Wikipedie

Kostel svatého Bartoloměje (Holedeček)

kostel v Holedečku

Kostel svatého Bartoloměje je římskokatolický farní kostel[1] v Holedečku v okrese Louny zasvěcený svatému Bartoloměji. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka České republiky.[2] Stojí ve vyvýšené poloze nad návsí obklopený hřbitovní zdí.

Kostel svatého Bartoloměje
v Holedečku
Pohled z jihu
Pohled z jihu
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresLouny
ObecHoledeč
LokalitaHoledeček
Souřadnice50°17′1,76″ s. š., 13°33′37,37″ v. d.
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátlounský
FarnostHoledeček
Statusfarní kostel
Užíváníbližší informace:
o bohoslužbách
o Noci kostelů
Současný majitelObec Holedeč
ZasvěceníBartoloměj
Architektonický popis
Stavební slohbarokní
Výstavba1737
Specifikace
Délka23 metrů
Šířka14 metrů
Umístění oltářena severovýchod
Stavební materiálkámen, zdivo
Další informace
Adresaul. Žatecká, Holedeč
Oficiální webstránky farnosti
Kód památky43565/5-1132 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

 
Noční pohled na kostel

První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1350. Místnímu faráři tehdy uložila pražská arcidiecéze vyhlásit v něm exkomunikaci rytíře Jaroslava ze Stránek.[3] Rozsah farnosti nelze stanovit s jistotou. Je pravděpodobné, že měla stejný územní rozsah, jako když byla v roce 1812 obnovena a kdy do ní patřily Holedeč, Holedeček, Veletice a Stránky.[4]

Do začátku husitské revoluce je známo několik jmen holedečských farářů. Poslední z nich byl roku 1416 kněz Hanuš, který přišel z Kolešovic.[5] Patronátní právo vykonávali vždy rytíři s predikátem "z Holedeče" a rovněž "ze Stránek", sousední vesnice, kteří měli v Holedečku rovněž majetek. Holedečská farnost se ve středověku ve srovnání s jinými řadila mezi průměrně zajištěné. V letech 1384–1405 platila 12 grošů papežského desátku.[6] Po husitských válkách fara zřejmě zanikla. Časově nejbližší zpráva po roce 1416 pochází až z roku 1626, kdy byl holedečský kostel filiálním k děkanskému kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Žatci.[7]

V roce 1787 se při kostele začaly vést matriky,[8] roku 1788 byl kostel povýšený na lokálii a od roku 1812 byl opět samostatnou farností, k níž měli patronát, stejně jako k žateckému děkanskému kostelu, premonstráti ze strahovského kláštera.

 
Bývalá fara z roku 1846

Prvním farářem se stal P. Norbert Lehmann, který při kostele působil už jako lokalista. Lehmann se zapsal do dějin hudby, když za druhé Mozartovy návštěvy v Praze roku 1787 zachytil jeho improvizaci na varhany v klášteře na Strahově.[9] Lehmann se postaral o inovaci mobiliáře kostela, v Holedečku nechal u křižovatky cesty na Měcholupy postavit výklenkovou kapli a založil farní archiv.[10]

Údaj o požáru kostela v roce 1737 bez udání pramene uvádí ve své topografii Ernst Sommer,[11] od něhož ho převzal Emanuel Poche.[12] Že v té době v Holedečku skutečně hořelo ale dokládá poznámka v berní rule, podle níž byly v roce 1738 tři velké statky ve vsi osvobozeny od placení daně, protože vyhořely.[13]

V archivu litoměřického biskupství je uložena farní kronika Holedečku z let 1826–1949. Obsahuje informace o některých stavebních úpravách církevního majetku: v roce 1826 byly postaveny schody z návsi ke kostelnímu návrší, 1832 byla stržena stará ohradní zeď kolem hřbitova při kostele a postavena nová a roku 1846 byla postavena farní budova čp. 16.[14]

V roce 2013 kostel, areál starého hřbitova kolem něj a budovu fary zakoupila od církve obec Holedeč.[15]

Duchovní správci kostela jsou uvedeni na stránce: Římskokatolická farnost Holedeček.

Stavební podoba editovat

Dochovaná podoba pochází ze třicátých let 18. století, kdy byl kostel nově postaven. V exteriéru ani interiéru stavby se nenacházejí žádné viditelné stavební prvky, které by naznačovaly pozůstatky starší budovy. Poche uvádí, že byl kostel upravován ještě v roce 1789. Nelze to vyloučit, úpravy mohly souviset se zřízením lokálie rok před tím.

Jednolodní kostel je na severovýchodní straně uzavřen trojboce ukončeným presbytářem, u jehož severní strany stojí sakristie zaklenutá valenou klenbou. Před západní průčelí ukončené barokním štítem předstupuje v ose lodi hranolová věž. Fasádu člení pouze segmentově zakončená okna s barokním rámováním. Uvnitř plochostropé lodi se nachází dřevěná kruchta. Presbytář má plackovou klenbu na pilastrech, která v závěru přechází v konchovitý útvar.[12]

Zařízení editovat

 
Pohled do presbytáře kostela
 
Varhany z roku 1895

Hlavní oltář s obrazem Umučení svatého Bartoloměje od chomutovského malíře Andrease Fridricha z roku 1803 byl spolu s kazatelnou upraven žateckým řezbářem F. Grundtem v letech 1797–1803. Na epištolní straně presbytáře je umístěna novodobá kopie pozdně gotické desky, na které jsou zobrazeni svatý Jan Evangelista, Kristus Trpitel a Panna Marie. V sedmdesátých letech dvacátého století k vybavení patřily sochy Nejsvětějšího Srdce Páně a Neposkvrněného početí Panny Marie na bočních oltářích. V presbytáři visel obraz svatého Norberta od kadaňského malíře J. Roitha z roku 1828. V současné době (2018) se v kostele nenacházejí a jejich osud není známý.[16] Na bočních stěnách lodi jsou obrazy křížové cesty a novodobá kopie Sixtinské madony. K současnému vybavení patří také mramorová křtitelnice z roku 1788.[12]

Varhany v pseudorománské dvouvěžové skříni zhotovil pražský varhanář Heinrich Schiffner v roce 1895. Měchy byly tehdy použity z předchozího nástroje.[17]

Reference editovat

  1. ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 61. 
  2. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-05-19]. Identifikátor záznamu 155877 : Kostel sv. Bartoloměje. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. ↑ Ueber Formelbücher, zunächst in Bezug auf böhmische Geschichte, nebst Beilagen. Ein Quellenbeitrag zur Geschichte Böhmens und der Nachbarländer im XIII., XIV. und XV. Jahrhundert, Bd. 1. Příprava vydání František Palacký. Praha: Kronberger, 1842. 368 s. S. 359–360. (německy) 
  4. ↑ ROEDL, Bohumír; TARABA, Pavel; TARABA, Slavomír. Holedeč, Holedeček, Veletice, Stránky. Holedeč: Obec Holedeč, 2018. 197 s. Kapitola Kostel svatého Bartoloměje, s. 46. Dále jen Roedl a kol. 2018. 
  5. ↑ Libri confirmationum. Příprava vydání Josef Emler. Svazek VII. Praha: [s.n.], 1886. S. 198. 
  6. ↑ Registra desátků papežských z dioecézí pražské. Příprava vydání Wácslaw Wladiwoj. Praha: [s.n.], 1873. S. 70–71. 
  7. ↑ TUTTE, Karl. Der politische Bezirk Saaz. Eine Heimatkunde. Žatec: [s.n.], 1904. S. 515–516. (německy) 
  8. ↑ Databáze matrik Státního oblastního archivu v Litoměřicích.
  9. ↑ Anglický překlad Lehmannova dopisu F. X. Němečkovi z roku 1818.
  10. ↑ Roedl a kol. 2018, s. 50–52.
  11. ↑ SOMMER, Johann Gottfried. Böhmen. Saazer Kreis. Prag: Buchhandlung Friedrich Ehrlich, 1846. 300 s. S. 18. (německy) 
  12. ↑ a b c Umělecké památky Čech. A/J. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Holedeček, s. 392. 
  13. ↑ Berní rula, Kraj Žatecký. Příprava vydání Marie Lišková. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1954. S. 558–559. 
  14. ↑ Archiv Biskupství litoměřického, farní kronika Holedečku, s. 13, 23, 42.
  15. ↑ Roedl a kol. 2018, s. 48.
  16. ↑ Roedl a kol. 2018, s. 46–47.
  17. ↑ HORÁK, Tomáš. Varhany a varhanáři Lounska, Žatecka a Podbořanska. Ústí nad Labem: Albis international, 2003. 150 s. ISBN 80-86067-77-7. S. 52–53. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kostel_svatého_Bartoloměje_(Holedeček)&oldid=22618866“