Wikipedie

Kájov (nádraží)

železniční stanice v Česku

Kájov je železniční stanice ve východní části obce Kájov (dříve Kladné) v okrese Český Krumlov v Jihočeském kraji nedaleko říčky Polečnice. Leží na jednokolejné neelektrizované trati 194.

Kájov
Pohled na nádražní budovu
Pohled na nádražní budovu
StátČeskoČesko Česko
KrajJihočeský
ObecKájov
Souřadnice48°48′46,08″ s. š., 14°15′56,88″ v. d.
Kájov
Kájov
Provozovatel dráhySpráva železnic
Kód stanice75992
TraťČeské Budějovice – Černý Kříž
Nadmořská výška530 m n. m.
V provozu od19. listopadu 1891
Zabezpečovací zařízeníelektronické stavědlo ESA 44 (DOZ)
Dopravní koleje2
Nástupiště (nástupní hrany)1 (2)
Prodej jízdenekNe
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Začátky lokální dráhy editovat

Železnici z Českých Budějovic do Nové Pece (dříve Želnava) vybudovala Rakouská společnost místních drah (Österreichische Lokaleisenbahn-gesellschaft, zkratka ÖLEG) v letech 1891–1892.[1] V roce 1891 byl zprovozněn úsek České Budějovice – Kájov v délce 35 km a v roce 1892 úsek Kájov – Nová Pec v délce 39 km.[2] Úpravu regionálních drah definoval zákon č. 56/1880 říšského zákoníku z 25. května 1880.[3] Zde došlo poprvé k diferenciaci železnic na hlavni a lokální dráhy, na které byly kladeny nižší technické požadavky než na tratě hlavní, a který definoval konkrétní finanční úlevy na jejich stavbu i provoz. Šlo o jedinou lokální trať velké železniční společnosti podpořenou státem v Čechách finanční půjčkou z veřejných financí (2 400 000 korun) a subvencí země (100 000 korun).[4]

Trasa editovat

 
Příjezd vlaku od Hořic

Projekt pocházel z roku 1880–1883, ale výstavba byla odložena o šest let kvůli sporům stavitele ÖLEG a primogeniturou Schwarzenbergů (Český Krumlov), majitelem poloviny pozemků pod trasou budoucí tratě. Trasa dráhy byla totožná s dnes používanou trasou, která vznikla až při výstavbě Lipenské přehradní nádrže. V úseku Černá v Pošumaví vedla po levém břehu řeky Vltavy, v průběhu výstavby byla přesunuta na pravý břeh a řeku Vltavu překonávala až v těsné blízkosti stanice Želnava. Důvodem byla plánovaná odbočka do Horních Rakous a k lesům Šumavy. Spor se Schwarzenbergy byl ukončen dohodou 3. dubna 1890.[5]

Výstavba a otevření editovat

Výstavba železniční stanice Kájov pokračovala v souladu s harmonogramem: přijímací budovy 21. května – 15. října 1891; skladiště zboží 6. června – 15. listopadu 1891; remíza (výtopna) s příslušným uhelným hospodářstvím a dílnou 3. září – 15. října. Nádražní budova jako veřejná stavba odpovídala dobovým hygienickým předpisům (mj. i studnu s pitnou vodou). Jízdní doba z Českých Budějovic do Kájova trvala dvě hodiny a patnáct minut, na celé trati čtyři až pět hodin. První vlak do Kájova přijel dne 20. listopadu 1891, oslavy se konaly 3. července 1892, kdy byl otevřen celý provoz až do Želnavy. K 1. lednu 1894 byla želnavská trať i společnost ÖLEG zestátněna a začleněna do sítě rakouských státních drah – Kaiserlich-königliche Staatsbahnen (kkStB).[6] Od roku 1910 byla trať prodloužena do stanice Černý Kříž,[7] a osobní i nákladní doprava pokračovala po zprovozněné trati 197 z Číčenic do Nového Údolí – Haidmühle.[8]

Po roce 1918 editovat

Po roce 1918 správu železnice přebraly Československé státní dráhy, od roku 1993 České dráhy a od roku 2008 Správa železniční dopravní cesty (nynější Správa železnic). V roce 2014–2016[9] prošla celá trať rekonstrukcí: byly zpevněny železniční svršky, vyměněny koleje a pražce, původní hranová nástupiště byla nahrazena ostrovním, trať byla opatřena novým zabezpečovacím zařízením.

 
Demolice výpravní budovy v lednu 2024

Provoz na celé trati je řízen z nově postavené manipulační budovy.[10][11] Čtyřpatrové nádražní budova ze 70. letech 20. století, (vzniklá rekonstrukcí původní přízemní budovy z 19. století), byla uzavřena i pro veřejnost. Ve stanici zastavují pravidelné osobní vlaky soukromého dopravce (od prosince 2017) GW Train Regio, od prosince 2016 pravidelný expres Praha – Český Krumlov v režii Českých drah. Tento je v Kájově odstaven pro nedostatečný rozsah kolejiště ve stanici Český Krumlov.[12] Ministerstvo dopravy zveřejnilo seznam nádražních budov určených k opravě či modernizaci do roku 2025. Pro Kájov se plánuje příprava zadání na rok 2021 a vyčleněna částka 24 000 000 Kč.[13] V roce 2024 byla zahájena demolice již nevyužívané výpravní budovy, která bude nahrazena přístřeškem pro cestující.[14]

Popis editovat

 
Manipulační budova (2015) a přestavěná nádražní budova (70. léta 20. stol.)

Technická data editovat

Některá technická data dráhy České Budějovice – Želnava (dnes Nová Pec): délka 72 km, byly použity kolejnice o délce 7,5 m, maximální sklon 20 ‰, ve stanicích maximálně 2,5 ‰, vzdálenost kolejí ve stanicích minimálně 4 m a poloměr oblouku minimálně 200 m. Vozový park tvořily čtyři lokomotivy, osm osobních vozů, tři služební vozy, čtyřicet šest nákladních vozů různých druhů a jeden sněhový pluh. Maximální dovolená rychlost byla 25 km/hod. Byly vystaveny tři ocelové mosty: 1) přes Vltavu u Poříčí, 2) přes údolí Holubovského potoka u Křemže, 3) u Černé v Pošumaví. Na trati od Českých Budějovic vznikly následující stanice: Poříčí (Poříč – osada obce Boršov), Koroseky (Korosek), Křemže (Krems – Mritsch), Holubov (Adolfsthal), Zlatá Koruna (Goldenkron), Český Krumlov (Krumau), Kájov (Gojau), Hořice (Horritz), Polná (Stein – Irresdorf), Polečnice (Neustift – Quintoshing), Černá – Hůrka (Swarzbach – Stuben), dnes již neexistující Pestřice[15] (Stögenwald) na pravém břehu řeky Vltavy, Horní Planá (Oberplan), Želnava (Selnau) – dnes Nová Pec.[5]

 
Nepoužívaná remíza (výtopna)

Staniční vybavení editovat

Většina stanic byla vybavena dvěma dopravními a jednou manipulační kolejí. V Českém Krumlově a v Želnavě bylo o jednu kolej více, ve stanicích Koroseky, Holubov, Polná a Stögenwald byla jedna manipulační kolej. Kájov jako méně důležitá stanice měl přízemní budovu s částečně obytným podkrovím, stejně jako Poříčí, Holubov, Zlatá Koruna, Polná a Polečnice. Důležitější stanice (Křemže, Hořice, Černá, Horní Planá) měly budovu patrovou, Český Krumlov ve dvojnásobné délce. Želnava měla největší dvoupatrovou budovu (9 bytů pro staniční personál, strojvůdce, topiče, vlakvedoucí a průvodčí). Byla zde točna a lokomotivní remíza s dílnou. Pro provoz parních lokomotiv bylo důležité vodní hospodářství. Vodárny s rezervoáry a s vodními jeřáby byly vybudovány ve Křemži, Kájově, Polné a Želnavě.[5] Původní plán také počítal s vlečkami ke Schwarzenberským knížecím grafitovým dolům v Černé v Pošumaví a u Mokré a k parní pile u Želnavy.[16]

 
Bývalá vodárna v novém provedení

Bývalá vodárna v novém provedení editovat

Budovy bývalé vodárny a dvou garáží zakoupil od Českých drah českokrumlovský sochař Miroslav Páral a použil je na originální sochařský ateliér. Kovový dům v podobě kufru (12 × 6 × 3,6 metru) postavil s pomocí přátel jako symbol útěku a deportací. Jak sám uvedl, poprvé ho kufr okouzlil jako malého chlapce, když v domě svých rodičů našel na půdě kufr po odsunutých sudetských Němcích.[17] Tři kufry jako artefakty byly poprvé součástí výstavy v českokrumlovské synagoze, znovu otevřené v roce 2012.[18] Sloužily poté jako poutače pro exteriér města, aby lidé opravenou synagogu našli.[19]

Galerie editovat

  •  
    Do Krumlova (vlevo) a do Větřní (vpravo)
  •  
    Staniční koleje
  •  
    Příjezd do Kájova od Hořic
  •  
    Vlečka do Větřní (na Úvrať)
  •  
    Nádraží a kájovská hospoda
  •  
    Odjezd do Č. Krumlova

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ HAJNÁ, Milena. Historie železniční dopravy v regionu Český Krumlov [online]. Český Krumlov: Město Český Krumlov, 2006 [cit. 2020-03-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ BREITER, Karel. 100 let od završení výstavby železnic na Šumavě, 100 let nádraží Černý Kříž, Svět velké i malé železnice.. Svět železnice. 2010, roč. 9, čís. Speciál 2, s. 2–13. 
  3. ↑ ŠMÍDA, Zdeněk. Budování hlavní železniční sítě [online]. zdeneksmida.cz [cit. 2020-04-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ PAVLÍČEK, Stanislav. Naše lokálky. Místní dráhy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2002. 156 s. ISBN 80-86569-13-6. S. 24–25. 
  5. ↑ a b c DVOŘÁK, Jiří. Do Kájova po železnici aneb zrod pošumavské lokálky. Mozaika, toulky časem a krajinou Kájovska. Cesta k domovu. 2019, roč. 1, čís. 1, s. 15–17. 
  6. ↑ SCHREIER, Pavel. Příběhy z dějin našich drah. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. 208 s. ISBN 978-80-204-1505-9. S. 168–169. 
  7. ↑ ŠVÁB, Jiří. Trať České Budějovice - Volary [online]. Český Krumlov: c-krumlov.cz, 2015 [cit. 2020-03-30]. Dostupné online. 
  8. ↑ HLAVÁČEK, Jan. O jednom zajímavém místě na Šumavě, kam vedou koleje [online]. 12.5.2019 [cit. 2020-04-02]. Dostupné online. 
  9. ↑ KYSELOVÁ, Zuzana. Šumavská lokálka bude po rekonstrukci trati rychlejší. Českokrumlovský deník.cz. 19.11.2014. Dostupné online. 
  10. ↑ Revitalizace trati České Budějovice - Volary [online]. Praha: ažd [cit. 2020-03-30]. Dostupné online. 
  11. ↑ MOSIURCZÁKOVÁ, Hana; LÁDYŠ, libor; ŠULCOVÁ, Kateřina. Shrnutí změn stavby podle Usnesení vlády č. 1078 ze dne 15. 12. 2014 „Revitalizace trati České Budějovice - Volary“ [online]. Praha: Ekola group, 2015 [cit. 2020-03-30]. Dostupné online. 
  12. ↑ VANDROVEC, Radek. Návrh železničního spojení České Budějovice - státní hranice s Rakouskem (směr Summerau) s návrhovou rychlostí až 200 km/h [online]. Praha: Diplomová práce ČVUT, 2019 [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. 
  13. ↑ ŠINDELÁŘ, Jan. Nádražní budovy určené k opravě. Nejdražší budou Pardubice a Plzeň. [online]. Praha: zdopravy.cz, 2019 [cit. 2020-03-30]. Dostupné online. 
  14. ↑ ŠINDELÁŘ, Jan. Zchátralá nádražní budova v Kájově půjde k zemi, nahradí ji minimalistická novostavba. Zdopravy.cz [online]. AvizerZ, 2024-01-17 [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. 
  15. ↑ KUČA, Karel. Poříčí [online]. České Budějovice: Encyklopedie Českých Budějovic, 1998-2020 [cit. 2020-03-31]. Dostupné online. 
  16. ↑ DVOŘÁK, Jiří. K historii schwarzenberských tuhových dolů v Černé v Pošumaví (Schwarzbach). 1. vyd. České Budějovice - Pelhřimov: Jihočeská univerzita - NTP, 2006. 312 s. ISBN 80-7394-092-2. 
  17. ↑ KYSELOVÁ, Zuzana. Sochař Miroslav Páral postavil na nádraží dům v podobě kufru. Českokrumlovský deník.cz [online]. 27.3.2016 [cit. 31.3.2020]. Dostupné online. 
  18. ↑ CIHLA, Radek. Historie synagogy v Českém Krumlově [online]. Český Krumlov: ckrumlov.cz [cit. 2020-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  19. ↑ POLÁKOVÁ, Andrea; ZAJÍČEK, Zdeněk. Jihočeši [online]. České Budějovice: Český rozhlas, 28. 9. 2019 [cit. 2020-03-31]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • KOZÁK, Roman; HAJNÍK, Roman; ŠLÉGR, Vladislav. Svět šumavských železnic. 1. vyd. Praha: Paseka, 2014. 296 s. ISBN 978-80-7432-345-4. 
  • BINDER, Milan; KAFKA, Jiří; VIKTORA, Jan. Železnice Českobudějovicka od počátku po současnost. 1. vyd. České Budějovice: Milan Binder, 2018. 206 s. ISBN 978-80-8727-711-9

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kájov_(nádraží)&oldid=23849771“