Kobra obojková
Kobra obojková (Hemachatus haemachatus) je jedovatý had z čeledi korálovcovitých, který žije v některých oblastech jižní Afriky. Nejedná se o takzvanou „pravou“ kobru z rodu Naja, patří totiž do monotypického rodu Hemachatus. Je nicméně s pravými kobrami blízce příbuzná a je považována za jednu z takzvaných plivajících kober, které dokážou svůj jed vystřikovat na někdy překvapivě velkou vzdálenost.[4]
 Kobra obojková | |
|---|---|
 Kobra obojková | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | šupinatí (Squamata) |
| Podřád | hadi (Serpentes) |
| Čeleď | korálovcovití (Elapidae) |
| Rod | kobra (Hemachatus) Fleming, 1822 |
| Binomické jméno | |
| Hemachatus haemachatus (Bonnaterre, 1790) | |
| Synonyma | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis editovat
Zbarvení je na různých místech rozšíření hada odlišné, avšak charakteristickým znakem druhu je tmavé břicho s jedním či dvěma světlými pruhy na krku. Průměrná délka této kobry činí 90–110 cm, maximálně pak okolo 150 cm.[4] Někteří jedinci mohou mít tělo zbarvené převážně černě, zatímco jiní bývají proužkovaní. Šupiny kober obojkových se liší od šupin pravých kober tím, že jsou rýhované a připomínají lodní kýl.
Rozšíření editovat
Oblast, v níž kobra obojková žije, sahá od jihoafrické provincie Kapsko přes provincii Svobodný stát až po království Lesotho na severovýchodě, republiku Transkei, provincii KwaZulu-Natal, západní Svazijsko a části provincie Gauteng. Izolovaná populace tohoto druhu obývá oblast Inyanga na zimbabwsko-mosambickém pomezí.[4]
Prostředí editovat
Kobra obojková dává obvykle přednost travnatým biotopům, neboť toto životní prostředí jí umožňuje splynout s okolím. V jižní Africe obývají tito hadi též bažinaté oblasti.[5]
Chování a potrava editovat
Chování editovat
Jedná se o nočního živočicha, který se ovšem někdy během dne vyhřívá na slunci. Pokud se had cítí ohrožen, vztyčí přední část těla do výšky a roztáhne krční partie do dlouhé, široké kápě, přičemž jsou velmi dobře vidět pruhy na krku. Kobra obojková patří mezi takzvané plivající kobry a dokáže svůj jed vystříknout až do vzdálenosti 2,5 m. Musí se přitom vztyčit a vrhnout se prudce vpřed. Je též známo, že dokáže předstírat svou smrt (tanatóza). Převalí se přitom na záda s tlamou dokořán.
Potrava editovat
Potrava kobry obojkové je dosti různorodá. Jejím hlavním úlovkem jsou ropuchy,[6] může se však živit i drobnými savci, obojživelníky či jinými plazy.[5]
Rozmnožování editovat
Kobra obojková se od kober rodu Naja liší tím, že je vejcoživorodá,[4] což znamená, že se vejce vyvíjí v těle matky a líhnou se těsně před porodem, v jeho průběhu nebo vzápětí po něm. Samice běžně rodí 20 až 35 mláďat, byly však zaznamenány i případy, kdy porodila celkem 65 mláďat.[6]
Jed editovat
Jed kobry obojkové je neurotoxický, působí tedy na nervový systém, a částečně cytotoxický – působí tedy i na buňky. Je také méně viskózní než jed ostatních afrických korálovcovitých hadů, díky čemuž se pak lépe vystřikuje.[4] Při střetu s člověkem se had obvykle snaží zasáhnout svým jedem protivníkův obličej. Dostane-li se jed do očí, způsobí velkou bolest.[5] Smrt člověka po uštknutí nebyla v moderní historii zaznamenána.[4]
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rinkhals na anglické Wikipedii.
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
- ↑ Boulenger, G.A. 1896. Catalogue of the Snakes in the British Museum (Natural History). Volume III., Containing the Colubridæ (Opisthoglyphæ and Proteroglyphæ)… Trustees of the British Museum (Natural History). London. p. 389.
- ↑ The Reptile Database. www.reptile-database.org.
- ↑ a b c d e f S. Hunter. The Rinkhals Spitting Cobra [online]. 2000 [cit. 2013-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-11.
- ↑ a b c B. Branch. Field Guide to the Snakes and Other Reptiles of southern Africa. [s.l.]: Struik, Cape Town, 1988.
- ↑ a b R. Mastenbroek. Rinkhals [online]. 2002 [cit. 2013-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-24.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu kobra obojková na Wikimedia Commons
