Karl Wessely (generál)
Karl Franz Josef svobodný pán Wessely (německy Carl Franz Joseph Freiherr Wessely) (10. června 1854 Košice – 16. března 1924 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie vstoupil do c. k. armády v roce 1874 a sloužil u různých jednotek pěchoty a dělostřelectva. Koncem 19. století v hodnosti majora zastával několik let funkci pobočníka císaře Františka Josefa. Ve vojsku nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála (1912). V roce 1914 byl penzionován a povýšen do stavu svobodných pánů.
| Karl svobodný pán Wessely | |
|---|---|
 Erb rodu Wesselých | |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | polní podmaršál (1912), generálmajor (1909) |
| Narození | 10. června 1854 Košice |
| Úmrtí | 16. března 1924 (ve věku 69 let) Vídeň |
| Titul | svobodný pán (1914) |
| Rodiče | Ignaz Wessely |
| Příbuzní | Viktor Heinrich Leopold Wessely (sourozenec) |
| Profese | důstojník |
| Ocenění | Řád železné koruny 3. třídy (1906) rytíř Císařského řádu Leopoldova (1914) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatNarodil se jako mladší syn dvorního místodržitelského rady Ignáce Wesselyho (1804–1882).[1][2] Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a jako kadet nastoupil do armády k 19. pěšímu pluku v Komárně. V roce 1875 byl povýšen na poručíka a později byl přeložen k 5. pěšímu pluku v Košicích, následně sloužil u 18. pěšího pluku v Hradci Králové.[3] V roce 1887 byl povýšen na kapitána a několik let strávil u 10. dělostřeleckého pluku v Olomouci.[4] V roce 1896 získal hodnost majora a byl jmenován jedním z křídelních pobočníků císaře Františka Josefa (Flügel-Adjutant Seiner Majestät des Kaisers und Königs),[5][6] v této funkci byl v roce 1899 povýšen na podplukovníka.[7] Jako plukovník (1903) byl poté velitelem 6. dělostřeleckého pluku,[8] ve funkci velícího důstojníka později přešel k 9. dělostřeleckému pluku v Josefově.[9]
K datu 1. listopadu 1909 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 10. brigády polního dělostřelectva ve Vídni.[10][11] Později byl velitelem 2. brigády polního dělostřelectva taktéž ve Vídni a v roce 1912 dosáhl hodnosti polního podmaršála.[12][13] Těsně před první světovou válkou byl k datu 1. července 1914 penzionován[14] a od té doby žil v soukromí.
Tituly a ocenění
editovatOd roku 1868 užíval šlechtický titul rytíře, který získal jeho otec. Před odchodem do výslužby byl dne 14. dubna 1914 povýšen do stavu svobodných pánů.[15][16] Během vojenské služby byl několikrát vyznamenán, jako císařský pobočník získal ocenění i od zahraničních panovníků.[17]
Rakousko-Uhersko
editovat
rytířský kříž Leopoldova řádu (1914)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
Řád železné koruny III. třídy (1906)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Vojenský záslužný kříž (1897)[18]
Zahraničí
editovat
Řád svaté Anny II. třídy (Rusko)
Řád červené orlice II. třídy (Německo)
Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
komtur Vojenského záslužného řádu (Bavorsko)
rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
komandér Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
komandér Řádu siamské koruny (Siam)
Řád vycházejícího slunce I. třídy (Japonsko)
.svg){kind=small}
_ribbon.svg){kind=small}
Rodina
editovatV roce 1885 se v Brně oženil s Annou Josefínou Kellerovou, s níž měl tři děti. Synové Konrad Karl a Karl Ignaz vystudovali práva a působili ve státních službách.[19][20]
Karlův mladší bratr Viktor Wessely (1845–1919) byl právníkem a dlouholetým prezidentem vrchního zemského soudu v Praze.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ VYSKOČIL, Aleš: Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918; Historický ústav Akademie věd České republiky; Praha, 2011; s. 308–309 ISBN 978-80-7286-183-5
- ↑ Ignaz Wessely na webu geni.com dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1886; Vídeň, 1885; s. 688 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1889; Vídeň, 1889; s. 648, 696 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1898; Vídeň, 1898; s. 32 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1898; Vídeň, 1897; s. 87, 147 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1901; Vídeň, 1900; s. 766 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1905; Vídeň, 1904; s. 173, 826 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1908; Vídeň, 1907; s. 172 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1910; Vídeň, 1910; s. 316 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1910; Vídeň, 1909; s. 129, 174 dostupné online
- ↑ Generale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 5 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1913; Vídeň, 1912; s. 199 dostupné online
- ↑ Služební postup in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 201 dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 150, 182, 393 ISBN 80-86781-08-9
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1917; Gotha, 1917; s. 1074–1075 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 318 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1899; Vídeň, 1898; s. 74 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1941; Gotha, 1941; s. 565–566 dostupné online
- ↑ Karl Wessely na webu geni.com dostupné online
Literatura
editovat- MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, díl II.; Praha, 2010; s. 443 ISBN 978-80-257-0294-9
- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2015; Praha, 2011; s. 458–461 (heslo Wessely) ISBN 978-80-904241-6-6