Kábús bin Saíd
Kábús bin Saíd bin Tajmúr Ál Saíd, arabsky: (قابوس بن سعيد آل سعيد) (18. listopadu 1940 Salála – 10. ledna 2020 Maskat) byl od roku 1970 až do své smrti sultánem a zároveň předsedou vlády Ománu. Narodil se jako jediný syn sultána Saída bin Tajmúra. Nástupcem se stal 11. ledna jeho bratranec, dosavadní ministr kultury Hajtham bin Tárik.
| Kábús bin Saíd | |
|---|---|
| ománský sultán | |
.jpg) | |
| Doba vlády | 23. července 1970 – 10. ledna 2020 |
| Úplné jméno | Kábús bin Saíd bin Tajmúr Ál Saíd |
| Narození | 18. listopadu 1940 Salála,  Omán |
| Úmrtí | 10. ledna 2020 (ve věku 79 let) Síb |
| Předchůdce | Saíd bin Tajmúr |
| Nástupce | Hajtham bin Tárik |
| Potomci | bezdětný |
| Rod | Saídové |
| Otec | Saíd bin Tajmúr |
| Matka | Mazún al-Mašání |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Před svou smrtí v lednu 2020 byl sultán Kábús nejdéle sloužící hlavou státu na Blízkém východě.
.jpg)
Životopis
editovatZákladní a středoškolské vzdělání získal v rodném přístavním městě Salála a v indické Puné. V roce 1958 začal studovat na Královské vojenské akademii v Sandhurstu nedaleko Londýna a po jejím absolvování sloužil v letech 1960–1964 v britské armádě.[1] Část výcviku strávil s britskou jednotkou v Německu. V roce 1964 se vrátil zpět do rodného Ománu.[1]
Během 23. července roku 1970 svrhl s pomocí ománské armády a britské tajné služby svého otce Saída bin Tajmúra, který se zdráhal zemi modernizovat. Stanul v čele země, jejíž název změnil z původního Maskat a Omán na současný Sultanát Omán.
Následující desetiletí se zasadil o rychlou modernizaci země, k čemuž mu dopomohly příjmy z těžby ropy na ománském území. Přitom dbal na zachování místních tradic. Omán vstoupil do OSN a do dalších mezinárodních organizací. Roku 1981 byl Kábús spoluzakladatelem Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu.
V roce 2011 čelil sultán Kábús protestům v rámci Arabského jara, které však zasáhly Omán v mnohem menší míře než některé jiné arabské státy a Egypt. Situace se sice zklidnila, ale vyžádala si navýšení veřejných výdajů, což poněkud prohloubilo hospodářskou krizi země, která je závislá na příjmech z těžby ropy a zemního plynu.
Následující roky se sultán Kábús na veřejnosti ukazoval zřídka. Několikrát navštívil Německo za účelem zdravotní prohlídky a dal tak prostor spekulacím ohledně svého zdravotního stavu.[2] Podle zpráv vlastnil sídlo v blízkosti města Garmisch-Partenkirchen v jižním Bavorsku.
Později se objevily informace, že sultán onemocněl rakovinou tlustého střeva.[3] V prosinci 2019 sdělil sultánův palác, že sultánovo onemocnění je v terminálním stadiu, ale že jeho stav je stabilní. 10. ledna 2020 sultán ve věku 79 let svému onemocnění podlehl. Po smrti panovníka vyhlásily ománské úřady třídenní oficiální smutek.[4] Na ománský trůn dosedl již 11. ledna podle Kábúsovy poslední vůle jeho bratranec Hajtham bin Tárik.
Funkce
editovatKábús bin Saíd byl absolutním monarchou a zároveň zastával funkce předsedy vlády, ministra obrany, financí a zahraničí, předsedy centrální banky a vrchního velitele ozbrojených sil. Madžlis aš-šúrá, Poradní shromáždění Sultanátu Omán nemá zákonodárnou moc, je pouze poradním orgánem.
Den narozenin sultána Kábúse byl za jeho života slaven jako státní svátek.
Nástupnictví a osobní život
editovatKábús neměl potomky a veřejně neurčil svého následníka. V roce 1976 se oženil se svou sestřenicí, manželství však bylo bezdětné a bylo později rozvedeno. Podle Briana Whitakera některé zdroje spekulovaly o sultánově údajné homosexualitě, která by mohla být vysvětlením, proč se opět neoženil a neměl žádné děti.[5] Jméno následníka bylo napsáno v dopise, který byl během sultánova života ukrytý a měl být otevřen až poté co se vládnoucí rodina neshodne na sultánovu nástupci.
Podpora islámu a kultury
editovatSultán Kábús podporoval islámské náboženské vyznání, přičemž sám náležel k ibaditskému směru islámu, stejně jako jeho předkové. Poskytl peněžní prostředky na stavbu několika reprezentativních a moderních mešit, především po něm nazvaných velkých mešit v hlavní městě Maskatu a v jeho rodném městě Salála.
Kábús našel zalíbení v západní klasické hudbě. Byl milovníkem díla Ludwiga van Beethovena. Z jeho iniciativy vzniklo v roce 1985 hudební těleso Oman Symphony Orchestra, které v současnosti čítá 120 výlučně ománských hudebníků a patří k nejlepším na Blízkém východě.[6]
V Maskatu nechal Kábús postavit architektonicky zdařilý a moderní operní dům, Royal Opera House Muscat, který disponuje mj. největšími mobilními varhanami světa (jeho oblíbený nástroj). Na maskatské operní scéně hostují přední evropské operní soubory a známí pěvci jako je Jonas Kaufmann.
Do své země pozval sultán Kábús v roce 2015 i český orchestr PKF – Prague Philharmonia.[7]
Tituly a vyznamenání
editovatVojenské hodnosti
editovatOdkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b International Peace Award to His Majesty Sultan Qaboos bin Said [online]. Washington D.C.: 1998-10-15 [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The sultanate of Oman is taking a kicking [online]. Maskat: The Economist, 2017-07-08 [cit. 2018-01-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ALARIMI, Fatma; ABOUDI, Sami. Oman's Sultan Qaboos returns home after medical tests in Germany: royal court [online]. Maskat: Reuters, 2016-04-12 [cit. 2018-01-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Zemřel ománský sultán Kábus bin Saíd, v čele země stál od roku 1970. Na trůně ho vystřídal jeho bratranec. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-01-11 [cit. 2020-01-11]. Dostupné online.
- ↑ WHITAKER, Brian. Unspeakable Love: Gay and Lesbian Life in the Middle East [online]. Saqi Books, 2006, rev. 2011 [cit. 2018-01-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TROFIMOV, Yaroslav. Oman has oil, but it had no orchestra. Wall Street Journal. 14 December 2001, s. A6.
- ↑ DRÁPELOVÁ, Věra. Sultán miluje evropskou klasiku. Do své země pozval i český orchestr [online]. MF DNES, 2015-12-21 [cit. 2018-01-17]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kábús bin Saíd na Wikimedia Commons
