Josef Chmela
Josef Chmela (18. února 1793 Jejkov[1] u Třebíče – 28. února 1847 Praha) byl český pedagog, spisovatel a národní buditel.
| Josef Chmela | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 18. února 1793 nebo 13. února 1793 Jejkov  České království |
| Úmrtí | 28. února 1847 (ve věku 54 let) Praha  Rakouské císařství |
| Povolání | spisovatel, učitel, pedagog, filolog, překladatel, středoškolský učitel, publicista a redaktor |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se v rodině chudého tkalce na Jejkově, řemeslu se však pro své zdravotní potíže nevěnoval. Tím započala jeho cesta k humanitnímu vzdělání: v jejkovském klášteře se učil latině a němčině, aby mohl pokračovat na střední škole. V roce 1808 tajně odešel do Prahy za svým strýcem, který byl kuchařem v kapucínském klášteře na Hradčanech. Přímluvou strýce získal i možnost obědů a stipendií od různých pražských rodin, zvláště u rodiny otce svého spolužáka Josefa Dessauera. Vystudoval první latinskou třídu akademického gymnázia na Starém Městě. Přivydělával si jako soukromý vychovatel.
Láska k rodnému jazyku zažehnutá v něm v dětství, když čítal staročeské knihy a Krameriovy noviny, ho seznámila s Václavem Klimentem Klicperou, Františkem Turinským, Václavem Hankou, Janem Hýblem, Josefem Lindou, Josefem Jungmannem a dalšími. Turinský a Klicpera za Chmelou dojížděli občasně i do Třebíče.[2]
V roce 1814 absolvoval pražskou filozofickou fakultu. Stal se gymnaziálním profesorem v Jičíně, Hradci Králové a nakonec se jako vyučující vrátil zpět na akademické gymnázium v Praze. V Praze též zemřel.[3]
Patřil k zakládajícím členům Matice české, sepsal druhé provolání Matice české z 3. března 1831.
Rodina
editovatS manželkou Annou, rozenou Kratochvílovou (*1799) měl pět dětí: dcery Idu (*1822), Bertu (* 1824), Kláru (*1832) a syny Adalberta/Vojtěcha (*1830) a Oskara (*1834),[4] oba později vojáky. Oskar udělal kariéru, dosáhl hodnosti c. a k. generálmajora a byl povýšen do šlechtického stavu.[5]
Dílo
editovatJosef Chmela psal do Květů, Pražských novin a Rozmanitostí. Byl i překladatelem. Publikoval také pod pseudonymem Josef Třebíčský.[3]
- Bajky pro děti (1818)[6]
- několikero biblických příběhů „dobře zwedeným a pilným djtkám sskolnjm“ vydávaných v Hradci Králové
- Daniel anebo Zajetí babylónské,
- Ježíšek,
- Jan Křtitel,
- Ježíšovo zmrtvýchvstání, nanebevstoupení a seslání Ducha svatého a další;
- novoročenky 20. let 19. století – společný počin s Václavem Klimentem Klicperou;
- Divochové. Činohra v jednom dějství, Knížata mezi pastýři – překlad divadelních her;
- Latinsko-česko-německý slovník (1830) a Seznam slov a průpovědí českých ve slovníku latinsko-česko-německém (1834);
- nové vydání pozapomenutého Komenského díla Orbis pictus v latině, češtině, němčině, polštině a francouzštině (1833).
- V roce (1838) přeložil z latiny Knihu o císařích[7] historika Sexta Aurelia Victora a vydal ji společně s latinským textem jako předpokládanou učebnici češtiny s výzvou k učitelům v předmluvě. Aby ji „za čítanku sobě obrati ráčili, v ní s žáky čítali, obsah její obšírněji po česku vykládali, i po česku, to je duchem českým, a sice zprvu ústně a pak i písemně zase o nich sobě vykládati dávali.“
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 16.
- ↑ a b MALACH, Vojtěch. Dějiny kapucínského kláštera v Třebíči. Praha, 2009 [cit. 2017-01-08]. 120 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta, Ústav dějin křesťanského umění. Vedoucí práce Tomáš Petráček. s. 59–61. Dostupné online.
- ↑ Pobytová přihláška rodiny u pražského policejního komisařství
- ↑ Pobytová přihláška Oskara Chmely u pražského policejního ředitelství
- ↑ Bajky pro dítky - digitalizace Dostupné online
- ↑ Historia Romana na ndk.cz Dostupné online
Literatura
editovat- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.
- Janák, J. Třebíč. Dějiny města II. 1. vyd. Brno: Blok, 1981. 222 s.
- ZEJDA, R., HEDBÁVNÝ, M., JINDRA, P., BENDA, P., RICHTER, K. Osobnosti Třebíčska. 1. vyd. Třebíč : Akcent, 2000. ISBN 80-7268-104-4. Str. 68–73.
- Životopis Josefa Chmely na serveru český-jazyk.cz.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Chmela na Wikimedia Commons 
Autor Josef Chmela ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Chmela
- Josef Chmela v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Digitalizované publikace autora Josef Chmela na ndk.cz
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Chmela, Joseph *1793
