Wikipedie

Julius Lippert (historik)

českoněmecký historik
(přesměrováno z Julius Lippert (poslanec Říšské rady))

Julius Lippert (12. dubna 1839 Broumov[1] – 12. listopadu 1909 Praha[2] ) byl rakouský a český historik a politik německé národnosti, v závěru 19. století poslanec Říšské rady a Českého zemského sněmu.

Julius Lippert
Julius Lippert
Julius Lippert
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1871 – 1872
Ve funkci:
1889 – 1898
Náměstek Nejvyššího maršálka Království českého
Ve funkci:
1895 – ???
PředchůdceJindřich Šolc
NástupceJosef Wohanka
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1888 – 1891
Stranická příslušnost
ČlenstvíÚstavní strana
(Sjednoc. něm. levice)
Německá pokrok. strana
Narození12. dubna 1839
Broumov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí12. listopadu 1909 (ve věku 70 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníměstský hřbitov Litoměřice
Alma materKarlo-Ferdinandova univ.
CommonsJulius Lippert (historik)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie editovat

Narodil se v rodině broumovského soukenického mistra Vincense Lipperta (1810–??) a jeho manželky Josefy, rozené Schönové (1809–??).[1]

Absolvoval gymnázium v Broumově a Malostranské gymnázium v Praze, pak studoval filozofii, právo a historii na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Od roku 1863 působil jako gymnáziální učitel v Litoměřicích. V roce 1869 působil při reformě německé obecné a měšťanské školy v Českých Budějovicích. V roce 1872 se stal ředitelem vyšší reálné školy. Pro své liberální názory nebyl při zestátnění tohoto ústavu ponechán ve své funkci a z těchto důvodů a další neshody se přestěhoval do Německa. V zahraniční se mu podařilo dosáhnout rychlý kariérní vzestup.[3] V Berlíně získal význačné místo v oblasti vzdělávání a založil Společnost pro rozšíření vzdělávání v Německé říši. Od roku 1885 opět působil v Čechách, kde založil podobně orientovaný spolek Deutscher Verein zur Verbreitung gemeinnützlichen Kenntnisse. Zpočátku žil v Kundraticích u Litoměřic, kde si nechal vystavět honosnou vilu,[3] ale po třech letech přesídlil do Prahy.[4] V Praze byl policejně hlášen v letech 1887–1897, poté se přestěhoval do Ústí nad Labem.[5]

Intenzivně se věnoval studiu historie. Počátkem 60. let ještě jako student spoluzakládal Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen (Spolek pro dějiny Němců v Čechách). V roce 1894 se stal druhým prezidentem Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách.[4] Už během učitelského působení v Litoměřicích vydal roku 1870 knihu Geschichte der königlichen Stadt Leitmeritz. Pro spolek Deutscher Verein zur Verbreitung gemeinnützlichen Kenntnisse napsal četná historická a politická pojednání.[6]

V 80. letech se zapojil do politiky. Zasedal v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor). Nastoupil sem 4. prosince 1888 místo Karla Pickerta jako poslanec za kurii venkovských obcí, obvod Děčín, Rumburk atd.[7] V parlamentu usedl do obnoveného klubu německých liberálů, oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných politických proudů.[8]

Od 70. let 19. století se začal angažovat i v zemské politice. Již v doplňovacích volbách v září 1871 byl zvolen v kurii městské (volební obvod Loket, Slavkov, Schönfeld, Bečov, Sangerberg) do Českého zemského sněmu.[9] Na sněm se po této krátké epizodě vrátil až v zemských volbách v roce 1889, nyní za kurii venkovských obcí, volební obvod Šluknov, Haňšpach.[10] Uvádí se jako německý liberál (takzvaná Ústavní strana, liberálně a centralisticky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik, později Německá pokroková strana).[11] Mandát zde obhájil ve volbách v roce 1895.[11] Od roku 1895 zastával funkci náměstka Nejvyššího maršálka Království českého. V roce 1898 se stáhl z politiky.[4] Rezignoval na poslaneckou funkci. V době vyostřeného česko-německého etnického pnutí totiž ztratil coby stoupenec umírněnější linie své pozice.[6][12]

Rodinný život editovat

Byl ženat, s manželkou Malvínou, rozenou Friedrichovou (1842–??) měl tři děti.[5] Dcera Marie se roku 1894 provdala za obchodníka, amatérského ornitologa a mecenáše Heinricha Lumpeho.[13]

Odkazy editovat

Literatura editovat

  • OUBRECHTOVÁ, Marcela (ed.). Julius Lippert a německé prostředí v Čechách: [kolektivní monografie z konference konané ve dnech ... v Ústí nad Labem]. Ústí nad Labem : Univerzita J. E. Purkyně, Ústav slovansko-germánských studií FF, 2010, 104 s. ISBN 978-80-7414-262-8.
  • ARNDT, Veronika. Julius Lippert (1839–1909): historik a pedagog, in: Tvorba učebnic dějepisu v Polsku, na Slovensku a v České republice. Sborník příspěvků z mezinárodní konference, Brno: CERM, 1996 [vyd. 1997], s. 31–37.

Reference editovat

  1. ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika narozených 1837-1845 v Broumově, sign.13-9, ukn.478, str.46. Dostupné online
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z14, s. 81
  3. ↑ a b Lippertova vila - Slavné vily. www.slavnevily.cz [online]. [cit. 2024-01-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 5. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Lippert, Julius (1839-1909), Historiker, Volksbildner und Politiker, s. 235. (německy) 
  5. ↑ a b Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 352, obraz 884, Lippert Julius
  6. ↑ a b Julius Lippert [online]. phil.muni.cz [cit. 2013-10-07]. Dostupné online. 
  7. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  8. ↑ Neue Freie Presse, 14. 4. 1889, s. 3.
  9. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1870skc/2/stenprot/003schuz/s003002.htm
  10. ↑ Národní listy 3. 7. 1889, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7307687&picp=&it=0&s=djvu
  11. ↑ a b NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. 
  12. ↑ Sněm království Českého 1895-1901 › 3. zasedání › Stenoprotokoly › 1. schůze › Středa 28. prosince 1898 [online]. psp.cz [cit. 2013-10-07]. Dostupné online. 
  13. ↑ Trauung. Leitmeritzer Zeitung. 26. 9. 1894, s. 5. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Julius_Lippert_(historik)&oldid=23555232“