Otevřít hlavní menu

Kábús ibn Sa'íd ibn Tajmúr al-Sa'íd (arabsky: (قابوس بن سعيد آل سعيد)‎‎ je sultánem Ománu. Narodil se 18. listopadu 1940 v Salále jako jediný syn sultána Saíd bin Tajmúra.

Kábús ibn Saíd
Ománský sultán
Portrét
Doba vlády 23. července 1970 – dosud (49 let)
Úplné jméno Kábús ibn Sa'íd ibn Tajmúr
al-Sa'íd
Narození 18. listopadu 1940 (78 let)
Salála, OmánOmán Omán
Předchůdce Saíd bin Tajmúr
Potomci bezdětný
Rod Saídové
Otec Saíd bin Tajmúr
Matka Mazún al-Mašání
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V lednu 2018 byl nejdéle sloužící hlavou státu na Blízkém východě.

ŽivotopisEditovat

Základní a středoškolské vzdělání získal v Salále a indickém městě Puné. V roce 1958 zamířil pokračovat se studiem na Královské vojenské akademii v Sandhurstu nedaleko Londýna a po jejím absolvování sloužil v letech 1960–1964 v britské armádě.[1] Část výcviku strávil s britskou jednotkou v Německu. V roce 1964 se vrátil zpět do rodného Ománu.[1]

Během 23. července roku 1970 svrhl s britskou pomocí svého otce Saída ibn Tajmúra a stanul v čele země, jejíž název změnil z původního Maskat a Omán na současný Sultanát Omán.

Následující desetiletí se zasadil o modernizaci země a to tak, aby byly uchovány místní tradice. Omán vstoupil do OSN a do dalších mezinárodních organizací. Roku 1981 byl Kábús spoluzakladatelem Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu.

V roce 2011 čelil protestům v rámci Arabského jara, které zasáhly i další sousední státy. Situace se sice zklidnila, ale vyžádala si navýšení veřejných výdajů, což dále prohloubilo krizi země tak závislé na příjmu z ropy a zemního plynu. Následující roky se sultán veřejnosti ukazuje zřídka. Kábús během pár let několik navštívil Německo za účelem zdravotní prohlídky a dal tak prostor spekulacím ohledně jeho zdravotního stavu.[2] Později se objevily informace, že sultána sužuje rakovina tlustého střeva, ale oficiální stanovisko není.[3]

FunkceEditovat

Kábús ibn Saíd je absolutním monarchou a dále zastává roli ministra obrany, financí a zahraničí, rovněž je předseda vlády, předseda centrální banky a vrchní velitel ozbrojených sil. Madžlis aš-Šúra, dolní komora, nemá zákonodárnou moc, ale více poradenský charakter.

Nástupnictví a osobní životEditovat

Kábús nemá potomstvo a veřejně neurčil svého následníka. V roce 1976 se oženil se svou sestřenicí, manželství však bylo bezdětné a pár se později rozvedl. Podle Briana Whitakera některé zdroje hovoří o sultánově údajně homosexualitě, která by mohla být vysvětlením, proč není opět ženatý a nemá děti. Stále však jde o spekulace.[4] Jméno následníka/následníků je napsáno v dopise, který je zatím ukrytý. O jaká jména jde, se ale neví.

ZajímavostiEditovat

Den sultánových narozenin je v Ománu slaven jako státní svátek. Oblibou sultána Kábúse je klasická západní hudba, z umělců Ludwig van Beethoven, z nástrojů varhany.[5]

VyznamenáníEditovat

Stát Stuha Název Datum udělení
Bahrajn  Bahrajn   Řád al-Khalífy I. třídy
Brunej  Brunej   Královský domácí řád koruny Bruneje 1984, 15. prosince
Egypt  Egypt   řetěz Řádu Nilu 1976
Francie  Francie   velkokříž Řádu čestné legie 1989, 31. května
Indonésie  Indonésie   Řád hvězdy Indonéské republiky I. třídy
Írán  Írán   řetěz Řádu dynastie Pahlaví 1974, 3. března
  Pamětní medaile 2500. výročí založení Perské říše[6] 1971, 14. října
Jihoafrická republika  Jihoafrická republika   velkokříž Řádu mysu Dobré naděje[7] 1999
Itálie  Itálie   rytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku[8] 1974, 22. dubna
Japonsko  Japonsko   velkokříž Řádu chryzantémy
Jordánsko  Jordánsko   řetěz Řádu al Husejan bin Aliho
Katar  Katar   řetěz Řádu nezávislosti
Kuvajt  Kuvajt   řetěz Řádu Mubáraka Velikého 2009, 28. prosince
Libanon  Libanon   řetěz Řádu za zásluhy
Malajsie  Malajsie   čestný člen Řádu říšské koruny[9] 1991
Německo  Německo   velkokříž speicální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
Nizozemsko  Nizozemsko   velkokříž Řádu nizozemského lva 2012
Pákistán  Pákistán   Řád Pákistánu I. třídy
Rakousko  Rakousko   velkohvězda Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku 2001, 31. března
Saúdská Arábie  Saúdská Arábie Řád Badru
  Řád krále Abd al-Azíze I. třídy 1971
řetěz Řádu krále Abd al-Azíze 2006, 23. prosince
Singapur  Singapur   Řád Temasek I. třídy 2009, 12. března
Spojené arabské emiráty  Spojené arabské emiráty   řetěz Řádu Etihad
Spojené království  Spojené království   čestný rytíř velkokříže Řádu svatého Michala a svatého Jiří[10] 1976, 8. července
  čestný rytíř velkokříže Královského Viktoriina řádu[10] 1979, 28. února
  čestný rytíř velkokříže Řádu lázně[10] 1982, 18. března
  Královský Viktoriin řetěz 2010, 27. listopadu
Sýrie  Sýrie   řetěz Řádu Umajjovce
Španělsko  Španělsko   velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické[11] 1985, 13. prosince
Tunisko  Tunisko   řetěz Řádu nezávislosti
  rytíř spravedlnosti Nejctihodnějšího řádu svatého Jana Jeruzalémského 1976, 8. listopadu
  Bailiffův velkokříž Nejctihodnějšího řádu svatého Jana Jeruzalémského 1984, 19. března

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b International Peace Award to His Majesty Sultan Qaboos bin Said [online]. Washington D.C.: 1998-10-15 [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. The sultanate of Oman is taking a kicking [online]. Maskat: The Economist, 2017-07-08 [cit. 2018-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ALARIMI, Fatma; ABOUDI, Sami. Oman's Sultan Qaboos returns home after medical tests in Germany: royal court [online]. Maskat: Reuters, 2016-04-12 [cit. 2018-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. WHITAKER, Brian. Unspeakable Love: Gay and Lesbian Life in the Middle East [online]. Saqi Books, 2006, rev. 2011 [cit. 2018-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. DRÁPELOVÁ, Věra. Sultán miluje evropskou klasiku. Do své země pozval i český orchestr [online]. MF DNES, 2015-12-21 [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. 
  6. Grand State Banquet. web.archive.org [online]. 2016-03-05 [cit. 2019-09-05]. Dostupné online. 
  7. About Government - National Orders. web.archive.org [online]. 2012-10-12 [cit. 2019-09-05]. Dostupné online. 
  8. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-05]. Dostupné online. 
  9. http://www.istiadat.gov.my/v8/images/stories/1991.pdf
  10. a b c www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-09-05]. Dostupné online. 
  11. https://www.boe.es/boe/dias/1985/12/16/pdfs/A39633-39633.pdf

Externí odkazyEditovat