Otevřít hlavní menu

Jan Vladimír Hráský

český poslanec Českého zemského sněmu, inženýr a vysokoškolský pedagog

Jan Vladimír Hráský (24. dubna 1857 Babule, Halič12. dubna 1939 Praha[1]) byl český stavební inženýr, hydrolog, balneolog a politik. Byl vysokoškolským profesorem kulturního inženýrství, vodárenství a stokování měst na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze, kde v roce 1900-1901 zastával post rektora.

Ing., RTDr.h.c. Jan Vladimír Hráský
Jan Vladimír Hráský (1857–1939).jpg

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1901 – 1902

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1907 – 1918
Stranická příslušnost
Členství mladočeská strana

Narození 24. dubna 1857
Babule
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 12. dubna 1939 (ve věku 81 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Profese inženýr, architekt, stavební inženýr a pedagog
Commons Kategorie Jan Vladimír Hráský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se českým rodičům v haličské obci Babule. Jeho otec pocházel z Nymburska a matka z Poděbrad. Po smrti otce se matka s dětmi vrátila do Poděbrad. V roce 1878 absolvoval obor stavitelství na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. Poté pracoval u stavební firmy Havel a Hanč na silničních a vodních stavbách a působil jako asistent v Ústavu pro stavitelství vodní a tunelové.

Lublaň 1884-1897Editovat

V roce 1884 byl jmenován městským inženýrem kraňské Lublaně. Zde pracoval na projektech regulačních a melioračních. V roce 1889 byl pověřen stavbou Lublaňské opery. Na tomto projektu spolupracoval s architektem Antonem J. Hrubým z firmy Fellner a Helmer. Opera byla vystavěna v letech 1890–1892[2]. Dále zde projektoval Národní dům v Celji (1895-1896), Gorici a v Terstu a dále Kraňský zemský palác, dnešní budovu rektorátu Univerzity v Lublani (1899–1902). Snažil se rovněž i o kulturní kontakty mezi oběma zeměmi, pomáhal organizovat v Lublani například koncert Františka Ondříčka nebo výstavu Antonína Chittussiho[1].

Profesorem ČVUTEditovat

V roce 1897 byl jmenován profesorem kulturního inženýrství na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. Založil zde obory balneologie a zřídelnictví. V roce 1900-1901 byl zvolen rektorem ČVUT. Některé jeho konstrukce byly rozšířeny pod jeho jménem (Hráského cisterna, Hráského rychlocez). Do výslužby odešel 1. října 1927.

Působení v PoděbradechEditovat

V letech 1912–1923 byl členem sboru obecních starších a městské rady v Poděbradech. Zasadil se o to, aby město převzalo lázně od knížete Filipa Hohenlohe. Od roku 1919 byl předsedou akciové společnosti, která lázně spravovala. Zasadil se o jejich rozšíření a rozvoj. Dále navrhl městskou vodárnu, kanalizaci a prosazoval zbudování vodní elektrárny. Vodárenské a kanalizační stavby navrhoval pro řadu polabských měst a obcí. Zasazoval se rovněž o stavbu labsko-dunajského kanálu.

Politické působeníEditovat

V letech 1901–1902 byl poslancem Českého zemského sněmu za mladočeskou stranu. Uspěl v zemských volbách roku 1901 za kurii městskou, obvod Pardubice.[3] V červnu 1902 se ale uvádí, že na mandát zemského poslance rezignoval.[4] Mezitím proběhly v jeho obvodě v dubnu 1902 doplňovací volby, v nichž Hráský sice kandidoval, ale poslancem se stal starosta Pardubic Antonín Formánek.[5]

Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Čechy 025. Usedl do poslanecké frakce Český klub. Opětovně byl zvolen za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911 a ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie.[6]

RodinaEditovat

Oženil se při pobytu ve Slovinsku 8. ledna 1895 v podhorské vesnici Mojstrana (okres Kraňská Hora) s Marií Kosmačovou (*1872)[7], s níž měl jedinou dceru Zoricu (*1902)[8].

Ocenění dílaEditovat

DíloEditovat

SpisyEditovat

  • Stokování měst, Praha : Spolek posluchačů inženýrství, 1903
  • Přednášky o vodárenství (2 díly), 1919
  • Hydrologie, Praha : Česká matice technická, 1925
  • byl spoluautorem 7. a 8. dílu Technického průvodce pro inženýry a stavitele, Praha : Řivnáč, 1925, kde zpracoval části o vodárenství, stokování, hydrologii a čištění odpadních vod
  • Balneotechnika a zřídelnictví, Praha : Spolek posluchačů inženýrského stavitelství vodohospodářského a kulturního, 1929

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b J. V. Hráský zemřel. Lidové noviny. 14. duben 1939, roč. 47, s. 4. ISSN 1802-6265. 
  2. Průvodce slovinskou architekturou
  3. Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online. 
  4. http://www.psp.cz/eknih/1901skc/1/stenprot/005schuz/s005001.htm
  5. http://www.psp.cz/eknih/1901skc/1/stenprot/005schuz/s005002.htm
  6. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  7. Archiv hl.m.Prahy, Pobytová přihláška pražského magistrátu:[1]
  8. Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství [2]
  9. Významné osobnosti, jímž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz [online]. [cit. 27-10-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-11-2011. 
  10. Ing. Jiří Černý, František Sýkora: Krok za krokem Nymburkem
  11. Vodárenská věž - Poděbrady
  12. Historie kolínské vodárny

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat