Kolín (zámek)

hrad přestavěný na zámek v Kolíně

Kolín je hrad přestavěný na zámek ve stejnojmenném městě ve Středočeském kraji. Roku 1437 jej na troskách staršího kláštera založil husitský hejtman Bedřich ze Strážnice. Později se hrad stal královským majetkem, ale byl často zastavován. Páni ze Žerotína jej ve druhé polovině šestnáctého století přestavěli na renesanční zámek, ale dochovaná podoba je ovlivněna pozdější stavbou železniční trati Praha–Olomouc a přestavbou na pivovar. Zámecký areál je chráněn jako kulturní památka.[1]

Kolín
Severní strana zámeckého areálu
Severní strana zámeckého areálu
Základní informace
Sloh gotický
renesanční
Architekt Petr
Výstavba 1437
Stavebník Bedřich ze Strážnice
Poloha
Adresa Kolín, ČeskoČesko Česko
Ulice Sokolská
Souřadnice
Kolín
Kolín
Další informace
Rejstříkové číslo památky 32795/2-4102 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

V místech pozdějšího hradu stál od třináctého století dominikánský klášter vypálený husitským vojskem dne 22. dubna 1421. V roce 1437 nechal hejtman Bedřich ze Strážnice na místě kláštera postavit hrad,[2] který nazval Lapis refugii (tj. Kámen útočiště). Stavbu hradu vedl stavitel Petr, jehož jméno nesla nápisová deska nad bránou[3] a který je nejstarším jménem známým stavitelem hradu v Česku.[4]

Stavba hradu byla ukončena před rokem 1448. Nová pevnost se stala jedním z opěrných bodů katolické šlechty v jejích sporech s Jiřím z Poděbrad. Roku 1450 se Jiří s Bedřichem ze Strážnice smířili a v roce 1458, po své korunovaci, král Jiří kolínský hrad vykoupil a dosadil na něj svého hejtmana. Po otcově smrti Kolín zdědil jeho synové.[2] Viktorín z Poděbrad hrad roku 1473 propůjčil uherskému králi Matyáši Korvínovi, jehož posádka poté ohrožovala okolní krajinu až k Praze nebo Kutné Hoře. Roku 1477 Hynek z Poděbrad hrad králi Matyášovi zastavil za 20 000 zlatých. Do rukou krále Vladislava Jagellonského se kolínský hrad vrátil až roku 1487.[5]

V dalších desetiletích se střídala období, kdy hrad spravovali královští hejtmané nebo zástavní držitelé.[5] To se projevilo na stavu hradních budov, a úředník Jan Vlkovský z Dalkovic roku 1529 upozorňoval na hrozbu zřícení hradní věže, která nakonec byla na jeho popud opravena. Ve stejné době vzniklo ostění brány a branky pro pěší v jihozápadním nároží hradu.[2]

V roce 1531 získal kolínský hrad do zástavy za 9 370 kop grošů Vojtěch z Pernštejna. Inventář hradu tehdy kromě mnoha dalšího vybavení uváděl, že na hradě je dvacet hákovnic a devatenáct starých hákovnic na sochorech.[6] Po Vojtěchovi hrad zdědil bratr Jan z Perštejna, který jej prodal Albrechtovi z Gutštejna. Král Ferdinand I. od něj Kolín roku 1544 vykoupil ze zástavy, ale v roce 1556 jej znovu zastavil, tentokrát Karlovi ze Žerotína. Panovník si však vymínil, že mu na kolínském panství zůstane právo lovit a zástava potrvá jen do Karlovy smrti. Brzy poté mu navíc povolil, aby na zchátralém hradě prostavěl tisíc kop českých grošů.[6] Karel potom hrad přestavěl v renesančním slohu. Při úpravách byla zachována dispozice hradu, ale přestavěny byly interiéry a na vnějších zdech vznikly sgrafitové omítky.[2]

Po Karlově smrti povolil panovník vdově Veronice z Lípy a jejím dětem, aby na hradě dále zůstaly.[6] Od roku 1579 panství spravoval Karlův nejstarší syn Kašpar Melichar ze Žerotína, který otcem zahájenou přestavbu dokončil v roce 1585. O šest let později od něj zámek vykoupil císař Rudolf II. Během třicetileté války se správa kolínského panství přestěhovala do Poděbrad a do Kolína byla umístěna císařská posádka. Roku 1634 zámek i město dobyli Sasové a po nich je v letech 1639–1640 a 1643 ovládali Švédové.[2]

Válkami poškozený zámek byl ve druhé polovině sedmnáctého století částečně přestavěn na pivovar a zbývající budovy se využívaly jako skladiště. Opevnění na straně proti městu postupně zaniklo a zámecké budovy začaly splývat s městskou zástavbou. Zámecký hospodářský dvůr byl roku 1778 rozparcelován a na jeho místě vznikla vesnice Císařeves, jejíž součástí se stal i zámek. Vesnice časem splynula s městskou zástavbou.[2]

Centrem správy panství se zámek znovu stal až v roce 1829, kdy jej od správy císařských panství koupil měšťan Jakub Veith z Volar. Majitel však žil na zámku v Býchorách. V letech 1842–1845[3] se stavěla železniční trať z Prahy do Olomouce, při čemž zcela zanikly pozůstatky opevnění na severní straně, kde byly také postaveny nové pivovarské budovy. Od roku 1850 ve východním křídle zámku sídlil okresní úřad a zbývající část byla od roku 1862 využívána jen pro potřeby pivovaru, který byl dále rozšiřován. K dalšímu rozšíření pivovaru došlo na přelomu devatenáctého a dvacátého století. V jižním křídle byla otevřena restaurace a divadlo, ale obě v roce 1911 vyhořely a při jejich obnově zanikl renesanční charakter budov.[2]

Stavební podobaEditovat

Hrad Bedřicha ze Strážnice zaujal místo bývalého kláštera, ale rozšířil se také směrem do parkánu, do něhož směřovala nově postavená branská věž. Vstup do hradu tak nebyl závislý na průchodu městem. U věže byl v prostoru parkánu vybudován obdélný palác s rizalitem, který vystupoval nad řeku Labe. Na protilehlé straně úzkého nádvoří stálo východní křídlo, které snad využívalo některé původně klášterní budovy. Jeho součástí byla brána s brankou pro pěší směrem do města, proti kterému hrad chránil příkop. Dále se ve východním křídle nacházely dvě kuchyně. Jižní stranu nádvoří uzavírala polookrouhlá věž a mimo půdorys hradu stála vodní věž spojená s hradem pomocí můstku. Na severní straně nádvoří stála další obdélná budova.[3]

Při pozdněgotické přestavbě okolo roku 1500 byl hrad rozšířen směrem na západ, kde vzniklo hospodářské předhradí, jehož součástí je částečně dochovaná budova původně věžovité brány s točitým schodištěm a dělostřeleckými střílnami.[3]

Dochované zámecké budovy se nachází v severvýchodní části památkově chráněného areálu. Uzavírají tři strany nádvoří, na jehož jižní straně stála až do roku 2008 budova tzv. Ječných půd. Ke chráněným budovám patří také západní brána, brána mezi spilkou a novostavbou tzv. podnikatelského inkubátoru a vlastní pivovar se sladovnou. Z Ječných půd se dochovaly pouze sklepy.[7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-08-14]. Identifikátor záznamu 144397 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c d e f g Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 726 s. Kapitola Kolín – zámek, s. 199–201. 
  3. a b c d DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vyd. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Kolín, s. 260–261. Dále jen Durdík (2002). 
  4. Durdík (2002), s. 426.
  5. a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XII. Čáslavsko. Praha: František Šimáček, 1900. 378 s. Dostupné online. Kapitola Kolín zámek, s. 118. Dále jen Sedláček (1900). 
  6. a b c Sedláček (1900), s. 119.
  7. Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat