Josef Žižka

československý výsadkář

Josef Žižka (10. října 1913, Vejprnice18. ledna 1945, Praha) byl československý voják a příslušník výsadku Barium.

Josef Žižka
Josef Zizka.jpg
Narození 10. října 1913
Vejprnice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 18. ledna 1945 (ve věku 31 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Alma mater Univerzita Karlova
Lycée Carnot
První české gymnázium v Karlových Varech
Ocenění Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Československý válečný kříž 1939
Pamětní medaile československé armády v zahraničí
Některá data mohou pocházet z datové položky.

MládíEditovat

Narodil se 10. října 1913 ve Vejprnicích v okrese Plzeň. Otec Václav pracoval ve Škodových závodech, matka Josefa, rozená Rohrhoferová pracovala jako posluhovačka a poté jako dělnice. Měl tři sestry a bratra. Otec Václav padl v roce 1915 na frontě v I. sv. válce. Matka se v roce 1919 znovu vdala za Františka Scheiköniga. Obecnou školu Josef absolvoval ve Vejprnicích. V Kaceřově, kam se rodina přestěhovala absolvoval dva ročníky české menšinové školy. Na reálném gymnáziu v Karlových Varech začal studovat v roce 1925, od kvinty poté jako vynikající žák pokračoval na francouzském Lycée Carnot v Dijonu. V roce 1933 tam také složil maturitní zkoušku a nastoupil na právnickou fakultu Univerzity Karlovy.

Vojenská službaEditovat

Studia přerušil v roce 1935 a nastoupil základní vojenskou službu u 38. pěšího pluku v Berouně. Studium na záložní důstojnické škole musel ze zdravotních důvodů ukončit (oční onemocnění) a následně byl čtyři měsíce hospitalizován. Po návratu z nemocnice nastoupil jako písař na velitelství v Berouně. 1. října 1937 odešel v hodnosti vojína do zálohy.

DospělostEditovat

Po návratu z vojny se znovu nechal zapsat na právnickou fakultu UK. Studium definitivně ukončil z finančních důvodů a také pro pokračující problémy se zrakem. Od 1. března 1938 pracoval jako korespondent u Mezinárodní společnosti spacích vozů v Praze. Po absolvování mobilizace v roce 1938 nastoupil znovu ke společnosti, kterou byl v červnu 1939 vyslán do Bratislavy.

V exiluEditovat

20. března 1940 se přes Maďarsko a Balkán dostal do Francie. V Agde byl 16. dubna 1940 zařazen ke spojovací rotě 1. pěšího pluku, se kterým se zúčastnil bojů na frontě. Po pádu Francie byl evakuován do Anglie, kam se dostal 13. července 1940. Zde byl znovu zařazen ke spojovací četě 1. pěšího praporu. V roce 1941 byl postupně povýšen na desátníka, v roce 1942 absolvoval důstojnickou školu a následně byl povýšen na četaře aspiranta.

Poté, co byl vybrán pro výcvik plnění úkolů zvláštního určení absolvoval od 30. října do 4. prosince 1942 základní sabotážní kurz a parakurz. Od 19. února do 1. října 1943 absolvoval radiotelegrafický výcvik, tělovýchovný kurz, opakovací parakurz a již jako radiotelegrafista desantu Barium prodělal další školení u SIS a dvě konspirační cvičení. 26. října 1943 odletěl s ostatními příslušníky desantu do Itálie, odkud měli být vysláni do akce.

NasazeníEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Barium.

4. dubna 1944 byl s ostatními příslušníky desantu Barium vysazen u Vysoké nad Labem nedaleko Hradce Králové. Jako telegrafista skupiny navázal spojení s Londýnem a prostřednictvím vysílačky předával zpravodajské informace o činnosti německé armády a životě v protektorátu. Po rozsáhlém zatýkání v říjnu 1944 se společně s velitelem skupiny Šanderou přesunuli do osady Polsko u Žamberka. 16. ledna 1945 byl díky působení zrádce Lepaříka zatčen a umístěn do cely na Pankráci v Praze. Zde se podle údajů gestapa 18. ledna 1945 oběsil.

Po válceEditovat

1. prosince 1945 byl povýšen do hodnosti nadporučíka pěchoty v záloze a následně do hodnosti kapitána pěchoty v záloze in memoriam. 18. července 1948 byl povýšen do hodnosti štábního kapitána pěchoty v záloze in memoriam. V rodných Vejprnicích je po něm pojmenována ulice, jeho jméno je rovněž umístěno na pamětní desce na kapli ve Vysoké n./L.

VyznamenáníEditovat

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat