná, liberecká leštěná, železnohorská, slezská, tisská
  • 2 druhy travertinů: italský, slovenský
  • 2 druhy pískovců: budačinský, maletínský
  • acháty

Pod chrámem v kryptě je sarkofág olomouckého arcibiskupa ThDr. Leopolda Prečana.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. BRAUN, J. Chrám sv. Cyrila a Metoda v Olomouci-Hejčíně [online]. Hejcin.cz, 1932. Dostupné online. 
  2. Schindler A. Tajemná Olomouc aneb Olomouc jak ji neznáte. Olomouc: Votobia, 1998, 143 pp. ISBN 80-7198-330-6, strany 48–50.

LiteraturaEditovat

  • Pojsl M. & Londin V. Dvanáct století naší architektury. Olomouc s. r. o., Olomouc, 2003, 208 pp., ISBN 80-7182-163-2, strany 184–185.

Externí odkazyEditovat