Kostel Povýšení svatého Kříže (Město Libavá)

kostel ve Městě Libavá

Kostel Povýšení svatého Kříže je římskokatolický farní kostel římskokatolické farnosti Město Libavá, která se nachází na katastrálním území obce Město Libavá v okrese Olomouc. V roce 2017 byl kostel Ministerstvem kultury České republiky prohlášen kulturní památkou České republiky.[1][2]

Kostel Povýšení svatého Kříže
Město Libavá, kostel Povýšení sv. Kříže (2019-08-15; 03).jpg
Místo
StátČeskoČesko Česko
Souřadnice
Základní informace
CírkevŘímskokatolická
ProvincieMoravská
Diecézeolomoucká
DěkanátŠternberk
FarnostMěsto Libavá
StatusFarní kostel
Architektonický popis
Stavební slohbaroko
Výstavba16221666 (možná 1669)
Specifikace
Délka30 m
Šířka17 m
Další informace
AdresaLidická 183
793 05 Moravský Beroun
Ulice9. května
Kód památky106076 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

První písemná zmínka o dřevěném kostele opevněném kamennou zdí a faře jsou z roku 1528 a další je z roku 1541. Kostel je postaven ze smíšeného zdiva s větším podílem kamene (břidlice). Přípravy na stavbu byly zahájeny po rozhodnutí o zboření dřevěného kostela pro špatný stav v roce 1659. Stavba, podle projektu neznámého mistra z Vyškova a za vedení stavby olomouckého mistra Petra Schüllera, byla zahájena v roce 1662. Ukončení stavby není jednoznačné, předpokládá se buď rok 1666 nebo 1669 (byl vytesán v překladu hlavního vstupu).[3] Stavbu finančně podpořil olomoucký biskup Karel z Liechtensteina-Kastelkornu. V roce 1795 byl kostel opravován a v období 1807–1808 přestavěn. Nové zasvěcení Povýšení svatého Kříže bylo provedeno 24. června 1808 světícím biskupem Aloisem Josefem hrabětem Kolovratem-Krakovským. V roce 1817 požár zničil nejen kostel, ale i sedm budov kolem kostela, faru, školu, dřevěnou věž kostela a v kostele se zřítila klenba kněžiště. Zedničtí mistři Josef Kusý a Antonín Scháfer ještě téhož roku vypracovali plány na obnovení kostela. Kostel byl opravován a zároveň byla postavena kamenná věž. V průběhu oprav kostel ještě asi dvakrát vyhořel, takže opravy se protahovaly až do roku 1837.[4] K opravě finančně přispěl v roce 1833 olomoucký arcibiskup Maria Ferdinand hrabě Chotek.[5]

Po ukončení druhé světové války začal vznikat v prostoru Libavé vojenský prostor. V roce 1950 k 1. červnu byla obec úředně zrušena. Kostel, který přestal sloužit církevním účelům, byl předán vojenskému útvaru 8129 Město Libavá a byl armádou využíván jako sklad. K tomu účelu byl prostor kostela rozdělen na dvě patra dřevěnou konstrukcí na zděných pilířích.

Zanedbávána údržba vedla k chátrání stavby natolik, že v roce 1997 se propadl krov a armáda uvažovala o zbourání kostela. Na záchranu kostela vznikla občanská iniciativa díky ní se kostel podařilo zachránit a získat prostředky na jeho záchranu. V roce 2002 byla zahájena oprava střechy. V roce 2004 kostel přešel do správy Újezdního úřadu vojenského újezdu Libavá a ten v roce 2005 zpřístupnil kostel veřejnosti. V roce 2006 byly zbourány přístavby sakristií. Nová obec Město Libavá vznikla 1. ledna 2016 a kostel Povýšení sv. Kříže byl armádou převeden na město. [6][7][8] V roce 2017 byl do věže kostela zavěšen zvon.[9]

ArchitekturaEditovat

ExteriérEditovat

Kostel je jednolodní zděná omítaná orientovaná stavba postavena na půdorysu obdélníku s odsazeným kněžištěm s půlkruhovým závěrem a předsazenou věží v západním průčelí. Po stranách kněžiště byly přístavky sakristií, v roce 2006 byla jižní zbourána. Fasády kostela jsou členěny lizénovými rámy a korunní římsou. Hranolová věž na půdorysu čtverce (11×11 m) je ukončena prolomenou jehlanovou střechou. Ve zvonovém patře na všech čtyřech stranách jsou sdružená okna a pod nimi hodinové ciferníky. Hodinový mechanizmus se dochoval v podobě torza. Byl vyroben v roce 1893 firmou Uhren-Fabrik, Freudenthal öst. Schlesien. Cimbálový mechanizmus pochází z roku 1791 a byl vyroben Františkem Xaverem Stankem. Vchod na schodiště věže vede přízemním přístavkem s pultovou střechou, který je u severní stěny věže. Hlavní vstup vede podvěžím. Na překladu vchodu byl vytesán letopočet 1669 a kříž.

Loď má obdélníkový půdorys (26×17 m) je krytá eternitovou sedlovou střechou s valbou (na východní straně) na nových krovech postavených v roce 2002. Ještě v roce 1833 byl na střeše sanktusník. Původní krytinou byla břidlice. Loď má čtyři okenní osy v lizénových rámech a korunní římsu. Okna jsou zakončena půlkruhovým záklenkem a nad nimi jsou menší kruhová okna, mimo prvního okna, které osvětluje kruchtu a je v úrovni kruhových oken. Jednoduchý kamenný portál bočního vchodu je umístěn ve třetí ose v obou podélných stěnách lodi.

Půlkruhový závěr kněžiště prosvětlují tři vysoká okna se segmentovým zakončením. V rámech zůstaly zbytky vitráží z konce 19. století, která jsou zvenčí chráněná novým zasklením v kovových rámech. Kněžiště má sedlovou střechu s půlkuželem nad závěrem.[5] Nad prostředním oknem je tabulka s třířádkovým nápisem (chronogramem):

REX CHRISTE DOMINE / CRVCIFIXE SALVE / DEI GLORIA AETERNA (ukryt letopočet 1936).

Ke kněžišti na jižní straně byla v roce 1843 přistavěna nová sakristie o rozměrech 6 × 6 m s vloženým nárožním kamenem, na kterém byl letopočet výstavby sakristie 1843 a písmena A. M. D. G. (Ad maiorem Dei gloriam). Sakristie byla odbourána v roce 2006.

InteriérEditovat

Vnitřek kostela byl zdobený mnoha řezbářskými pracemi, dominantní byly varhany na kruchtě. Výmalbu kostela provedl vídeňský malíř Christian Petersen v roce 1898. Loď má valenou klenbu příčně dělenou čtyřmi pasy. Mezi nimi jsou v iluzívních štukových zrcadlech nástěnné malby a vedle zrcadel další ornamentální štuková výzdoba. Stěny lodi jsou členěny pilastry.

Na severní straně kněžiště byla patrová sakristie, z níž vedly schody na kazatelnu a druhé schody do depozitáře v patře. Kněžiště má valenou klenbu s výsečemi. Ve štukovém zrcadle je freska znázorňující výjev Nalezení svatého Kříže. V lunetách jsou malby čtyř evangelistů. Mezi okny jsou vždy čtyři sdružené sloupy a polosloupy se zlacenými korintskými hlavicemi, které nesou přerušovaná kladí. Po stranách krajních oken místo sloupů jsou pilastry.

Kromě hlavního oltáře z roku 1714 zasvěcenému Povýšení svatého Kříže s obrazem Nalezení svatého Kříže a alabastrovými sochami byly boční oltáře po stranách vítězného oblouku. Na straně evangelijní byl boční oltář Matky Boží s obrazem Matky Boží Karmelské (Škapulířové), na epištolní straně byl boční oltář zasvěcený svatému Antonínu Padovskému. Na epištolní straně lodi byly ještě dva boční oltáře zasvěcené svaté Barboře a svatému Janu Nepomuckému.

V roce 1900 byly čtvercové dlaždice na podlaze nahrazeny velkými plotnami z bílého a namodralého mramoru a menšími břidlicovými úseky. Tato dlažba byla nahrazena betonovou podlahou. Část původní podlahy se dochovala v podvěží.

Na dvou zděných hranolových pilířích je nesená kruchta původně dvoupatrová. Její půdorys je konvexně prohnutý s dřevěným parapetem. Na kruchtu vede boční točité schodiště a z kruchty vede vstup do věže a po litinovém schodišti do patra věže, další jsou dřevěná. Podkruchtí je zaklenuto třemi valenými klenbami se styčnými lunetami.

Kruchta byla vyklizena a do prostoru lodi byla v roce 1950 vložena dřevěná konstrukce podepřena zděnými pilíři, která rozdělila prostor na dvě patra.

Varhany pořídil farář P. Johann Mükenröder, který působil v Městě Libavá v letech 1783–1790. Varhany měly dvě klaviatury a 21 mutací. Varhanní skříň má zprohýbaný půdorys, byla zdobená prořezávaným vegetabilním dekorem, ve vrcholu pak andílky a uprostřed dekorativní vázou. Záznamy popisují opravy varhan po požárech v roce 1783, provedl libavský varhanář Franz Schwarz, 1820, opravu provedl olomoucký varhanář Michal Oranský se svými tovaryši. V roce 1844 byly postaveny další nové varhany varhanářem Mořicem Hanačíkem ze Spálova. Varhany měly jeden manuál jeden pedál a osm registrů.

ZvonyEditovat

Záznamy o zvonech z roku 1771 uvádí šest zvonů, nejstarší z roku 1465.[5]

Seznam zvonů z roku 1771 a 1805
seznam z roku rok hmotnost zasvěcení nápisy zvonař
1. 1771 1465 9,5 centýře
2. 1771, 1805 1505 9 centýřů Jesus, Maria, Joseph, Matheus, Marcus, Lucas
3. 1771, 1805 1767 4 centýře a 22 liber Neposkvrněné Početí P. Marie a sv. Florián Dicata Virginae abs quo labe Matris Patrocinio Wolfgang Straub Olomutii 1767 Wolfgang Straub
4. 1771, 1805 1767 36 liber sv. Jan Nepomucký a sv. Florián Wolfgang Straub umíráček
5. 1771 2 centýře a 26 liber sv. Jan a sv. Pavel rok neznámý
6. 1771, 1805 1767 sv. Barbora Honori Sanctae Barbarae 1767 snad Straub sanktusník
7. 1805 1793 9 centýřů a 28 liber sv. Kříž a sv. Jan Nepomucký Antonín Obletter
Poznámka vídeňský centýř = 56,006 kg, na území českých zemí platný v letech 1764–1876, 120 liber byl jeden centýř (1 libra = 0,513 kg)

Při požáru v roce 1817 se roztavily tři zvony. Pět nových zvonů pro Město Libavá světil 11. dubna 1821 olomoucký arcibiskup Rudolf Jan.

Seznam zvonů v roce 1914
rok hmotnost průměr zasvěcení zvonař
1. 1860 310 kg 82 cm Nejsvětější srdce Ježíšovo rekvizice 1914?
2 1898 630 kg 104 cm rekvizice 1914?
3. 1862 176 kg 66 cm sv. Florián Leopold František Stanke Olomouc rekvizice 1914?
4. 126 kg 53 cm sv. Barbora asi Leopold František Stanke Olomouc rekvizice 1914?
5. 29 kg 38 cm

Poslední záznamy o zvonech jsou z roku 1940, které byly pořízeny před rekvizicí zvonů. V kostele bylo pět zvonů.[5] Nejstarším byl menší zvon ulitý v roce 1862 ve zvonařské dílně Leopolda Františka Stankeho v Olomouci.[8] Z dílny Leopolda Františka Stankeho byly ulity pravděpodobně dva zvony a jeden z nich byl rekvírován asi v roce 1914. Jde o zvon sv. Florián z roku 1862, průměr 66 cm, 176 kg nebo zvon sv. Barbora, průměr 53 cm, 126 kilogramů.

Seznam zvonů v roce 1940
rok hmotnost průměr zvonař rekvizice
1. 1862 176 kg 66 cm Leopold František Stanke Olomouc Jeden ze zvonů uvedený v seznamu z roku 1914 1942
2. 1897 Vídeňské Nové Město
3. 1898 548 kg Vídeňské Nové Město
4. 1922 238 kg 77 cm Oktavián Winter, Broumov 1942
5. 1922 65 kg 47 cm Oktavián Winter, Broumov 1942
6. 1936 759 kg 107 cm Rudolf Perner, České Budějovice 1942
7. 1936 36 kg 40 cm

V roce 1947 měl kostel dva zvony v hodnotě 7 000 Kč. Nový zvon byl zavěšen v roce 2017.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-03-01]. Identifikátor záznamu 001600 : Kostel Povýšení sv. Kříže. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. TREJBALOVÁ, Eva. Rozhodnutí o prohlášení za KP. iispp.npu.cz [online]. Ministerstvo kultury ČR, 142017-06-14 [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. 
  3. Kostel Povýšení svatého Kříže ve Městě Libavá je prohlášen kulturní památkou. www.npu.cz [online]. [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. 
  4. Město Libavá. www.mesto-libava.eu [online]. [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. 
  5. a b c d KREJČOVÁ, Jana. Město Libavá – historie církevních objektů. POODŘÍ–časopis obyvatel horní Odry [online]. Město Libavá, 2011 [cit. 2021-03-01]. Roč. XIV. Zvony strana 14. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ISSN 1803-2338. 
  6. Kostel Povýšení sv. Kříže - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. 
  7. Kostel Povýšení sv. Kříže, Město Libavá. www.hrady.cz [online]. [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. 
  8. a b Kostely. www.znicenekostely.cz [online]. [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. 
  9. TAUBEROVÁ, Daniela. Kostel dostane zvon, vysvětí jej ve Staré Vodě. Olomoucký deník. 2017-07-22. Dostupné online [cit. 2021-03-01]. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat