Otevřít hlavní menu

Jindřich Spáčil

český archeolog a spisovatel

Jindřich Spáčil (24. května 1899, Kvasice20. listopadu 1978, Kroměříž) byl český učitel, spisovatel a amatérský archeolog.

Jindřich Spáčil
Narození 24. května 1899
Kvasice
Úmrtí 20. listopadu 1978 (ve věku 79 let)
Kroměříž
Místo pohřbení Kroměříž
Ocenění Čestné občanství města Kroměříže
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Narodil se ve Kvasicích (okr. Kroměříž), otec Tomáš Spáčil byl hajným, komorníkem kvasického knížete Thuna, později správcem zámku v Kvasicích. Učitelství studoval v Praze. Koncem roku 1916 byl povolán k rakouské domobraně. Po skončení první světové války vykonal v roce 1919 dodatečně maturitní zkoušku. V té době vystoupil z církve a stal se členem sociální demokracie.[1] Ze strany vystoupil na počátku 20. let, později se stal členem národních socialistů a v roce 1948 členem KSČ.

Svou učitelskou dráhu zahájil ve Kvasicích, později působil v Lednici a v Hulíně. Od roku 1937 byl ředitelem školy pro ženská povolání v Kroměříži, a to až do jejího zrušení v roce 1951. Zemřel v Kroměříži, kde je také na místním hřbitově v čestném hrobě pohřben.[2][3]

DíloEditovat

Příspěvky v tiskuEditovat

Jindřich Spáčil přispíval do regionálního i celostátního tisku (Lidové noviny, České slovo, Niva, Pestrý týden a jiné).[4][5][6]

Knižní vydáníEditovat

Literárním debutem mladého učitele se stala útlá knížečka Kvasice v dávnověku, která vyšla v roce 1919. Patřila do série knih o životě pravěkých lidí (Raván a Théra, Cesta bojovníků), ve kterých se zobrazil Spáčilův zájem o archeologii.[6]

K nejúspěšnějším titulům Jindřicha Spáčila patřily: Městečko Kvasice (1921), Kudlovská dolina (1932), Kroměřížský sněm 1848–1849 (1933), Z časů dávných a nedávných (1937), Bludné kořeny (1946), Ať žije sněm! (1947), Tvrz nejpevnější (1956), Lásky a rebelie (1961), Kroměřížská kronika (1963), Tisíce růží (1966), Velociped, stroj rychlonohý (1971), Prstýnek s rubínovým kamenem (1971) a Náušnice z Madagaskaru (1977)

Archeologická činnostEditovat

Již od svého mládí se Jindřich Spáčil věnoval archeologii. Aktivně se podílel na založení muzea ve Kvasicích. V roce 1927 věnoval obci své sbírky, které pak v roce 1947 vytvořily základ muzea. V roce 1956 bylo muzeum zrušeno a sbírkový fond převeden do Okresního muzea v Kroměříži.

OceněníEditovat

Za svou celoživotní práci získal Jindřich Spáčil řadu ocenění. V roce 1969 mu byl udělen titul čestného občana města Kroměříže a Kvasic.[1] Ve Fügnerově ulici v Kroměříži je na domě, ve kterém žil v letech 1929 až do své smrti v roce 1978, umístěna pamětní deska. V Kvasicích na rodném domě v Horní ulici je též umístěna pamětní deska. Spáčilovu osobnost připomíná také Spáčilova naučná stezka Chřiby..[7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b BRÁZDIL, Radek. Jindřich Spáčil dětem a mládeži v 70. letech. Brno, 2015. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, filozofická fakulta. Vedoucí práce Luisa Nováková. Dostupné online.
  2. Billion graves:Hrob Jindřicha Spáčila
  3. Evidence hrobových míst správy kroměřížského hřbitova
  4. Např. Jindřich Spáčil: Vzpomínka na robotu. Lidové noviny. 1. 12. 1920, s. 1–2. Dostupné online. 
  5. Jindřich Spáčil: První pohřeb. Niva. 07/1925, s. 97–98. Dostupné online. 
  6. a b MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S–Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Jindřich Spáčil, s. 287–289. 
  7. Turistik.cz:Spáčilova naučná stezka

LiteraturaEditovat

  • Klapil, P. (2003) Kapitoly z naší historie. Kvasické noviny, 2, 8–9.
  • Klapil, P. (2003) Životní osudy. Kvasické noviny, 2, 10.
  • Klapil, P. (2004) Výročí Jindřicha Spáčila. Kvasické noviny, 2, 8.
  • Klapil, P., Koutňáková, K. (2005) Kvasice. Alcor puzzle, spol. s r. o. ISBN 80-86923-06-1
  • Páleníček, L. (1969) Jindřich Spáčil – medailón k sedmdesátinám, dřevoryt: Karel Minář, ONV Kroměříž
  • Ředina, A., ed. (1983) 100 let požární ochrany v Kvasicích. ZO SPO Kvasice.

Externí odkazyEditovat