Otevřít hlavní menu

Josef Jaroslav Langer

český básník, novinář a spisovatel

Josef Jaroslav Langer (12. listopadu 1806 Lázně Bohdaneč28. dubna 1846 tamtéž) byl český obrozenecký básník, novinář a národopisný sběratel píšící již v lehce romantickém slohu.

Josef Jaroslav Langer
Josef Jaroslav Langer na portrétu od neznámého autora
Josef Jaroslav Langer na portrétu od neznámého autora
Narození 12. listopadu 1806
Lázně Bohdaneč
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 28. dubna 1846 (ve věku 39 let)
Lázně Bohdaneč
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.
matriční zápis o narození a křtu Josefa Jaroslava Langera (matrika N 1785-1810 Lázně Bohdaneč (SOA Zámrsk))
matriční zápis o úmrtí a pohřbu Josefa Jaroslava Langera (matrika Z 1841-1926 Lázně Bohdaneč (SOA Zámrsk))

Obsah

ŽivotEditovat

Narodil se v Lázních Bohdaneč jako syn movitého rolníka a městského důchodního. Roku 1826 absolvoval gymnázium v Hradci Králové, kde byli jeho profesory buditelé Josef Chmela a Václav Kliment Klicpera.[1] Po maturitě začal studovat na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, ale studium ukončil v roce 1828 a začal se aktivně podílet v pražském kulturně-společenském dění. Po příkladu Františka Ladislava Čelakovského a Václava Hanky se zabýval studiem slovanského jazyka a literatury, zejména pak polské a ruské literatury. Své básnické pokusy vydával v časopisech Květy a Musejním časopise. V roce 1830 mu vyšla první kniha Selanky a mezi lety 1830-1831 pak působil v redakci časopisu Čechoslav, v němž uveřejnil mimo jiné i svou politicko-satirickou báseň České lesy s odkazem na polské povstání, čímž na sebe upoutal pozornost úřadů, což vedlo k jeho vyhoštění mimo Prahu v roce 1830, kdy se Langer musel vrátit do Bohdanče. Tam u něj propukla duševní choroba a tvůrčí krize, až na výjimky (Bohdanecký rukopis, Den v Kocourkově aj.) už nenapsal žádné dílo.[1] V Bohdanči zemřel ve věku nedožitých čtyřiceti let.

Byl několikrát nešťastně zamilován[zdroj?], naposledy asi do své sestřenice Eleonory Pábíčkové, která dělala hospodyni svému bratru, chotěbořskému faráři. Langer za ní do Chotěboře jezdil. Ozvuky tohoto vztahu nalezneme v Langrových Krakováčcích:

Och, vy hory, hory,
hory vůkol Chotěboře,
jak na vás pomyslím,
sladkém cítím hoře.

Její předčasnou smrt (měla tuberkulózu) Langer velmi těžce nesl.[zdroj?] To spolu s odtržením od centra dění v Praze (byl důchodním na bohdanečském magistrátu) způsobilo ztrátu jeho tvořivé a i životní energie a jeho postupné fyzické i duševní chátrání.[zdroj?]

Je Langrovou zásluhou, že jeho mladší druh Josef Kajetán Tyl na základě Langrova vyprávění odešel kvůli profesoru Klicperovi studovat na gymnázium do Hradce Králové.[zdroj?]

DíloEditovat

Langrova raná tvorba ještě vycházela z klasicistních forem a žánrů. Inspirací mu byly lidové pohádky a pověsti, tak jako v jeho první knize Selanky. Dalším okruhem tvorby byla politická satira, umně maskovaná třeba kramářskými písněmi. V básni České lesy jinotajně kritizoval útlak českého národa. V pamfletické skladbě Bohdenecký rukopis satiricky napadl Rukopis královédvorský a zelenohorský a spory ypsilonistů a iotistů o český pravopis, za což si vysloužil odsudek obrozeneckých špiček (Palacký, Čelakovský). Studoval lidovou slovesnost a dospěl k názoru, že Rukopisy neodpovídají duchu lidové slovesnosti.

Jeho článek v Čechoslavu, který redigoval, je hlavním důkazem o tom, že vynálezci ruchadla jsou bratranci Veverkové.

  • Selanky
  • Bohdanecký rukopis
  • Den v Kocourkově
  • České krakováčky
  • České prostonárodní obyčeje a písně
  • Svatební obyčeje a písně
  • Márinka Záleská (nedokončený pokus o velké drama)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Ottův slovník naučný: Heslo Langer, Josef Jaroslav

LiteraturaEditovat

  • HANUŠ, Josef et al. Literatura česká devatenáctého století. Díl 2. Od Poláka k Langrovi. 2. vyd., oprav. a dopl. Praha: Laichter, 1917. 824 s. [Kapitola „Josef Jaroslav Langer" na str. 749–785; napsal Josef Hanuš.] Dostupné online

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat