Wikipedie

Koliha severní

druh ptáka rodu Numenius

Koliha severní (Numenius borealis) je pták z čeledi slukovití z rodu koliha. Ještě v první polovině 19. století se jednalo o jednoho z nejhojnějších ptáků Kanady, avšak nadměrný lov spolu s úbytkem přirozeného prostředí a vymizením klíčového zdroje potravy, sarančete Melanoplus spretus, způsobily drastický úbytek populace. Poslední potvrzené pozorování ptáka nastalo v roce 1963 a druh je patrně vyhynulý.

Jak číst taxoboxKoliha severní
alternativní popis obrázku chybí
Koliha severní (ilustrace H. E. Dressera, 1871–1881)
Stupeň ohrožení podle IUCN
kriticky ohrožený
kriticky ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďslukovití (Scolopacidae)
Rodkoliha (Numenius)
Binomické jméno
Numenius borealis
(Forster, 1772)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie editovat

Druh byl poprvé popsán německým přírodovědcem Johannem Reinholdem Forsterem v roce 1772.[2] Binomické jméno druhu je Numenius borealis. Název Numenius pochází ze starořeckého noumenios, což je pták zmiňovaný Hésychiem z Milétu. Tento zmiňovaný pták je spojován s kolihami, protože jeho pojmenování je patrně odvozeno z neos, „nový“, a mene, „měsíc“, což patrně odkazuje k zobáku kolih ve tvaru půlměsíce.[3][4] Druhové jméno borealis pochází z latiny a znamená „severní“.[5]

Koliha severní představuje jednoho z devíti zástupců rodu koliha (Numenius), i když kdysi se řadila do samostatného rodu Mesoscolopax.[6] Kolihy náleží do čeledi slukovití a řádu dlouhokřídlí.

  • Vybraná dobová vyobrazení
  •  
    1827–1838
  •  
    1838
  •  
    1913

Popis editovat

Jedná se o malého ptáka o výšce 29–34 cm.[7]

Peří na hlavě má tmavě hnědé pruhy. Spodní část těla včetně kostřece je tmavě hnědá s hnědým až žlutohnědým kropením. Primární a sekundární letky jsou tmavé, 6 vnitřních primárních letek má bílé zakončení. Krátký tupý ocas je šedo-hnědý s hnědým kropením. Spodní části těla jsou žlutě skořicové, hruď a boky mají tmavé výrazné proužkovité fleky a skvrny ve tvaru písmene Y.[8]

Pohlavní dimorfismus je nevýrazný. Podobně jako u ostatních slukovitých, samice je o něco větší než samec. Zobák je dlouhý a tenký, u kořene narůžovělý, na konci černý, jemně zahnutý směrem dolů a na kolihu poměrně krátký. Duhovka je tmavě hnědá. Tenké chůdovité nohy jsou na kolihu také poměrně krátké, jejich zbarvení je do modro-šeda.[8]

Biologie a chování editovat

O biologii a chování kolih severních toho není příliš známo. Rozmnožují se od května do srpna v bezlesé arktické tundře v nízkých nadmořských výškách do 335 m n. m. Po skončení rozmnožování, někdy v období července až října, kolihy migrují na jih.[7]

Rozšíření a habitat editovat

 
Vycpaný exemplář (Lavalská univerzita, Quebec, Kanada)

Kolihy severní se kdysi rozmnožovaly v kanadských Severozápadních teritoriích a částečně i na Aljašce. S příchodem zimy ptáci migrovali do kanadského Labradoru, odkud se vydávali dále na jich přes Karibské moře až do Uruguaye, Paraguaye, Brazílie a nejjižnějších cípů Argentiny a Chile. Zpět do arktických oblastí se vraceli patrně podél západního pobřeží obou Amerik.[7]

Populace editovat

Koliha severní byla původně široce rozšířeným druhem v Kanadě, jeden z nejrozšířenějších kanadských ptáků vůbec. Její populace se před rokem 1860 odhaduje na stovky tisíc až miliony kusů. Do konce 19. století se však počty kolih severní snížily na minimum.[9] K hlavním příčinám dramatického úbytku populace patří nadměrný lov, který byl na kolihy v Severní America pořádán každé jaro. Nicméně když v roce 1916 byl lov kolih postaven mimo zákon, nedošlo k zotavení populace, takže za vymizením druhu spíše stojí ztráta přirozeného prostředí prérií, které byly přeměny na zemědělskou krajinu, a vymření sarančete Melanoplus spretus, které představovalo jejich klíčový zdroj potravy.[7][10] Poslední potvrzený výskyt kolihy severní se datuje k roku 1963.[7] Poté proběhlo několik dalších, avšak nepotvrzených pozorování.[7]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ Coraciiformes [online]. [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 276. (anglicky) 
  4. ↑ BRISSON, Mathurin Jacques. Ornithologie, ou, Méthode contenant la division des oiseaux en ordres, sections, genres, especes & leurs variétés. Paris: Jean-Baptiste Bauche, 1760. S. Vol. 1, p. 48, Vol. 5, p. 311. (fr, la) 
  5. ↑ borealis - překlad na Latinsky.cz [online]. Latinsky.cz [cit. 2021-05-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ American Ornithologists' Union. A classification of the bird species of South America Part 02 [online]. [cit. 2008-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-04-12. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e f BirdLife International. Numenius borealis [online]. IUCN Red List of Threatened Species, 2019-07-26 [cit. 2021-05-09]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2019-3.RLTS.T22693170A155293606.en. (anglicky) 
  8. ↑ a b HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 316. (anglicky) 
  9. ↑ Species Profile: Eskimo Curlew [online]. Government of Canada, 2011-11-29 [cit. 2021-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Eskimo Curlew Species Profile [online]. Alaska Department of Fish and Game [cit. 2021-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

  • Handbook of the birds of the world. Příprava vydání J. del Hoyo, J.; A. Elliott & J. Sargatal. Barcelona: Lynx Edicions, 1996. ISBN 84-87334-22-9. (anglicky) 
  • HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 316. (anglicky) 
  • National Geographic Society. Field guide to the birds of North America.. Washington, D.C.: National Geographic, 2002. Dostupné online. ISBN 0-7922-6877-6. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Koliha_severní&oldid=23168308“