Julius Pelikán
Julius Pelikán (23. února 1887 Nové Veselí[1] – 17. února 1969 Olomouc) byl český akademický sochař a medailér.
| Julius Pelikán | |
|---|---|
 | |
| Narození | 23. února 1887 Nové Veselí  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 17. února 1969 (ve věku 81 let) Olomouc  Československo |
| Místo pohřbení | Nové Veselí |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | sochař a medailér |
| Ocenění | zasloužilý umělec |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
.jpg)
Narodil se 23. února 1887 v rodině ševce Julia Pelikána a jeho manželky Anny, roz. Sobotkové, v domě čp. 35 v Novém Veselí u Žďáru nad Sázavou. Obecnou školu navštěvoval v rodišti a měšťanku ve Žďáru nad Sázavou. Poté odešel na Odbornou kamenickou školu do Hořic v Podkrkonoší. Od roku 1905 pak následovala praxe v Německu. Vrátil se roku 1908 a získal zaměstnání při pracích na dómě sv. Petra v Brně. Další praxi absolvoval v Olomouci. Odtud odešel studovat Akademii výtvarných umění v Praze (1909–1913), byl žákem Josefa Václava Myslbeka a Jana Štursy. Po ukončení studia se po vzoru dalších umělců vydal na studijní cestu do Itálie. Od roku 1913 žil trvale v Olomouci, zde i založil rodinu. V roce 1915 byl nucen narukovat.
Za první světové války byl členem zvláštního oddílu pro výzdobu válečných hřbitovů na území dnešního Polska. V tomto oddíle působil také architekt Dušan Jurkovič nebo malíř Adolf Kašpar. Na konci války pracoval s Adolfem Kašparem a dalšími na restaurování fresek v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci.
Od roku 1940 byl předsedou Sdružení výtvarných umělců moravských. Za druhé světové války (1942–1945) byl s manželkou Boženou (rozenou Sternovou) a starším synem Vladimírem vězněn v internačních táborech ve Svatobořicích a v Kounicových kolejích v Brně. Po těchto zkušenostech není divu, že jeho velkým tématem se staly plastiky námětově se týkající odboje. Pozornost věnoval také komorním a dětským námětům a medailérské tvorbě. V roce 1967 mu byl udělen titul zasloužilého umělce. Zemřel 17. února 1969.
Rodina editovat
Z manželství s Boženou, rozenou Sternovou, která byla roku 1943 popravena v koncentračním táboře v Osvětimi, se narodily tři děti: dcera Anna, provdaná Grencnerová, syn Vladimír (1916–1980), později lékař v Olomouci a v Pasece u Šternberka a Jiří Pelikán (1923–1999), významný český novinář a politik.
Dílo editovat
Kromě volné tvorby se zapsal především jako autor desítek pomníků a sochařské výzdoby architektury. Nejvíce jeho prací se nachází v Olomouci.
Výběr jeho prací v Olomouci (pokud není uvedeno jinak):
Od roku 1918 editovat
- Socha kazatele na hrobě Terezie († 1912) a Marie († 1918) Zamykalových, hřbitov Olomouc-Neředín
- 1921 - pomník Karla Havlíčka Borovského v Prostějově
- 1921 – pomník obětem I. světové války, Smetanova ul., Žďár nad Sázavou
- 1921 – pomník Jana Husa, Javorek
- 1924 – pomník osvobození Československa se sochou Františka Palackého v Olomouci - Holici
- vstupní portál palmového skleníku ve Smetanových sadech
- 1925 – pomník padlým v První světové válce se sochou klečící plačky v kroji, bronz; na hřbitově v Ostravě–Třebovicích[2]
- 1926 – sochařská výzdoba mauzolea jugoslávských vojínů[3]
- 1927 – dvě sousoší Nemocného a Zdravé rodiny před vstupem do bývalé Okresní nemocenské pojišťovny (dnes zdravotnické zařízení SPEA) na náměstí Národních hrdinů 2
- 1927 – Jan Evangelista Kosina – busta v Kosinově ulici č. 4 v bývalé budově Slovanského gymnázia v Olomouci
-
Vstupní portál palmového skleníku -
Sochařská výzdoba mauzolea jugoslávských vojínů -
Sousoší Zdravé rodiny na náměstí Národních hrdinů -
Sousoší Nemocný na náměstí Národních hrdinů -
Jan Evangelista Kosina – busta v Kosinově ulici č. 4 v bývalé budově Slovanského gymnázia v Olomouci -
Pamětní deska v obci Příkazy ke 100. výročí narození politika Josefa Vysloužila
- 1928 – ženská figura na pomníku obětem světových válek v Lutíně
- 1929 – socha sv. Václava v Olomouci-Topolanech
- 1929 – reliéf sv. Cyrila a Metoděje na Krajinské lékárně, Horní nám. 10 (spolupráce s architektem Klaudiem Madlmayrem)
- 1929 – Pamětní deska v obci Příkazy ke 100. výročí narození politika Josefa Vysloužila
30. léta 20. století editovat
- 1931 – reliéf ležící ženy se snopem na portálu Pozemkového ústavu, Olomouc, Horní nám. 11 (s K. Madlmayrem)
- 1932 – busta Miroslava Tyrše před sokolovnou na třídě 17. listopadu
- 1933 – František Polívka – socha ve Smetanových sadech
- 1936 – sarkofág arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana v Královské kapli baziliky na Velehradě
- 1937 – Tomáš Štítný ze Štítného (fiktivní podoba) – pomník na Mozartově ulici
- 1937 – deska W. A. Mozarta na Kapitulním děkanství v Olomouci
- 1938 - Pomník obětem 1. a 2. světové války se sochou T. G. Masaryka v obci Kostelec
-
Busta Miroslava Tyrše před sokolovnou na třídě 17. listopadu -
-
Pomník Tomáše Štítného ze Štítného -
Socha letce na hrobu Františka Malkovského v Benešově
40. léta 20. století editovat
- 1946 – pomník obětem 2. světové války se sousoším znázorňujícím utrpení vězně a bolest matky ve vstupním prostoru kroměřížského hřbitova. Na tomto hřbitově je Pelikán také autorem figurální výzdoby několika hrobů.[4]
- 1947 – Josef Petřek (1881–1943) – reliéf v Pavlovické ulici, Olomouc-Pavlovičky
- 1949 – Karel Maydl – pamětní deska ve Fakultní nemocnici v Olomouci
- 1950 – pomník letecké nehody polských pilotů v Těrlicku
-
Pomník obětem 2. světové války na kroměřížském hřbitově -
-
Pomník v místě letecké nehody v Těrlicku
neseřazeno editovat
- Kostel svatého Cyrila a Metoděje (Olomouc) – vytvořil sochy z kamene, kovu a ze dřeva: bronzové sousoší sv. Cyrila a Metoděje, sochy na bočních oltářích, sochy v kapli Panny Marie, reliéf na křtitelnici, reliéf na kazatelně.
-
Kostel svatého Cyrila a Metoděje (Olomouc): bronzové sousoší sv. Cyrila a Metoděje je 4,5 m vysoké -
-
- busty Josefa Kajetána Tyla, Jaroslava Vrchlického, Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka na budově Moravského divadla (již na budově nejsou)
- reliéfy Aloise Jiráska, Eduarda Vojana, Hany Kvapilové a Leoše Janáčka na provozní budově Moravského divadla (třída Svobody)
- etnograf a archeolog, prof. Jan Havelka (1839–1886) – pamětní deska na Biskupském náměstí
- archeolog a speleolog Jindřich Wankel (1821–1897) – pamětní deska na Biskupském náměstí
- Ignát Wurm – pamětní deska na tř. 1. máje
- busta Josefa Dobrovského v knihovně Kláštera Hradisko
- pamětní deska Wolfganga Amadea Mozarta na Kapitulním děkanství v areálu Olomouckého hradu
-
Ignát Wurm – pamětní deska -
Busta Josefa Dobrovského v knihovně Kláštera Hradisko -
Pamětní deska Wolfganga Amadea Mozarta na Kapitulním děkanství -
socha sv. Václava v Topolanech -
socha Františka Skopalíka v Záhlinicích
- Jan Ošťádal – pamětní deska na Sokolské ulici
- Jan Rudolf Demel – busta před zemědělskou školou v Olomouci-Klášterní Hradisko
- baron a mecenáš městských sadů Wilhelm von Schneeburg (1804–1880) – nezvěstný pomník ze Smetanových sadů, pomník odstraněn za komunismu
- Tomáš Garrigue Masaryk – busta před školou v Holici
- socha před Solnými mlýny v Holici
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Nové Veselí
- ↑ SAMEK Bohumil-DOLEJŠÍ Kateřina, Umělecké památky Moravy a Slezska 3.2., O/P. Academia Praha 2021, s. 634, obr. 1108.
- ↑ Mauzoleum Jihoslovanů, citováno 7. ledna 2008
- ↑ MARKÉTA MERCOVÁ, VLASTIMIL SOCHOR. Kroměřížský hřbitov. Kroměříž: SOkA Kroměříž, Muzeum Kroměřížska, 2001. 74 s.
Literatura editovat
- Lakosil, Jaromír: Sochař Julis Pelikán, Brno 1962
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Julius Pelikán na Wikimedia Commons - Galerie Julius Pelikán na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Julius Pelikán
- https://web.archive.org/web/20070914135050/http://www.noveveseli.cz/obec/rodaci/pelikan/kniha/default.shtm
- http://sochar-julius-pelikan-1887-1969.nepropasni.cz/ Archivováno 2. 8. 2007 na Wayback Machine.
- vila Julia Pelikána na serveru slavnevily.cz
- Julius Pelikán v informačním systému abART
