Wikipedie

Josef von Ringelsheim

Josef svobodný pán von Ringelsheim (14. března 1820 Salzburg – 2. června 1893 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil jako absolvent vojenské akademie od roku 1839. Vyznamenal se v bojích během revolučních let 1848–1849, později byl důstojníkem generálního štábu a úředníkem na ministerstvu války. V roce 1865 byl povýšen na barona a v hodnosti generálmajora bojoval v prusko-rakouské válce. V závěru kariéry zastával funkci zemského velitele na Moravě a ve Slezsku (1878–1883). Ve vojsku dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1878).

Josef von Ringelsheim
Zemský velitel na Moravě a ve Slezsku (od 1. ledna 1883 10. armádní sbor v Brně)
Ve funkci:
19. října 1878 – 1. května 1883
PředchůdceAnton Mollinary
NástupceFranjo Vlasić
Zemský velitel v Sedmihradsku
Ve funkci:
1870 – 1878
PředchůdceGavrilo Rodić
NástupceFerdinand von Bauer
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní zbrojmistr (1878), polní podmaršál 1869, generálmajor (1865)
Narození14. března 1820
Salcburk
Úmrtí2. června 1893 (ve věku 73 let)
Štýrský Hradec
Místo pohřbeníFriedhof St. Leonhard
Titulsvobodný pán (1865)
Alma materTereziánská vojenská akademie
OceněníŘád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Byl synem c. k. majora Josefa von Ringelsheima (†1823).[1] Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, do armády vstoupil v roce 1839 jako poručík k pěšímu pluku č. 12. Později absolvoval kurz pro vyšší důstojníky, půsbil u generálního štábu na mapovém oddělení a v roce 1846 byl povýšen na nadporučíka (služebně stále příslušel k 12. pluku).[2] V roce 1848 byl povýšen na kapitána a v revolučních letech 1848–1849 bojoval v Itálii (první italská válka za nezávislost), byl důstojníkem štábu maršála Nugenta a zúčastnil se bitvy u Novary. V roce 1849 bojoval v Uhrách proti maďarským povstalcům a podílel se na dobytí Petrovaradína (1849). V roce 1850 získal hodnost majora a byl šéfem štábu u 5. armádního sboru.[3] V této funkci byl povýšen na podplukovníka (1854) a později byl sekčním šéfem u zemského velitelství ve Veroně. Jako štábní důstojník 5. armádního sboru byl účastníkem války se Sardinií, mezitím dosáhl hodnoti plukovníka (1857).[4] Poté několik let působil jako přednosta zahraničního odboru na ministerstvu války.[5]

V roce 1865 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem brigády v Krakově.[6] Za prusko-rakouské války se zúčastnil bojů v rámci 1. armády,[7] bojoval v bitvě u Hradce Králové a zastával funkci pobočníka arcivévody Arnošta. Na nadřízené i řadové vojáky tehdy zapůsobil svým klidným a rozvážným jednáním. Poté byl brigádním velitelem ve Vídni, v roce 1869 získal hodnost polního podmaršála a převzal velení 2. pěší divize ve Vídni.[8] V letech 1870–1878 byl velitelem 16. pěší divize a oblastním velitelem v Sibiu (dříve Hermannstadt).[9] Od roku 1878 byl velitelem v Brně[10] a téhož roku byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra.[11] V Brně setrval krátce i po reorganizaci armády jako velitel 10. armádního sboru (1883),[12] ale již 1. května téhož roku odešel na vlastní žádost do penze.[13]

Zemřel 2. června 1893 ve věku 73 let ve Štýrském Hradci a je pohřben tamtéž na hřbitově St. Leonhard. Byl ženatý s Ottilií Kis de Kis-Sáros, měli spolu dceru Rosu.[14]

Tituly a ocenění editovat

V roce 1865 byl povýšen do stavu svobodných pánů a jako velitel v Sedmihradsku obdržel v roce 1877 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[15] Od roku 1876 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 30 dislokovaného ve Lvově.[16][17] Během vojenské kariéry obdržel několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[18] Získal také čestné občanství v Brně a Sibiu.

Rakousko-Uhersko editovat

Zahraničí editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1825; Vídeň, 1824; s. 488 dostupné online
  2. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1847; Vídeň, 1847; s. 143 dostupné online
  3. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1852; Vídeň, 1851; s. 571 dostupné online
  4. ↑ Militär Schematismus für 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 69, 97 dostupné online
  5. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1864; Vídeň, 1863; s. 71, 100 dostupné online
  6. ↑ Militär Schematismus des österreichisches Kaiserthumes für 1866; Vídeň, 1866; s. 96, 376 dostupné online
  7. ↑ Přehled vrchního velení Severní armády v prusko-rakouské válce 1866 na webu austro-hungarian army dostupné online
  8. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 139 dostupné online
  9. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1875; Vídeň, 1874; s. 96 dostupné online
  10. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1879; Vídeň, 1878; s. 90 dostupné online
  11. ↑ Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
  12. ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  13. ↑ Služební postup Josefa von Ringelsheima in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 151 dostupné online
  14. ↑ Úmrtní oznámení Josefa von Ringelsheima na webu Biblioteca Nationalis Hungariae dostupné online
  15. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 189 dostupné online
  16. ↑ Pěší pluk č. 30 na webu valka.cz dostupné online
  17. ↑ Seznam majitelů pěšího pluku č. 30 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 438 dostupné online
  18. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Josefa von Ringelsheima in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 26 dostupné online

Literatura editovat

  • URBAN, Otto: Vzpomínka na Hradec Králové; Praha, 1986; 430 s.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_von_Ringelsheim&oldid=23651709“