Otevřít hlavní menu

Kožlí u Čížové (tvrz)

zámek v Jižních Čechách

Tvrz Kožlí u Čížové se nachází ve vsi Kožlí u Čížové v okrese Písek, v prostorách bývalého panského dvora. Jedná se o bývalý renesanční zámeček Kalenických z Kalenic, slohově prostý objekt, který stojí v severní části hospodářského dvora a vyniká jen barokními žulovými ostěními s polokruhovitými okny schodiště.

Kožlí u Čížové
Pohled ze středu vesnice, vpravo je zbytek gotické zdi
Pohled ze středu vesnice, vpravo je zbytek gotické zdi
Základní informace
Sloh barokní
Poloha
Adresa Kožlí u Čížové, Předotice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Kožlí
Kožlí
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

1396–1629Editovat

Neví se, kde a zda vůbec stála tvrz původních majitelů, kterými byli vladykové z Kožlí. Roku 1396 je uváděn Pavel z Kožlí a roku 1444 jeho syn Jan. Později až do roku 1547 je deskový statek majetkem královského města Písek. Ve stejném roce však dochází ke konfiskaci za účast v odboji proti králi Ferdinandovi I. Podle některých údajů je v roce 1549 prodán českou komorou Adamu Řepickému ze Sudoměře. Neví se, zda byl schopen za sídlo zaplatit kupní cenu, ale roku 1553 byla králem Ferdinandem I. připojena k Sedlici (Sedlc). Renesanční zámeček byl postaven až ve druhé polovině 16. či na počátku 17. století za rytířů Kalenických z Kalenic. V erbu měli stříbrné bůvolí rohy na červeném poli.

 
Tvrz Kožlí u Čížové s barokním zakrytým schodištěm
 
Zbytky sgrafit

1629–1666Editovat

Nejstarší Jan Kalenský z Kalenic, zemřel roku 1629, odkáže zámeček se vsí Kožlí (Kozly) a dalšími třemi vesnicemi v okolí své dceři Johance. Ta jej přinese věnem do rytířské rodiny Běšinů z Běšín, když se provdá za Jana Václava Běšina z Běšín. Ti měli erb polcený, v pravém zlatém poli medvědí tlapu černé barvy (v místě utětí červenou), v levém červeném poli stříbrný bůvolí roh. Statek drží do roku 1666 jejich syn Jan Ladislav a téhož roku jej odprodává (tvrz, dvůr, pivovar a ves Kožlí) Petru Maxmiliánu Rozhovskému z Krucemburka a jeho choti Alžbětě z Běšín.

1666–1715Editovat

Rozhovští je méně známou rytířskou rodinou s erbem se stříbrnou kosou skříženou stříbrným mečem v červeném poli. Ti (Alžběta s pěti syny) roku 1704 zámeček prodávají Janu Petrovi Dejmovi (Dýmovi) ze Střítěže, který Kožlí připojuje k Čížové, jenž rod drží od roku 1560. K tomu navíc mají Drhovli.

Dejmové ze Střítěže je stará rytířská rodina, z níž někteří obdrželi v letech 1708, 1733 a 1739 panský stav a jeden roku 1730 i dědičný stav hraběcí. Dejmové mají ve znaku stříbrnou husu se zlatou zbrojí (zobákem a nohami) na červeném poli.

1715–1753Editovat

Roku 1715 je Kožlí rytířem Petrem Dejmem prodané k Drhovli, která patří již od roku 1712 hraběnce Marii Josefě Černínové z Chudenic, rozené hraběnce z Kuenburgu, majitelce Mělníka a řady dalších panství. Kožlí je součástí rodového majetku až do První republiky. V 18. století je již centrem rozsáhlého panství (viz mapa v expozici Národního muzea v Lobkovickém paláciPraze). Syn Marie Josefy František Antonín hrabě Černín z Chuděnic postaví spolu s chotí Marií Isabelou markraběnkou z Westerloo, hraběnkou z Merode na severním okraji Kožlí barokní kapli, která má na hlavním oltáři erb obou hraběcích manželů (tato větev Černínů již od roku 1623 má právo na polepšený erb, zde však užila svůj původní – polotrojřičí – vpravo (heraldicky) červený, vlevo modrý se třemi stříbrnými pruhy). Za nichž zřejmě dojde i k vestavbě barokních prvků do renesančního zámečku. Svědčí o tom žulová barokní kamenná ostění a schodiště.

1753–2014Editovat

Dcera Františka Antonína Černína, Marie Lidmila (1738–1790) se provdá za knížete Augusta Antonína Lobkowicze (1729–1803) a díky značnému majetku, který přináší věnem (panství Mělník, Byšice, Šopka, Čečelice, Skuhrov, Kožlí, Drhovle, Čížová s Vráží, Sedlice, Brloh aj.), je založena lobkowiczká sekundogenitura. Lobkowiczové již na Kožlí nerezidentují a tak v přízemí jsou zřízeny deputátnické byty, obchod, sklepy, lednice k pivovaru, v patře pak byt správce. Kníže August je vévodou Zaháňským a od roku 1786 vévodou Roudnickým, rytířem Řádu zlatého rouna, skutečným tajným císařským radou a komořím, generálem polním vachmistrem, nejvyšším zemským maršálkem v Čechách, v letech 1772-1776 císařským velvyslancem na španělském dvoře atd. On, stejně jako jeho nástupci, sem pouze dojíždějí a po smrti Jiřího Kristiána († 22. května 1932 na závodní dráze Avus v Berlíně), jednoho z nejvýznamnějších závodníků své doby, jsou statky rozprodány. Vzniká zbytkový statek Brloh se 44 ha (v majetku Kostomlatských) a v Kožlí je založeno zemědělské družstvo, které však záhy skončí. Zámeček s nepatrným množstvím půdy a příslušenstvím vlastní poté rodina Vrbových, jimž je následně konfiskována jeho polovina komunisty.

V roce 1988 kupuje nemovitost Jaromír Stach-Černín, dějepisec umění a historik, po matce, rozené Černínové z Chudenic, příbuzný někdejších majitelů objektu. Po jeho smrti má tato historická budova od roku 2014 nové majitele.

Popis stavbyEditovat

V přízemí, vedle lednice, sklepů, skladových prostor se dochovaly renesanční klenby ať hřebínkové, či s kápěmi. V renesančním sále na druhé straně objektu blíž k rybníčku se dochoval středověký pilíř. Celé první patro je plochostropé s prkennou podlahou. Na obou stranách fasády jsou zcela sporadicky zachovány zbytky renesanční sgrafit. U objektů se vedle hospodářského dvora, chlívků aj. zachovaly staré ohradní zdi, jedna je dokonce gotickou hradbou, oddělující zahrádku od návsi a vycházející ze zdiva zámečku až do rybníčku pod zámkem.

PoznámkaEditovat

Publikace Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V. Jižní Čechy, Praha 1986, str. 114 uvádí místo jména Rozhovských z Krucemburku jméno Kocovských z Krausenburku. Jde zřejmě jen o lexikální obměnu. Dále uvádí, že roku 1715 při prodeji Dejmy na Černíny se tvrz Kožlí uvádí naposledy a že „zanikla beze zbytku a nevíme, kde stávala“. Jisté je, že Černínové renesanční zámeček přestavěli v barokní (kamenná ostění dveří, barokní schodiště do prvního patra), v jádru však původní stavba zůstala zachována.

LiteraturaEditovat

  • TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Jižní Čechy. Svazek V. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Kožlí – tvrz, s. 113–114. 

Externí odkazyEditovat