Otevřít hlavní menu

Josef Strouhal (16. ledna 1863, Náměšť nad Oslavou[1]23. června 1940 Kladno) byl český herec, režisér a divadelní ředitel.

Josef Strouhal
Josef Strouhal
Josef Strouhal
Narození 16. ledna 1863
Náměšť nad Oslavou
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 23. června 1940 (ve věku 77 let)
Kladno
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Život, divadelní začátkyEditovat

Pocházel z rodiny tkalce, byl nejstarším ze třech dětí. Po přestěhování do Brna se učil na německé škole. Brněnský vlastenec, úředník banky Jan Rublecký mu umožnil další studium na slovanském gymnáziu [2]. Láska k veršům jej přivedla k divadlu. Začínal v roce 1874 jako ochotník u Zöllnerovy společnosti v brněnském Besedním domě. Ve škole mu však bylo ochotničení zakázáno a proto se rozhodl pokračovat ve studiu v Praze. Hrál s divadelním spolkem Jana Postla a v listopadu 1881 odešel se společností Františka Ludvíka do Berouna.

Ještě v tomtéž roce pokračoval s F. Ludvíkem do Kladna, kde soubor působil v sále „U Plecitých“. Zde zůstal až do roku 1883, pak odešel na vojenskou službu. Po návratu působil v souborech ředitele Košnera, Václava Svobody, Václava Chuděry , Jana Kozlanského a Františka Josefa Čížka [3].

V roce 1885 získal ředitel František Pokorný působiště v Brně a angažoval i Josefa Strouhala. Po roce, když Pokorný odešel, ujal se řízení souboru Pavel Švanda ze Semčic. V souboru působil rovněž Eduard Vojan a po jeho odchodu do ND převzal Strouhal mnoho jeho rolí. V létě 1887 přešel Strouhal k nově založenému souboru Vendelína Budila, po dvou letech se však vrátil ke Švandovi na Smíchov a po jeho smrti zpět k Františku Ludvíkovi.[3]

Působení v AmericeEditovat

V listopadu 1893 odjel Strouhal se ženou a čtyřletou dcerou za Ludvíkovým souborem do USA, který tam již v tu dobu 8 měsíců působil. Divadlo cestovalo po USA za Čechy–krajany a nakonec se usídlilo v Thalia–Hall v Chicagu. Po představeních byly organizovány kulturní programy a Josef Strouhal zde recitoval české básníky. V divadle hrál např. i František Kovářík [4]. V květnu roku 1898 se celá společnost rozloučila Strouhalovou beneficií s Chicagem a vrátila se domů do Evropy.

Návrat domůEditovat

Již v červnu 1898 společnost vystoupila pohostinsky v Pištěkově aréně v Praze. Úspěšné vystoupení mělo za následek, že Pištěk nabídl Strouhalovi vedení činohry. Strouhal byl úspěšný, v divadle i režíroval a Pištěk zaměřil divadlo jen na činohru a rozpustil i zpěvoherní soubor. V srpnu a září roku 1900 vystoupil Strouhal pohostinsky v Národním divadle v Praze, angažmá však nezískal a odešel do divadla Uranie. V červenci 1901 byl však zpět v Pištěkově aréně.

Po krátkém působení v souboru Dr. Karla Švandy na Smíchově odešel Strouhal s druhou manželkou ke kočovné společnosti Jana Blažka a pak ke Stanislavu Langerovi, který vedl po Pištěkově smrti jeho arénu. Po odchodu Langera na frontu vedl divadlo Strouhal až do roku 1915, kdy soubor rozpustil a přijal nabídku z nově založeného stálého divadla na Kladně.

V letech 19151925 byl ředitelem divadla na Kladně [5]. Odstoupil na konci sezóny 1924/1925 [6].

RodinaEditovat

Jeho mladší sestra, vystupující pod uměleckým jménem Mizzi Ströbel, byla členkou německého baletu v Brně.[3]

Jeho první manželkou byla dcera režiséra Jindřicha Vilhelma, se kterou se seznámil v souboru J. Švandy. V roce 1901 zemřela v Americe, a zatímco Strouhal byl tou dobou již v Praze, jejich dcery se ujali členové souboru Františka Ludvíka a tato se stala později anglickou herečkou [7]. Druhou manželkou byla herečka Marie Seifertová, dcera herce Jakuba Seiferta.

ZajímavostEditovat

Již od doby působení v divadle na Smíchově měl Strouhal přezdívku Schöner PepiKrásný Josef [8] [9].

CitátEditovat

Strouhal se tužil ve velkých rolích světového i domácího repertoáru. Mimoto pilně režíroval. Získal zástupy ctitelů, kteří se zájmem sledovali nejen na prknech, ale i na ulici jeho vzpřímený zjev, když se blížil s viržínkou v ústech, s holí v ruce a nepostradatelným cylindrem na hlavě k divadlu. Nebyl švihák, liboval si však v přiléhavých kabátcích a úzkých nohavicích, které činily jeho beztak štíhlou postavu ještě útlejší. Vystupoval nevtíravě, s podivuhodnou jistotou. A na jevišti, to byl teprve suverén! Vysoký, s poměrně malou, ale výraznou hlavou, podmaňoval teplým hlasem, sotvaže vstoupil. Lpělo na něm něco z doteku světovosti, jeho konání provázela jistá nadřazenost a hlásila se také z jeho hereckých výkonů. Závistníci mu říkali „herec-milostpán“, jemu, demokratu!
— Rudolf Deyl [2]

Divadelní role, výběrEditovat

  • 1881 Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák, titul. role, společnost Františka Ludvíka
  • 1886 William Shakespeare: Hamlet, titul. role, společnost P.Švandy ze Semčic, Brno
  • 1898 William Shakespeare: Romeo a Julie, mladý Montek, Pištěkova aréna, společnost Františka Ludvíka
  • 1898 William Gilette: Sever proti Jihu, titul. role–plk.Prescot, Pištěkova aréna, společnost F. Ludvíka (28 repríz)
  • 1900 Jan Ladecký: Dva světy, Antonín Kalaš, (j. h.), Národní divadlo, režie Jakub Seifert
  • 1900 W. S. Gilbert: Pokračování, Edvard Bender, (j. h.), Národní divadlo, režie Jaroslav Kvapil

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 133
  3. a b c Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 135
  4. František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 47–8
  5. Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 260
  6. Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 142
  7. Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 140
  8. Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 146
  9. Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 134

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat