Kostel Všech svatých (Horšov)

kostel v Horšově

Římskokatolický kostel Všech svatých v Horšově je románský, goticky a barokně přestavěný kostel. Jedná se o kulturní památku zrekonstruovanou v letech 2001–2005. Kostel je jednolodní, obdélný, s polygonálním závěrem presbytáře, k jehož jižní straně přiléhá obdélná kaple svaté Barbory, a s věží v jihozápadním nároží lodi. Presbytář je sklenut dvěma poli křížové klenby, podobně jako v kapli. Stěny zdobí cenné nástěnné malby z roku 1489.

Kostel Všech svatých
Horsov kostel.jpg
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Plzeňský
Okres Domažlice
Obec Horšovský Týn
Lokalita Horšov
Souřadnice
Kostel Všech svatých
Kostel Všech svatých
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze plzeňská
Další informace
Oficiální web Oficiální web
Kód památky 26979/4-2086 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel spravuje Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Plzni. Spadá pod zámek Horšovský Týn. Jeho návštěva je možná po předchozím ohlášení se. Kostel je bezbariérově přístupný.

Západní průčelí

Historie kostelaEditovat

Původně pozdně románský kostel Všech svatých byl postaven asi na počátku 13. století. Z původní románské stavby se dochovaly věž, jižní a západní stěna lodi. Ves Horšov byla tehdy poměrně důležitým hospodářským a církevně správním centrem velkého majetku pražských biskupů. Nacházelo se v něm centrum arcijáhenství, dohlížející nad kněžími v celém Domažlickém kraji. Důležitost Horšova ovšem koncem 13. století začala upadat na úkor nově vzniklého Horšovského Týna, který měl strategicky výhodnější polohu při přechodu důležité zemské cesty přes Radbuzu do Řezna a lépe odpovídal požadavkům doby.

 
Pohled od vsi
 
Gotický krov

Po přesunu arcijáhenství ke Kostelu Sv. Apolináře v Horšovském Týně[1] zůstal biskupský dvorec volný a ve 14. století se stal tvrzí, která stála vedle původního Kostela Všech svatých[2]. V poslední čtvrtině 14. století byl kostel goticky rozšířen a přestavěn o gotickou Kapli Svaté Barbory, rozšíření lodi severním směrem a presbyterium. Právě gotický krov presbyteria je jedním z jeho nejcennějších prvků. Patří mezi nejstarší dochované krovy na našem území. Dochován zůstal také raritní plátový spoj krokví s vaznými trámy[3]. Tato technologie byla později nahrazena obvyklým středovým čepem[3].

Na počátku 16. století byla přistavěna štíhlá kostelní věž. V roce 1648 byl kostel vydrancován Švédy. Znovu vysvěcen byl až bezmála po sto letech, v roce 1745[4]. V období před rokem 1745 byly v kostele provedeny dílčí barokní úpravy. Vznikají kasulová okna lodi. Interiér lodi je barokizován. Od této doby má v podstatě stejnou podobu, v jaké ho známe dnes.[5]

 
Půdorys kostela

Ve druhé polovině 20. století kostel zpustl a dostal se do havarijního stavu. V devadesátých letech pak značně schátralý objekt převzal Památkový ústav v Plzni a v období mezi lety 2001 a 2005 zde byla vykonána rozsáhlá rekonstrukce v rámci Programu záchrany architektonického dědictví.[6] Kostel byl opraven a to včetně hlavního oltáře Všech svatých z roku 1714 a bočních oltářů.

Dnešní stavEditovat

 
Vstupní raně barokní brána
 
Zazděný gotický portál

Kostel se nachází na vyvýšeném místě tehdejšího hřbitova, ze kterého se dodnes dochovala pouze hřbitovní zeď obíhající celí pozemek. Jediný přístup je zajištěn raně barokní bránu. Stavbu tvoří obdélná loď, v jejímž jihozápadním koutě stojí štíhlá hranolová věž, polygonální presbyterium, sakristie v podobě Kaple Sv. Barbory a západní vstupní předsíň. Původní románskou jednolodní svatyni dokazuje jednak prostorové a půdorysné uspořádání, ale i poměrně rozsáhlé pozůstatky svislého zdiva z velkých opracovaných žulových kvádrů. Také zdivo klenuté z lomového kamene bylo před renovací na zdi s opadanou omítkou dobře patrné. V severním průčelí lodi stojí gotický portál, který je zaslepený zazdívkou z barokního období. Portál je vytesán z pískovce a jeho součástí měla být zdobná římsa kolem obvodu obloukového portálu, stopy po osekání jsou dnes dobře viditelné. V západní části lodi se nachází dvoupatrová tribuna, která zahrnuje prostory pod koutovou věží sklenuté v přízemí a prvním patře křížovou klenbou bez žeber. Presbyterium je pak sklenuto křížovými žebrovými klenbami stejně jako sakristie[6].

SakristieEditovat

 
Malby sakristie

Při gotické přestavbě se s přidáním sakristie nepočítalo. To dokazuje její umístění i fakt, že na jižní straně presbyteria bylo osekáno zdivo opěráku v místě pro navázání její zdi. Další opěrák, který původně stál v místě sakristie, musel být zbourán celý.

Velmi významná je její vnitřní výmalba, kterou datujeme do roku 1489, která se dochovala ve velkém rozsahu. Na východní stěně se nachází pozůstatky malby Bolestného Krista s nástroji jeho utrpení, Panny Marie ve slunci oděné, sv. Kryštofa a archanděla Michaela, jak váží duše. Na jižní straně jsou pak znázorněny výjevy mariánsko-christologického cyklu. Zbylé stěny zdobí legendy o sv. Barboře v celkem 25 obrazech uspořádaných do čtyřech řad nad sebou. Kápě křížové klenby byly zdobeny malbou sedících postav čtyř církevních otců s nápisovými páskami a symboly evangelistů, tyto malby se ovšem dochovaly v nejmenším rozsahu.[6]

Severní věžEditovat

 
Interiér kostela

Věž je vyzděna z lomového kamene, stejně jako gotický štít, se kterým je navíc skladebně provázaná.

V nejvyšším patře věže určeném pro zavěšení zvonu se nachází obdélná okna s bohatě tvarovaným pískovcovým ostěním. Ta byla určitě původně vytvořena pro reprezentativní světskou stavbu.[6]

PresbyteriumEditovat

Na klenbách presbyteria se také nachází bohatá výmalba z pozdně gotického období. Byla objevena teprve nedávno a nedochovala se v tak dobrém stavu a rozsahu, jako malby v sakristii. I přes značné poškození je poznat, že kdysi šlo o tématický výpravný celek.[6] Jedná se o náměty cyklu světců, symbolů evangelistů nebo andělů s nástroji Kristova utrpení. Zbytek ploch je zdoben bohatým stylizovaným rostlinným dekorem.[6]

Vrcholně barokní úpravyEditovat

 
Pohled na tribunu

Poslední úpravy jsou vrcholně barokní a proběhly v roce 1740 před druhým vysvěcením kostela[4]. Zvenčí je poznáme jen díky třem kasulovým oknům, jinak se úpravy exteriéru nedotkly. Dvě z nich osvětlují prostor lodi a třetí je umístěné na severní straně presbyteria.

Daleko výraznější jsou úpravy uvnitř kostela, zejména v lodi. Svislé členění stěn lodi tvoří svazkové a sdružené pilastry se zjednodušenými korintskými hlavicemi, pilastry stojí na vysoké zalamované podnoži. Plochý barokní strop je zdoben velkým štukovým zrcadlem ve vykrajovaném rámu a malovaným páskovým ornamentem. Západní tribuna je trojčetná rozdělená dvěma pilastry. Balustrády v prvním patře a středním poli druhého patra jsou půdorysně zprohýbány proti sobě. Celá tribuna působí symetricky, i přesto že kvůli kostelní věži jsou proporce lehce rozházené. Hlavní oltář na způsob sloupové architektury s postranními portály, oba boční oltáře baldachýnového typu i kazatelna jsou dekorovány bohatou sochařskou a řezbářskou prací.[6]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. BALATKA, Břetislav. Chodsko : Český les. Praha: Olympia, 1987. 255 s. S. 160. 
  2. FIALA, Zdeněk; BĚLOHLÁVEK, Miloslav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek 4. Západní Čechy. Praha: Svoboda, 1985. 521 s. S. 86. 
  3. a b ŠKABRADA, Jiří. Konstrukce historických staveb. Praha: Argo, 2003. 395 s. ISBN 80-7203-548-7. S. 186. 
  4. a b autor neuveden. Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Svazek 11. Hédypathie-hýždě. Praha: J. Otto, 1897. 1066 s. Heslo Horšov 2), s. 641. 
  5. KUČA, Karel. Hrady, zámky a další památky ve správě Národního památkového ústavu. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2009. 440 s. ISBN 978-80-87104-44-6. 
  6. a b c d e f g KAIGL, Jan. O kostele v Horšově. Zprávy památkové péče. 2006, roč. 66, čís. 4, s. 290-297. Dostupné online. ISSN 1210-5538. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat