Jan Znoj

český sochař a středoškolský pedagog

Jan Znoj (12. března 1905 v Kyjově[2]24. března 1950 v Praze) byl akademický sochař, keramik a pedagog.

Jan Znoj
ak. soch. Jan Znoj
ak. soch. Jan Znoj
Narození12. března 1905
Kyjov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. března 1950 (ve věku 45 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípedagog, sochař, učitel, keramik, malíř, umělecký pedagog a důstojník
PříbuzníTomáš Butta (vnuk)[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Znoj byl synem pekaře Jiljího Znoje a jeho manželky Žofie, rozené Zlámalové. Rod Znojů (dříve psáno i jako Znoyů) se dle regionálního historika Jakuba Vrbase usadil roku 1649 ve Ždánicích. Praděd Jana Znoje Bartoloměj Znoj (1785–1828) byl hrnčířský cechmistr. Děd Filip Znoj byl tkalcem ve Ždánicích. Jan měl dva bratry: Josefa (1897–1942) a Ladislava (narozen 1906 v Archlebově, zemřel 1984), který byl keramik. Dcera MUDr. Jitka Buttová-Znojová, vnuk ThDr. Tomáš Butta.

Jan Znoj se učil malířem v ateliéru svého bratrance Arnošta Poláška, kde byly malovány opony a divadelní dekorace. Stejně jako bratr Ladislav se vyučil keramickému řemeslu v Modre na Slovensku. Poté studoval v letech 1923–1924 na Státní odborné škole keramické v Bechyni, 1924–1927 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Heleny Johnové, 1927–1928 na Kunstgewerbeschule ve Vídni u profesora Eugena Steinhofa. Během studií navštívil Itálii, Francii, Německo a Dánsko. Jako pedagog působil na Státní odborné škole v Teplicích (1928–1929) a Státní škole pro porcelánový průmysl v Karlových Varech (1930–1931), od roku 1932 působil jako profesor Státní odborné keramické školy v Praze.

 
Socha Miroslava Tyrše u sokolovny v Kyjově (1932)

Reference

editovat
  1. Zdeněk Nešpor, Zdeněk Vojtíšek, Táňa Klementová, Andrea Beláňová: Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. Kalich. 2019.
  2. Matriční záznam o narození a křtu

Literatura

editovat
  • JINDRA, Martin – SLADKOWSKI, Marcel (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 626-627.
  • Sbory Církve československé husitské – architektonické dědictví našich regionů. Fakulta stavební ČVUT v Praze a CČSH, Praha 2018, s. 70-71.
  • Jiří Dunděra, 33 životů, 2005

Externí odkazy

editovat