Kejklířka skvrnitá

Kejklířka skvrnitá (Mimulus guttatus) je žlutě kvetoucí vytrvalá rostlina, jeden ze dvou druhů rodu kejklířka které byly do České republiky zavlečeny ze Severní Ameriky.

Jak číst taxoboxKejklířka skvrnitá
alternativní popis obrázku chybí
Kejklířka skvrnitá (Mimulus guttatus)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď Phrymaceae
Rod kejklířka (Mimulus)
Binomické jméno
Mimulus guttatus
DC., 1813
Synonyma
  • Erythranthe guttata
Některá data mohou pocházet z datové položky.

RozšířeníEditovat

Rostlina pochází ze západních oblastí Spojených států amerických odkud byla jako okrasná rostlina dovezena do Evropy, Jižní Ameriky i na Nový Zéland. Tam byla její semena roznesena ze zahrad do volné přírody kde kejklířka skvrnitá, nemajíc přirozených nepřátel nebo zvláštních nároků na prostředí, zdomácněla. V Evropě volně roste na Britských ostrovech, ve Francii, Švýcarsku, Německu, Rakousku, Polsku, na severu Balkánu a východním směrem až řece VolzeRusku a severním směrem po jih Švédska a Finska. V české přírodě byla prvně zaznamenána roku 1853 a od té doby se vyskytuje poblíž vodních toků hlavně v podhůří Šumavy (okolo horní Vltavy a Otavy), Krkonoš a Jizerských hor.

Nejčastěji roste na mokrých polostinných stanovištích s hlinitou, písčitou až kamenitou půdou která může být občas i zaplavována. Pokud se dostane na stále vlhkou jílovitou půdu snese i plné slunce. Vyrůstá na březích jezírek, řek, potoků, příkopů i kolem lesních cest; je ale choulostivá na znečištěnou vodu.[2][3]

PopisEditovat

 
Kvetoucí rostlina

Vytrvalá bylinalodyhou vysokou 20 až 50 cm která vyrůstá z plazivého oddenku. Přímá nebo vystoupavá lodyha bývá často již od spodu rozvětvená, jen občas jednoduchá. Je dutá, ve spodní části oblá a holá, v horní čtyřhranná a prorostlá žláznatými chloupky. Lodyha porůstá protistojnými listy asi 6 cm dlouhými a 3 cm širokými, jejich čepele jsou široce vejčité, na bázi okrouhlé nebo srdčité, na konci špičaté a po okrajích nestejně zubaté. Listy jsou ve spodní části lodyhy řapíkaté a v horní přisedlé a poloobjímavé.

Květy vyrůstají na stopkáchpaždí listovitých listenů a vytvářejí tří až sedmikvětý hrozen. Trubkovitý kalich s pěti trojhrannými laloky je dlouhý 8 až 17 mm, dva jeho horní laloky jsou delší než tři spodní, je slabě červeně skvrnitý a jemně chlupatý. Dvoupyská koruna, 25 až 40 mm dlouhá, má horní pysk se dvěma laloky a spodní pysk se třemi, horní jsou ohnuté nazpět a větší spodní směrem dolů. Laloky jsou zlatožluté, největší spodní střední je červeně tečkovaný. Ústí korunní trubky je načervenalé. V koruně jsou uzavřené čtyři, ke koruně přirostlé, dvoumocné tyčinky s tenkými nitkami a šípovitými prašníky. Úzký svrchní semeník s diskovitým nektariem má dlouhou čnělku s dvoulaločnou bliznou. Vykvétá v červenci až září, opylována bývá hmyzem.

Plodem je zelená, krátce stopkatá, široce podlouhlá, dvoupouzdrá tobolka dlouhá 7 až 12 mm která je obalená do suchého kalichu. Otvírá se dvěma chlopněmi a obsahuje hnědá vejčitá semena asi 0,4 mm dlouhá s jemně síťkovaným osemením. Semena mohou být rozšiřována i vodou.[2][3][4][5]

VýznamEditovat

Rostlina se pěstuje ve vlhkých partiích okrasných zahrad kde se rozmnožuje semeny vysévanými na jaře nebo měkkými řízky v létě. Ze starších rostlin lze odebírat také oddělky, mladší lodyhy ležící na zemi obvykle zakoření v uzlinách.

Obklad z drcených listů a stonků býval aplikován na rány, popáleniny i bolestí páteře. Výtažek z květů je i v ČR dodnes nabízen jako lék proti strachu, úzkosti a negativním emocím v běžném životě (Bachova květová terapie).

Přestože se jedná o rostlinný druh který unikl ze zahrad do volné krajiny, kde dokáže přežít a dále se šířit, není pro svou malou konkurenceschopnost a nepatrnou agresivitu nebezpečím pro domácí floru. Je důležitým modelovým organismem při genetickém a ekologickém výzkumu.[6][7]

ReferenceEditovat

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2020.1. Dostupné online. [cit. 2020-05-31]
  2. a b HOUSKA, Jindřich. BOTANY.cz: Kejklířka skvrnitá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 14.07.2007 [cit. 2014-05-28]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/2: Mimulus guttatus [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1997 [cit. 2014-05-28]. S. 76-79. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-29. ISBN 80-224-0481-0. (slovensky) 
  4. Finland Nature and Species: Mimulus guttatus [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2014-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Kejklířka žlutá [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2014-05-28]. S. 103-104. Dostupné online. (česky) 
  6. Plants For a Future: Mimulus guttatus [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2014-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. The Monkeyflower Essences: Mimulus guttatus [online]. Richaed Katz, Flower Essence Society, Nevada City, CA, USA [cit. 2014-05-28]. Dostupné online. (anglicky)